Smědá je pěkná severočeská říčka tekoucí z Jizerských hor. Obyvatelstvo na jejích březích trpí častými povodněmi. To je dáno vysokými srážkovými úhrny na návětrné straně hor a hůř propustným žulovým a rulovým podložím. Obdobně rychle, jako voda nastoupá, často i klesá, takže na splutí horního úseku potřebujete být pohotoví.

Jak připlout do Polska

Název článku jsem si vypůjčil od Cimrmana ze hry Hospoda na mýtince. S tím rozdílem, že nebudeme pašovat zvonky, ale užijeme si splutí. Nafukovací (vzducho)lodí nicméně lze doplout z Česka do Polska několika způsoby. Více možností se nabízí ze Slezska a Moravy. Největší řekou odtékající do Polska je tu celoročně splavná Odra, případně lze využít její přítok Olši (fotku jejich hraničního soutoku najdete zde). Kdo si počká na vyšší stavy může odplout i po Jesenické Bělé, Vidnavce, Prudníku či Osoblaze.

K odplutí z Čech do Polska máme příležitostí méně, protože státní hranice často kopíruje rozvodí. Plnocenně existují dva způsoby – vedle Smědé i po Stěnavě. Na hranice Polska jde navíc doplout po Lužické Nise nebo třeba i při traverzu toku horní Divoké Orlice.

Smědá od Vísky

V létě roku 2017 jsme jeli Smědou s bráchou ve dvou lodích. Vzhledem k průtoku proběhlo nalodění až pod Frýdlantem u mostu před Vískou. Velká část vody tu teče elektrárnou a vrací se až pod tímto mostem.

Brácha má přezdívku Tarzan, neboť občas neodolá vylézt na nějaký ten strom. Vzhledem ke své přítomné partnerce se ale tentokrát držel zpátky. Na zcestí ho navedla až zavěšená opuštěná houpačka nad vodou, takový ten provaz s klackem na konci. Vesele se rozběhl a zhoupl. Mohutná větev s houpačkou však tuto aktivitu nevydržela. Brácha s překvapeným výrazem a s mohutným šplouchnutím přistál v toku. Při vylézání z vody už měl výraz značně omluvný, protože těžká větev minula o centimetry nejen jeho maličkost, ale i přihlížejícího háčka s lodí.

Všechno dobře dopadlo, a tak plujeme po hravé říčce obtížnosti WW I až ZWC s čistou vodou dál. Následující vysoký jez u Minkovic byl rozvalený a po prohlédnutí sjízdný.

Na romantickém místě u jezu u vesnice Poustka dáváme sváču a houpeme se na další, o poznání bezpečnější houpačce. Při splouvání uvedeného jezu vzducholodí dejte pozor – část je vybudována ze dřeva spojeného hřeby.

Spodní tok Smědé od Višňové

Dolní tok Smědé bývá splavný už za mírně zvýšených stavů. My začali na podzim 2021 u mostu, který spojuje Předlánce a Višňovou blízko stejnojmenné železniční stanice.

U dalšího mostu míjíme vodočet ČHMÚ. Ten aktuálně uvádí 28 cm (tedy na internetu, reálně spíše 26), který odpovídá průtoku asi 2,3 m3/s, což je pro začátek našeho úseku limitní stav.

Za mostem v Předláncích začíná také přírodní rezervace Meandry Smědé, takže se chováme tiše a snažíme se splynout s přírodou.

Občas nás tu překvapí startující skorci – tmaví kulatí ptáčci s bílou náprsenkou, kteří létají legračně neohrabaně, zato ale dovedou lovit vodní hmyz na dně. V meandrech se nachází i několik padlých stromů.

Obdivujeme četné štěrkopískové lavice a pláže. Část materiálu sem donesl kdysi ledovec ze severu, takže mezi oblázky můžeme najít třeba i pazourky.

Občas si charakterem toku připadám trochu jako na Orlici. Proplutí některých meandrů není úplně jednoduché.

Na konci rezervace podplouváme železniční most. Za následujícím silničním mostem jde na pravém břehu dojít k poslední zdejší české železniční stanici Černousy. Místní lokálka, sledující říčku, tak může posloužit k pohodlnému pendlu.

Řeka dál meandruje. Vyskytují se štěrkopískové pláže, přenášel jsem i jeden zátaras z klacků. Doplouvám k poslednímu českému jezu. Za vyššího stavu by byl možná sjízdný vlevo, ale levá část byla aktuálně zatarasená padlým stromem.

Pod jezem připomíná koryto rozsáhlejší pískoviště, protože se tu mnoho vody nenachází. Voda z elektrárny se ale poměrně rychle vrací.

Poslední místní český most je historický a kamenný, nachází se na něm i povodňová značka. Nemyslím tedy ten obří nápis, který láká k návštěvě blízkého hostince.

Smědá se v Polsku jmenuje Witka

Od zmiňovaného kamenného mostu tvoří Smědá státní hranici, na pravém břehu v Polsku se jí říká Witka. V pozdním létě roku 2017 jsme odtud za ještě nižšího stavu spluli do Polska.

Hraniční úsek sice začíná zbytkem nějaké továrny, většinu ho ale tvoří přírodní meandry, občas se vyskytne i padlý strom. Na konci hraničního úseku se drápeme na souběžnou cyklostezku s informačními tabulemi.

Následují meandry a poměrně brzo i nadržení nádrže Witka. Proplouváme mezi ostrovy bujné vegetace a pak po otevřené vodní ploše. Končíme na levém břehu nádrže u vesnice Spytków. Říčka Witka/Smědá z nádrže odtéká do Lužické Nisy, to dáme snad příště.

Závěr

Jedna z nejsevernějších českých říček Smědá zaujme nejen na divokém horním toku. Nepoměrně častěji se dá splouvat na toku dolním už při mírně zvýšeném stavu. Pokud budete mít cestu okolo, tak plavbu přírodní, dosti opuštěnou krajinou třeba až do Polska určitě doporučuju.

Ahoj Eki