Vidnavka nebo Vidnávka?
Další den se přesouváme kousek k západu do obce Žulová. Vyplouváme po říčce Vidnavka od místního nádraží. V řece jsou ale velké kameny, které plavbu za aktuálního nižšího stavu průtoku (4,2 m3/s na vodočtu ve Vidnavě) znesnadňují.
Reklama
Místní rodinka sekající pařezy na zahrádce naše počínání zvědavě pozoruje. Po pár stech metrech ale přidává zleva Stříbrný potok asi kubík navíc a plavba se stává podstatně plynulejší.
Do Vidnávky ústí v Žulové zleva Stříbrný potok
Říčka se noří do lesa a nabízí nám hravé peřeje se žulovými balvany.
Peřeje na Vidnavce pod Žulovou
Splouvání peřejí doprovází mlžný závoj nad řekou.
Peřeje na Vidnavce
Na Vidnavce není na zvoleném úseku tolik jezů, jako na Bělé. Potkáváme kamenný zához, který je lépe sjízdný v singlu.
Kamenný zához na Vidnavce šel splout
Říčka příjemně teče. Doplouváme do Velké Kraše, odkud se vracíme k autu opět lokálním vlakem.
Železniční most přes Vidnavku ve Velké Kraši
Vidnavku, podobně jako Bělou, by bylo možné splouvat až do Polska. To ověřujeme i návštěvou městečka Vidnava, kde se skrýváme před letní bouří v místní galerii na náměstí.
Říčka Vidnavka odtéká z obce Vidnava směrem do Polska
Osoblaha a Prudník
Na závěr se přesouváme k východu do Osoblažského výběžku. V bývalém městě Osoblaha to vypadá trochu jako v Rusku – soudruzi tu nahradili městské jádro sídlištěm. Můj háček si tu připadá jako na konci světa. Ujišťuji ji, že toto je místní civilizační centrum, a pokud chce, ukážu jí něco daleko zapadlejšího. Jedeme tedy rozpadající se silničkou k severu do vesnice Studnice. Z ní ale zbývá už jen kaplička a asi tři domy, zbytek je v ruinách. Tady silnička končí, dál k severu lze už jen pěšky.
Říčka Prudník u samoty Studnice
Pěšina končí u bývalého mostu přes říčku Prudník. Silniční most, který máme na mapách, zastupují už také jen betonové trosky na břehu. Říčka Prudník ale vypadá pěkně a splouvatelně, je to další možnost, jak připlout do Česka.
Ale až příště. Stavíme stan v mračnech komárů u kapličky a ráno se vydáváme na říčku Osoblahu, do které tu říčka Prudník u státních hranic ústí.
Úzkokolejkou z Osoblahy
K pendlu využíváme místní úzkokolejku z konečné stanice Osoblaha. Ve vláčku jsme sami. Vystupujeme na stanici Bohušov, kde u mostku zahajujeme splouvání říčky.
Říčka Osoblaha pod Bohušovem
Vody je spíše limitně (2,2 m3/s na vodočtu v Osoblaze), říčka Osoblaha mi charakterem trochu připomíná menší Lužnici.
Meandry toku Osoblahy
Plujeme mimo civilizaci, občas se vyskytne padlý strom, ale nic hrozného. Společnost nám dělá jen ledňáček nebo volavka.
Kamenný zához před obcí Osoblaha
Na splouvaném úseku nejsou jezy, potkáváme jen jeden kamenný zához, za tohoto stavu průtoku nesjízdný, ale snadno překonatelný obnesením po břehu.
Vodočet za mostem v Osoblaze
Končíme za mostem pod Osoblahou, kde je vpravo i vodočet ČHMÚ se schůdky a plácek na usušení lodě.
Hasiči v Osoblaze u vodočtu ČHMÚ
Při balení mě baví místní hasiči, podobní červeným brabencům, kteří pochodem prohledávají koryto a nezvyklí na tuto činnost, střídavě padají do vody. Důvod jejich pohybu ale bohužel není tak úsměvný – hledají oběti letošní červnové povodně.
Závěr
Odlehlý kraj Slezska za Jeseníky rozhodně stojí za návštěvu. Na místních půvabných říčkách, ze kterých se mi asi nejvíce líbila Vidnavka, jsme uprostřed léta nepotkali ani pádlo. A atmosféra retro poklidu a mírného úpadku mě v určitém smyslu uklidnila a vrátila do dětství.
Ahoj Eki