Sjízdnost orientačně: Bakovský potok (Velvary) – 60 cm
Reklama
| 16,0 – 12,0 km | ZW + | šířka 2-3 m, koryto přírodní, často zarostlé, rychlost plavby 1,5 km/h |
| 12,0 - 0,0 km | ZW + | šířka 3-4 m, koryto regulované, rychlost plavby 5 km/h |
Cestou z práce obhlížím slibně hučící Botič, který se dotýká lávek – a okamžitě padá rozhodnutí: přestože je přelom ledna a února, pojedeme. Horní Botič jsme už ale jeli, takže vyrážíme na Zákolanský potok.
Zvětšit mapu
V Minicích pečlivě zamykám kolo ke stromu a za chvíli už nasedáme v Okoři pod jezem. Prvních pár set metrů je spíše o bidlování, přece jen nám hlavní voda z tání už utekla, ale pak už se potok zužuje a prohlubuje. Vjíždíme na náměstí chatové osady. První a naštěstí poslední nepříjemnost – při přetahování nízké lávky jsme prý pošlapali zazimované trvalky. Kus dál potok padá úzkou hlinitou kaskádou, naneštěstí jsou v ní dva kmeny. Přenášíme. Při průjezdu hippies usedlostí nám milý muž dokonce odstaňuje z koryta kmen stromu.
Pod Okoří
Dále potok teče hezkým neobydleným údolím. Daní ovšem je, že koryto je zarostlejší. V jednom úseku dokonce musíme přetáhnout lodě asi 200 m po louce. Malou kaskádu s pravoúhlou zatáčkou, o které se zmiňuje Vojta Jančar, raději také přenášíme. Asi bychom se tam opravdu s plastovými deblovkami nevešli. Rychlostí cca 1,5 km za hodinu jsme dopluli nad Zákolany a začínáme mít hlad. Veranda chaty na bývalé plovárně je pro oběd jako stvořená – vodáci se tu mohou dokonce zabořit do měkkých křesel.
Obvyklá zábava na horním toku
Na horním okraji Zákolan na nás čeká první z mnoha betonových stupňů s hlubokými vývary, za naší vody bez problémů sjízdnými.
Stupeň nad Zákolany
Dřetovický potok nám přidal notně vody, Zákolanský potok se pod jeho ústím rozšiřuje. Většinou je již regulovaný, téměř bez kmenů a klacků, s mnoha stupni a dokonce místy i peřejkami. Zpestřením je i malý jez v Zákolanech, pod nímž voda rychle teče do zatáčky v úzkém korytě. Připadáte si jako na tobogánu – bohužel rychlý sjezd zakončují nepříjemné kameny. Další plavba skrz Otvovice je vyloženě pohodová – jedeme rychle bez překážek, bez prohlížení postupně sjíždíme snad 20 – 30 stupňů, které dodávají plavbě potřebné dobrodružství. Brzy již vidíme na břehu naše kolo – bohužel klíč od zámku je v autě v Okoři. Pomohla sestra – přijela na svém kole z Přílep a ušetřila mi 10 km běhu po silnicích. Na jejím kole jsem pak bez problémů dojel do Okoře.
Pod jezem na ř.km. 10
Sjeli jsme cca 12 km za 4 hodiny, rychlost plavby je ovšem od ústí Dřetovického potoka 3x vyšší než v horním toku. Příště začneme nad Zákolany a pojedeme až do Kralup.
Tomáš Frantík