Bylo to takové krásné nedělní červnové ráno, ale v plánu nic, tak jsem si řekl, že přeci tu pěknou neděli nepromarníme doma. Jelikož sjízdnosti svítily vesměs červeně, nebylo moc na výběr a možná proto konečně došlo na spodní Ohři. Měl jsem ji vyhlédnutou už delší dobu, ale doposud ji zatím ve finálním výběru vždy trumflo něco lákavějšího.

Takže třeba z Loun, proč ne - měl jsem vytipovaná 3 možná nástupní místa. Jako nejlepší se vyjevil levý břeh těsně před železničním mostem na ř. km 52,6, kde je hned vedle mostu i lávka pro pěší. (Nedoporučuji nastupovat před jezem na ř. km 54, který se obtížně a dlouze přenáší).

Řeka od Loun teče pomalu

Hned za mostem opouštíme Louny táhlým pravým meandrem se zahrádkářskou kolonií. Ohře je zde většinou spoutána kamennou navigací vyskládanou z velkých balvanů, která občas mizí pod slušnými nánosy sedimentů nebo je poničena velkou vodou. Nečekejte žádnou divočinu, řeka zde jen velmi rozvážně teče krajinou.

Jakmile po čase na levém břehu zahlédnete budovy, blížíte se k obci Vršovice, kde po chvilce zahlédnete i mohutný oblouk silničního mostu spojující tuto obec s Černčicemi na pravém břehu. Ty míjíme za dalším ohnutí řeky vlevo už po vleklém a hodně širokém voleji. Po jeho překonání nás v pravé zákrutě čeká první ze dvou dnešních jezů na ř. km 47,8. Jediné rozumné překonání tohoto monstra je přenést jej zprava, naštěstí to jde snadno.

Pod jezem je to zajímavější

Pod jezem je několik desítek metrů nouze o vodu, ale po návratu vody z náhonu se u obce Obora ukazuje hezčí tvář spodního toku Ohře, štěrkopískové pláže, lehce proudící voda, navigace z většiny zanesená nebo zarostlá, takže řeka nepůsobí tak spoutaně.

Postupně se přiblížíme k obci Počedělice, která se ohlásí domky vlevo a betonovým silničním mostem komunikace č. 246.

Hned za mostem se doposud rozvážná řeka na několik set metrů probouzí do opravdu lehké ale krásné a neočekávané peřejky.

Dále na již klidném toku projíždíme zajímavý úsek budící dojem, že zde nikdy žádná regulace neproběhla, velmi zarostlé neudržované až pralesní břehy se statnými živými i mrtvými stromy, kde na pravé straně postupně prosvítá neobvykle vysoký obnažený šedobílý břeh vytvořený snad vodní erozí za velmi vysokých stavů…?

Vzdutí jezu Pátek zpomaluje další plavbu

Jakmile tento zajímavý úkaz mineme, objeví se vpravo obec Kystra, po dalším cca jednom kilometru pak vlevo obec Orasice, pod kterými se vracíme do dalšího pralesního úseku. Jakmile jej opustíme, vyplujeme na delší rovný úsek, kde nás již z dálky věží kostela vítá obec Radonice nad Ohří.

Odsud je to už jen kousek do obce Pátek, která nás pro změnu vítá siluetou svého zámku. Hned pod ním na nás čeká další monstrózní jez vysoký možná 2,5 metru. Není třeba dlouze přemýšlet a rovnou zleva přenést, jde to také snadno.

Naše plavba pak končí na pravém břehu cca 500 m pod jezem, za posledním páteckým domem, kde je dokonce malé molo a úzký, ale udržovaný výstup k silnici.

Co napsat na konec?

Spodní Ohře pod Louny je velmi rozvážně tekoucí nížinnou řekou bržděnou vysokými jezy s dlouhými voleji, takže rozhodně ne na nějaké uspěchané všednodenní odpolední splutí, ale třeba jako my na klidnou uvolněnou nedělní jízdu s dostatkem času na to, nechat se i v tomto úseku překvapovat krásami řeky.

Aleš Nykl