Loučnou jsme vybrali jako červnovou řeku díky celkem stabilnímu vodnímu stavu. Začínali jsme v Zámrsku u mlýna nedaleko nádraží. U mlýna je jen lávka pro pěší, ale od nádraží se dá po polňačce přijet autem, majitel mlýna příjemný. První den jsme jeli úsek Zámrsk – Sedlíšťka, zabralo nám to 4,5 hodiny i se zastávkou na oběd. Druhý den Sedlíšťka – Uhersko, asi 3,5 hodiny. Charakter řeky je srovnatelný s Ploučnicí, meandry, padlé stromy, občas přetahování i naplavený odpad (lahve, boty, polystyren…) v meandrech. Vysoké podemleté břehy, výhledy jen občas, jinak zarostlé kopřivami.

Stav vody: Dašice 94 cm.
Lodě: sportovní pramice
Tábořiště: Ohromná sekaná louka na levém břehu u jezu před Sedlíšťkou (foto bohužel chybí, částečně rozvalený jez z betonových pražců). Podle informací domorodců patří louka místnímu JZD a na jednu noc by neměl být problém. Na cestě (vyježděné koleje) mezi loukou a jezem jsme dělali i oheň, ale ohniště jsme si vykopali a pak zase zahladili. Autem možný příjezd po louce až k jezu (cesta není, ale jezdí tam i rybáři prostě po louce), sjezd je ze silnice Radhošť – Stradouň po pravé straně za mostem. Je trochu ostřejší, náš vlek zadrhnul.

Jez u mlýna v Zámrsku, voda pouze v náhonu.

Spojení náhonu s řečištěm pod mlýnem v Zámrsku.

Jez Týništko, jeli jsme náhonem.

Týništko - velmi nízký mostek v náhonu, podjeli jsme.

Týništko, konec náhonu přenášení mlýna.

Stupeň v Janovičkách, vlevo podél domů odbočuje starý náhon, téměř bez vody.

Sedlíšťka – nízký mostek přes náhon. Náhon odbočuje vpravo u jezu u popisovaného tábořiště. Je dosti dlouhý, dvakrát jsme přetahovali padlé stromy.

Mlýn a místo nasedání po přenášení na konci náhonu v Sedlíšťce. Na zdi starý nápis (1993) „Vodácká základna Marešův mlýn“, na břehu menší loučka asi dřív tábořiště, ale nevypadá moc užívaně.

Jez a odbočení náhonu vpravo před Uherskem. Na konci obrovský mlýn (r.1901), obtížné přenášení po levém břehu přes nějaký travnatý dvůr.

Mohelka