Statní plavební správa je kromě jiných funkcí i kontrolním orgánem, který vykonává státní dozor na vodních cestách. Mnoho vodáků si myslí, že jejich plavba na řece či potoku nepodléhá žádným pravidlům či vyhláškám. Opak je však pravdou. Plavebně provozní podmínky pro provozování plavby stanoví prováděcí předpis k zákonu č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě - vyhl. č. 344/1991 Sb.- tzv. Řád plavební bezpečnosti, vydaný býv. FMD České a Slovenské republiky. Řád plavební bezpečnosti (ŘPB) zavádí 2 kategorie vodních cest, přičemž většina řek a potoků, které vodáci sjíždějí, patří do II. kategorie. Ustanovení ŘPB platí obecně i pro malá plavidla a jejich vůdce jak na sledovaných, tak i na ostatních vodních cestách. Malé plavidlo je takové plavidlo, jehož délka nepřesahuje 20 m a obsaditelnost je maximálně 12 cestujících. Z toho jasně vyplývá, že kanoe, rafty, kajaky a ostatní lodě pro rekreační plavbu jsou malá plavidla. Již v minulém článku jsme popisovali, jaké povinnost vyplývají z ŘPB pro vodáky.

Státní plavební správa kontroluje dodržování ŘPB. Zeptali jsme se na několik otázek z našeho vodáckého oboru pana Blažka, metodika plavebního dozoru Státní plavební správy.

Provádíte kontroly i na vodních cestách II. kategorie, tedy i na těch, kde jezdí vodáci?

Předem je třeba zdůraznit, že pravidla plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách České republiky se vztahují na všechna plavidla bez rozdílu místa evidence, pokud tato plavidla evidenci podléhají, na jejich provozovatele, ale i na všechny účastníky plavebního provozu, tedy i na vodáky a koupající se.

Co vlastně rozumíme pod pojmem vodní cesta? Je to vodní tok nebo jiná vodní plocha, na které je možno provozovat plavbu, tedy kde se smí a může plout. Sledované vodní cesty musí odpovídat daným plavebně provozním podmínkám a za účelem zajištění bezpečného provozování plavby je jejich správce řádně značí pomocí signálních plavebních znaků. Na ostatních vodních cestách, vodních cestách nesledovaných, se tyto podmínky neuplatňují.

Rozdíl mezi vodní cestou kategorie I a vodní cestou kategorie II spočívá v drobných odchylkách pravidel plavebního provozu, která se vztahují především na plavidla, která nejsou malými. Pokud jsou vodní cesty kategorie II vodními cestami sledovanými, vykonává Státní plavební správa státní dozor i na nich.

Na jakých řekách jste v roce 2005 kontrolovali vodáky?

Kolik kontrol jste provedli v roce 2005?

Státní dozor je směřován především do oblastí plavby velkých plavidel a na rozlehlé vodní plochy s velkou hustotou rekreační plavby, tedy do úseků sledovaných vodních cest, které nejsou pro pravé vodáky těmi nejvyhledávanějšími vodami. Přesto se dají přestupky vodáků počítat na desítky ročně. Jedná se převážně o ty, kteří jednou za rok vyrazí na vodu, zpravidla s vypůjčeným plavidlem, a z vodácké praxe znají jenom vodácký pozdrav. Ani těm však není vstup na vodu zakázán.

Co nejčastěji kontrolujete.

Zpravidla se kontroluje technickoprovozní stav použitých plavidel a jejich základní vybavení. Plavidla do celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení do 500 kg musí být vybaveno nádobkou pro vylévání vody nebo houbou, vyvazovacím lankem nebo řetízkem delším 5 m a alespoň jedním pádlem, pokud není vybaveno vesly. Namátkově se provede i orientační dechová zkouška na alkohol, přestože někteří vodáci jsou mylně přesvědčení, že láhev rumu patří do povinného vybavení plavidla. Kontroluje se, zda nejsou tato plavidla přetěžována a sleduje se, zda za plavby dodržují pravidla plavebního provozu.

Jak vysoké pokuty udělujete za přestupky vodákům.

Každý, kdo se přímo účastní provozu na vodní cestě je jeho účastníkem a přiměřeně k druhu prováděné činnosti je povinen se s těmito předpisy seznámit a dodržovat je. Za porušení povinnosti stanovené zákonem o vnitrozemské plavbě včetně předpisů, kterými se tento zákon provádí, které vedou k ohrožení bezpečnosti nebo plynulosti plavebního provozu nebo dokonce k plavební nehodě, lze uložit pokutu do 5 000.- Kč. Stejnou výši pokuty lze uložit vodákovi za vedení plavidla pod vlivem alkoholu. Tím však není nikterak dotčena povinnost nahradit způsobenou škodu, pokud vznikla na zdraví nebo na věci. Sporadicky však byly uloženy pokuty do 1000.-Kč. Ve většině případů postačilo samotné projednání přestupku nebo napomenutí.

Dle ŘPB Vůdce malého plavidla odpovídá za technickoprovozní stav malého plavidla, za jeho posádku i ostatní osoby na plavidle. Sice z ŘPB přímo nevyplývá povinnost mít vesty a helmy, ale není to dle Vás nutné vybavení s ohledem na množství vodáckých nehod častokráte smrtelných?

Ať to vyzní jakkoliv, ale zákon o vnitrozemské plavbě a všechny předpisy, kterými je prováděn, nelze považovat za předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve vodní dopravě ani o bezpečnosti a ochraně zdraví při jiných činnostech na vodě. Těmito předpisy se stanoví, na kterých vodních cestách musí být udržovány podmínky pro bezpečný plavební provoz, která plavidla je na vodních cestách zakázáno provozovat a jakým podmínkám musí odpovídat plavidla způsobilá provozu a jaké minimální znalosti musí mít vůdci a posádky plavidel, aby byli schopni dodržovat stanovená pravidla plavby a nezpůsobovali škodu osobám třetím.

Pokud se vodáci, zejména ti, kteří splouvají divoké vody včetně jezů, nevybaví přílbami a vestami, zcela zjevně hazardují svým zdravím a svými životy. To platí nejenom o vodácích, ale o dalších činnostech, které se na vodě provozují, ať je to vodní lyžování, windsurfing, kiteboarding a v neposlední řadě potápění nebo prosté koupání. Přirozené je, že ten, kdo se hodlá rekreačně, sportovně a dnes i dostatečně adrenalinově vyžít, musí se sám zajímat o běžně užívané technologie, zkušenosti a nebezpečí, které předmětná činnost sebou nese. Těžko si představit, že dopravní předpis by obsahoval řadu závazných opatření při individuální rekreaci, jako je povinnost mít přilbu, vestu a s trochou nadsázky zdravotní vysvědčení a osvědčení, že umí plavat.

Americká asociace kanoistů ACA zveřejnila, že téměř 70% všech utonutí v USA bez rozlišení typu plavidla se nemuselo stát, pokud by utonulý měl vestu. Dále 85% utonulých na kánoi a 48% na kajaku nemělo vestu. Tato varovná čísla dokládají, že kvalitní vybavení může mnohdy pomoci zachránit život. U nás není používání vesty zákonem nijak vyžadováno, ale v některých státech USA je to povinností. Navíc platí v USA i federální zákon, který vyžaduje používání vesty u dětí do 13 let. Nechystá se u nás nějaká novela či vyhláška, která by i toto u nás upravovala? Možná by stačilo nařídit povinnost mít upnuté vesty a helmy od určité vodácké obtížnosti.

Ze statistiky USA není zřejmé, zda se jedná o utonutí v jednom roce či několika letech. Není zřejmé ani o kolik utonutí se jedná, což je podstatnější než vyjádření výsledků v procentech. Pro nás by ovšem byla zajímavější statistika v ČR, pokud existuje. (Pozn. redakce: Bohužel neexistuje. Je jen tento sumář.)

Státní plavební správa provádí odborná šetření příčin plavebních nehod. Vůdci a provozovatelé plavidel jsou povinni nahlásit každou plavební nehodu, pokud se ovšem o plavební nehodu ze zákona o vnitrozemské plavbě jedná, Státní plavební správě. Lze mít za to, že se tak ve skutečnosti neděje. Od roku 2000 Státní plavební správa eviduje a prováděla šetření či dávala odborná stanoviska Policii ČR k vyšetřování pouze 4 případů utonutí vodáků.

• roce 2001 se převrhl na jezu Majerka na řece Bečvě gumový kajak a kajakářka utonula,
• roce 2004 se převrhla kanoe na přehradě Těrlicko a utonul kanoista,
• roce 2005 vyskočil z gumového člunu na přehradě Těrlicko jeho vůdce a utonul, zjištěno 2,7 o/oo
alkoholu v jeho krvi a v témže roce na řece Sázava utonul jeden člen posádky raftu Armády ČR.

Děkuji za Vaše odpovědi.

Petr