Ve dne 26.-30.5.2004 proběhl vodácký kurz Instruktora vodní turistiky, na jehož program navazoval od 28.5. i kurz Záchrana skupinová. Co se na takovém kurzu dělá a co vše je možné se naučit? Je toho poměrně dost, ale pěkně popořadě. Nejprve je potřeba si uvědomit, že tento kurz nebyl o divoké vodě, ale o vodní turistice, kterou „vyznávají“ tisíce vodáků. Je to v podstatě nejrozšířenější vodácká skupina. A právě tomu byl přizpůsoben i celý program.

Počasí z předcházejících dní nevěštilo nic dobrého, když se nepříliš početná skupinka sešla na začátek kurzu v loděnici vodáckého oddílu Albatros. Po několika úvodních slovech přišly na řadu vstupní testy, které v sobě zahrnovaly jednak písemnou znalostní část, taktéž i praktickou část. Ne každý se dokázal se vstupními podmínkami řádně vypořádat, ale nakonec došlo k dohodě.

Ještě ve středu pak proběhla teorie, která se pokoušela nejprve nastínit současný stav obecný i právní vodáckého sportu, typy jezů, jak poznat nebezpečné jezy, co je to stupeň povodňové aktivity a mnoho jiných důležitých věcí. Ve čtvrtek ráno to začalo již na ostro. Nafasovaly se ochranné pomůcky, lodě a jdeme na to. Zhruba po 300m zastavujeme v jedné vypečené zatáčce, kde je dostatek prostoru na výuku všeho možného. Je zde trochu silnější proud, velký vracák a dostatek místa. Jelikož vše souvisí se vším, tak jsou vysvětlovány nejen zásady výjezdu z vracáku do proudu, ale i to, jak má probíhat sebezáchrana. A už je to tady. Špatný náklon dělá své a první koupající si mohou vyzkoušet plavbu v tekoucí vodě. Po mnoha pokusech o výjezdy, traverzy následuje i výuka záchrany plavající lodě a plavání s lodí. Konečně opouštíme zatáčku a vyjíždíme dál po proudu. Následuje první jez, na kterém jsou vysvětleny zásady včasného přistání. Pak už pokračujeme dál po proudu s výuku otáčení a správných zásad pádlování. Přichází další jez, kde opět probíhá debata: "Je to sjízdný nebo nebezpečný nesjízdný jez? A proč? Kudy jez potencionálně sjíždět, kde poskytovat dopomoc atd." Ještě nás čeká asi 1km do konce dnešního sjezdu. Pak jen rychle naložit lodě a hurá na oběd. Po obědě zpět do klubovny na další teorii a na výuku záchrany pomocí házečky.

Druhý den ráno je opět věnováno praktickým nácvikům. Díky organizačnímu zajištění se trénuje pod jezem, který je upraven tak, že do jedné jeho části je svedena celá Metuje. Síla proudu pod jezem je několikanásobně větší, než při včerejším tréninku. A je to znát. Zde již neplatí polovičaté náklony nebo špatná rovnováha lodě. Vše je nemilosrdně řekou trestáno. Opět se zkoušejí traverzy, výjezdy z vracáků, plavba v tekoucí vodě. Vždy jedna skupina je na vodě a další zajišťuje jejich záchranu pomocí házeček. Pilují se hody a přesné zásahy, ale ne vždy jsou členové zajišťovacího týmu úspěšní. Díky podmínkám pod jezem však plaváčci se brzo i bez cizí pomoci mohou sami zachránit. Jelikož slunce se objevuje jen občas, začíná být zima. Teplý čas s bábovkou situaci řeší.

Po těchto zkouškách následuje sjíždění jezu. I zde je prostor jak na techniku sjíždění jezu, tak i na záchranu pod jezem. Bohužel čas je neúprosný, od 13 hodin účastníky kurzu čeká zdravověda. Rychle na oběd, a pak zpět do klubovny. Během výuky zdravovědy přijíždějí nový účastníci kurzu, jelikož od této chvíle začíná společné téma Záchrana skupinová. 5 hodin zdravovědy uteklo velmi rychle, vyzkoušela se základní první pomoc ztěžována simulací hysterického stavu některých osob.

Sobota – den medvědích pastí a jiných nástrah řek. Ráno v rychlosti proběhla teorie zabývající se skupinovou záchranou, organizací skupiny při sjezdu a nebezpečím, které vyplývá z působení kolektivu. Pak jen rychle připravit věci a odjezd na neznámý úsek řeky. Na začátek znovu proběhlo úvodní školeníčko, kontrola výstroje a ochranný prostředků. Lodě se vydaly na neznámí úsek a vždy vybraní účastníci měli zajišťovat bezpečný sjezd ostatních jakožto vedoucí skupiny – řídit skupinu, upozorňovat na nebezpečná místa, rozhodovat o sjíždění jezů, včas zastavovat před překážkami atd. Nečekaně přichází první medvědí past. Vedoucí loď ji včas neodhalí, ale zajištěná záchrana ze břehu z řad organizátorů vše řeší. Pod medvědí pastí je možnost opět pro nácvik techniky jízdy v proudu a taktéž i neméně početných čochtanů. Opět příležitost pro záchranu házecím pytlíkem, kde jsou velmi dobře vidět pokroky jednotlivých účastníků. Času na odhození házečky je podstatně méně, jelikož proud je vcelku silný. Jsou zde potřebné znalosti toho, že je nutné být připraven na silné škubnutí při napnutí házečky. Občas některým účastníkům chyběl i trochu postřeh či galantnost. Jedna zástupkyně slabšího pohlaví hrdinně držela na házečce jak plaváčka, tak s ním i jeho loď. Bojovala co to dalo, ale borci 2m vedle ní jen v poklidu sledovali její napnuté svaly. Věta: "Co tam vejráte, běžte jí pomoc," probouzí spící jinochy a ti okamžitě zasahují.

"Tak, první medvědí past je za námi. Teď opět vyjedeme a skupinu povede Jirka," udílí pokyny jeden z organizátorů a je jasné, že další medvědí pasti na sebe nenechají dlouho čekat. Po chvíli velí Jirka k zastavení. Správně odhaduje situaci, jelikož přichází nenápadný stupínek. "A helemese. Ten má ale vývar." Nad nebezpečným stupněm pak probíhá vzrušená debata, a jelikož s plným žaludkem je to vždy lepší, není nic jednodušší, než si dát gáblík. Slunce nám v tento den velmi přeje, a tak proč se nejít opět koupat. Na tomto stupni totiž probíhala ojedinělá výuka, kterou si nedovolí každý. Byla tím záchrana z válce. Pro demonstraci síly válce byl do válce vržen nejprve figurant Emil, po něm přišla na řadu prázdná loď. Hlavy některých účastníků se jen nevěřícně kroutily. "A do toho válce máme jako jít, jo?" ptá se jedna dívenka. "Jasně," dostává strohou ale vše vypovídající odpověď. "Tak tam mě ani náhodou nedostanete!" Pro zmírnění obav jde do válce jeden z lektorů, aby předvedl, co a jak ve válci dělat. K překvapení všech se najednou v největším vývařišti staví a vody má zhruba po pás. Prudký proud však nedovoluje dlouho zde postávat, a tak ukazuje techniku, jak se dostat z válce pryč. Tento krok přesvědčil většinu a jeden za druhým postupně skáčí do válce a na vlastní kůži zkouší jeho sílu. Někteří to opakují vícekrát, a pak Jirka zkouší i výjezd v kajaku.

Zde jen musím trochu odbočit, abych případné následovníky upozornil na velké nebezpečí testování válce. V našem případě byl tento konkrétní válce vybrán na základě jeho příznivých vlastností, na základě znalostí chování tohoto válce, na základě znalosti jeho dna i vany pod ním a zabezpečením potřebného průtoku. Navíc vše probíhalo se zajištěním zkušených lektorů.

Po řádném otestování a vysvětlení různých druhů záchrany pokračujeme vstříc dalším medvědím pastím. A že jich ještě pár bylo – jízda v úzkém terénu, podjíždění překážek, padlé stromy, nečekané překážky. Prostě koncentrace všeho, co může na vodáka čekat kdekoliv na řece. Náročná sobota je za námi, i když ne tak úplně. Večer je ještě společný oheň.

Neděle – poslední den kurzu a zároveň i "ostrého" testu znalostí, které se mohli účastnící kurzu dozvědět. Ráno je nejprve přednáška o psychologii skupiny, jejich zákonitostech, vývoji, o přirozené autoritě a vůdcích skupin. Je to ojedinělé povídání, účastníkům se velmi líbí, ale čas je neúprosný. Následuje písemný testík, pouštění videa o záchraně, a pak odjezd na poslední úsek řeky. Přichystáno je opět několik medvědích pastí. Střídající se vedoucí skupiny mají pořád co sledovat. Navíc jim do toho neustále zasahuje řízená stranická neposlušnost hraničící se vzpourou. I s tím je nutno se vypořádat a umět "neposlušné" vodáky poslat do vymezených mantinelů. Čas je opravdu neúprosný, jelikož vlak nemá pochopení pro trénující vodáky a jen tak na někoho nepočká. Rychle tedy dojet na výstupní místo, převléknout se a odjezd.

Je toho hodně, co by se dalo či nedalo ještě ukázat, naučit či procvičit. Každý z účastníků snad pochopil, že kurzem nic nekončí, ale právě začíná. Jejich získané dovednosti je potřeba rozvíjet a utužovat se v nich, jinak je zapomenou a nestane se z nich ta rutina, nad kterou již nemusí přemýšlet. Zároveň i poděkování všem, kteří se zúčastnili. Jsem rád, že jim není lhostejná jejich vlastní bezpečnost, a že chtějí udělat jednak něco pro sebe, tak i pro své kamarády. Budou jim totiž schopni v krizových situacích pomoc a zároveň jim mohou předat své získané zkušenosti.

Vodácká škola záchrany