Silná sobotní bouřka zvedá v noci dne 22.8.2020 hladinu Brtnice na 1.SPA. V 7 výjezd z Prahy, 8:30 sraz v Jihlavě, svačina, převlíct, pendl a v 10 dáváme na opadávající vodu. Ve stejnojmenném městě je vodočet dohledatelný přes ČHMÚ. Začínáme v Brtnici u posledního mostu nad ČOV. Vody v korytě je dost a místy nám přijde až nadbytek. Nejprve se vezeme takovým alá Botičem k ČOV, kde je potok narovnaný a u ČOVky až sevřený do industriálu, ale nic nebezpečného tu nehrozí. Jen na konci je stupeň v podobě pěkné vlnky.

To už jsme vtaženi do přírodního potoka s občasnými meandry, stromy podél vody, co zatím nijak nepřekáží v plavbě, ale možná je to dáno tím, že vody je tu fakt nadbytek. Hladina je zarovnaná s horní hranou koryta, občas se vylévá do okolních luk a tím pádem má potok šířku kolem 5-6 metrů. Za normálních stavů bude šířka poloviční. Ani nezaregistrujeme, že zleva přibíráme Špitálský potok. Objíždíme rybník Šamonín a na jeho konci na nás čeká první překvapení v podobě solidní dvojkové peřeje, která je zákeřná tím, že na jejím začátku je zaseklá stržená lávka, která se dala jen tak tak přeskočit. Pod ní slušný vlny, rychlý proud a trochu nepřehledné.

Po chvíli míjíme brod a následuje lávka přes vodu se "zábradlím" v podobě smrkového kmene. Máme tak dobrej vodní stav, lávku přejedeme a pod kmen se jen přikrčíme. Potok se zařezává do opuštěného údolí, kdy jedinou civilizaci tvoří turistická trasa kopírující potok. V okolí jen hezké louky a kdysi hezké lesy, které bohužel aktuálně velmi trpí na kůrovce.

Někdy se vyskytnou rychlé meandry a s ohledem na náš stav mám trochu respekt z toho, co nás za rohem čeká. Tu a tam přenášíme nějaký popadaný stromy, ale tady to zatím není nic strašného, odhadem snesitelný 1-2 stromy/lávky na 1 km a na celý trase ve finále přenášíme cca 15x. Něco jde objet po louce, protože je voda místy i mimo břehy. Ještě před začátkem přírodní rezervace Údolí Brtnice se začnou objevovat vodnatější krátký WW I-II peřeje, ale až od PR to opravdu začne víc nabírat na spádu.

Koryto říčky se rozšíří na cca 5-12 metrů a stává se z toho kontinuální WW I s občasnou WW II, jenže v těchto místech se musí častokrát přenášet popadané stromy a plavba není plynulá. Je tu jedno asi 50 metrů dlouhé místo, kde je stromů v korytě asi 10. Tam, kde nejsou stromy přes vodu, je plavba skvělá a už se jedná spíš o kontinuální divokou vodu.

V jednom místě, kde začíná náhon pro Vidourkův mlýn, je poslední strom přes vodu v divoké části a následuje kontinuální poctivá a libová WW II peřej. Pokračuje až pod Vidourkův Mlýn do míst, kde vodu křižuje turistická cesta se spádem větším než 15 promile. Tady se opět s lodí vejdeme nad lávku a pod kmen. Potok se zase zúží, zklidní a začne meandrovat. Tu a tam se objeví blbě propustné až nepropustné stromoví, ale nic nesnesitelného.

V jednu chvíli zahlídnu nad hladinou velikou ocasní ploutev nějaký ryby a nejdřív si myslím, že mě šálí zrak, ale po chvíli slyším za sebou: „Ty voe, co to bylo za obří rybu?“

Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že by snad nějaká monstr hlavatka podunajská, když jsem v těch dunajskejch vodách. Ukázalo se, že včerejší deště někde vyplavily rybník, protože jsme našli na louce uvízlého, živého ale pomláceného tolstolobika, co měl k metru a mohl vážit odhadem takových 10-15 kilo. Snad si zvyknou na novej domov v Brtnici.

Podjíždíme most, objedeme padlý strom po louce a za chvíli už vidíme v dálce hrad Rokštejn. Před ním je vysoký jez, který po prohlédnutí nakonec sjedeme v pravé části. Pod Rokštejnem je charakter potoka stále stejný, až nás překvapí ještě jedno údolí, kde se objeví asi 3 hezké dvojkové peřeje. První dojem v ústí vypadal asi jako: „Hele co to je za slepý rameno Brtnice?“ než nám došlo, že to je líná Jihlava.

11,5 km dlouhá plavba nám nakonec s přenášením a nějakým prohlížením nebo jištěním zabrala 4 hodiny. Vodní stav 4-5 kubíků bych hodnotil jako ideální pro divoký pasáže, kdy je většina kamenů pod vodou. Přesto se musí hlídat stopa, vracáků je dost a zároveň jako ještě bezpečný pro meandrující zbytek. Limitní voda by mohla být stanovená zhruba na 2 kubíky v Brtnici, kdy na meandry to bude podle mě bohatě stačit a peřejnatá pasáž ještě půjde sjet. Jen pro zajímavost, chytit 2 kubíky v Brtnici je otázka průměrně 3 dnů v roce a chytit 4-5 kubíků za bílého dne byla možnost za posledních 8,5 roku pouze 4x. Hezký to bylo a hodnotím za 5 hvězd, i když některý jiný 5hvězdy bylo hezčích.

Herčus