Moje vodácká minulost je ... prostě minulost. A kariéra pravověrné potokářky je zatím jen zbožným přáním. A tak si vybírám potůčky nedivoké, málo vodnaté, zkrátka bezpečné. Máme jich v okolí několik, o případném splutí většiny z nich však historie mlčí. Pěší průzkum se dá provést odpoledne po práci, a pak už stačí jen čekat na příhodné podmínky.

Perlový potok, levostranný přítok Sázavy, výše zmíněným nárokům vyhovuje dostatečně. Břehy jsou tak blízko u sebe, že člověk ani nemusí umět perfektně všechny řídicí záběry, potok loď stejně nepustí jinam než dolů po proudu. Vody je skoro všude tak málo, že pokud se převrátíte, ani se celí nenamočíte.

Splutí předcházel pěší průzkum

Vody má Perlový potok málo skoro vždycky. Ale po deštích v uplynulých dnech byly vodní stavy na všech tocích v okolí, včetně těch menších, sympaticky zvednuté, a to vypadalo nadějně. Začátek plavby volím nad Vadínem, na pastvinách na ř. km 2,7. (Krávy se nestačí divit: „Kapitánko, kam s tou lodí?“) Odtud je totiž šance, že plavbu nebude komplikovat příliš mnoho vrbiček a jiných zátarasů. Aspoň tak to mám zjištěné z předchozích pěších průzkumů. Potok má přijatelnou velikost už z Krásné Hory, ale je místy hodně zarostlý. Zdá se, že vody bude dost. Tady nad Vadínem mírně proudí mezi hlinitými břehy a má dostatečnou hloubku.

Loď nafukuji mezi bujnou pobřežní vegetací. Kopřivy výšky dospělé ženy jsou stínem na kráse letních potoků. Na druhou stranu se během plavby dají přímo z lodi trhat vynikající maliny, jejichž větve se sklánějí přímo nad hladinou.

Korytem se dá jet jen občas, více brodím

Na toku se střídají klidnější meandrující úseky plynoucí hlinitým korytem a regulované části s kamenitými břehy i dnem. Jinde jsou i v přírodních úsecích kameny a peřejky. Při mé plavbě se ukazuje, že vody je i po zmíněných deštích málo. Nedokážu odhadnout vzájemný poměr plavby a brodění, místy jsem se pěkně svezla, ale pěší chůze korytem bylo celkem dost. Vrbičky se téměř nevyskytovaly, objevilo se několik klád, přes které bylo třeba kajak buď přetáhnout vrchem, nebo pod nimi podsunout. Pár lávek se dalo bez potíží podplout, stejně jako drátěné ohradníky u pastvin. Na peřejkách to většinou dřelo.

O prvosjezd se bohužel nejednalo

Okolí potoka působilo liduprázdně. Až za Vadínem šel po břehu muž s malou holčičkou. Viděla jsem je dříve než oni mě. Když si mě muž všiml, vypadal značně překvapeně. „To jste tu ještě neviděl, co?“ říkám proto.
„Ale jo, viděl. Asi před čtyřmi nebo pěti lety tady byli nějací vodáci.“
Přiznávám, cítím zklamání. Takže to není prvosjezd? Že se nepochlubili… Nikde ani zmínka, a to jsem pátrala, kde se dalo.

Končím nad Okrouhlicí

Neprostupný zátaras z padlého stromu a hustých vrbiček o kus dál, jediný na splutém úseku, se mi stává vhodnou záminkou k ukončení plavby nad Okrouhlicí. O pár set metrů dřív, než jsem plánovala. Chci stihnout vlak. Vystupuji na ř. km 0,7. V Okrouhlici pak potok protéká oploceným areálem sádek, v němž je v korytě jeden kolmý nesjízdný stupeň, a pak po dalších asi 150 m ústí zleva do Sázavy.

Praktické informace na závěr

Obtížnost: ZW - WW1
Dostupnost: silnice Krásná Hora, Vadín, Okrouhlice, vlak Okrouhlice (trať Havl. Brod – Kolín)
Spluto 15. 7. 2016 za stavu na vodočtu na Lučickém potoce v Olešnici cca 35 cm. Tento stav není pro splutí dostatečný, minimum odhaduji na asi 45 – 50 cm. Předpokládám, že vodní poměry na obou potocích jsou podobné, protože se vlévají do Sázavy z protilehlých břehů blízko u sebe. O vodočtu na Perlovém potoce nevím.

Windy