Jak jsem si přečetl nový inzerát v nějakém místním internetovém plátku, že jakýsi dobrák se nutně potřebuje zbavit laminátky Vydra v dobrém stavu za 3000 korun, věděl jsem, že to nebude jen tak. Nemohl jsem v práci vyčkat konce. Alespoň telefonické ujištění od majitele, že loď je stále na svém místě a připravena pro případného zájemce, mi dodala na klidu. Ono totiž lodí na prodej v okruhu do 20 kilometrů od místa bydliště, pokud chudák vodák není zrovna z Prahy, také moc není.

Ve 14:15 beru v práci ze společného fondu potřebnou částku a řítím se do města K. Města, kde toužená loď odpočívá v pokoji. Vlastně v garáži. To, že byla opravdu v dobrém stavu (i když tu a tam ťuklá, ale slušně zalaminovaná) rozhodlo. Za 15 minut už přikurtována na střeše rozráží vzduch zpět k Ostrovu.

Jelikož je stav na říčce, vtékající na území naší vlasti ze sousedního Germánska hnedle u Chebu, tak akorát, ruce a nohy, natož mozek nemá stání, cos k vodě jej stůj co stůj popohání… Cos k vodě jej stále nutí, nic doma, nic po chuti… A tak děti, ženo … já musím jít…

Cestou u jednoho můstku přes Odravu zastavuji, podívám se dolů a vypadá to nadějně. Tu zastavuje i motorkář jakýsi a kouká a povídá – hele, to je moje auto. No já myslel, že mne trefí, že by to bylo kradený? Ale ne, jen jsme si popovídali, jak on to koupil v Německu, po čase prodal do Mostu a teď to zase vidí u Chebu – no, byli jsme z toho u vytržení oba.

Našel jsem osadu Slapany, respektive osadu Krásná Lípa, o které jsem neměl ani tušení. S místním dobrým člověkem rozmlouvám, kudy dostat loď k potoku. Za posledním domem je polní cesta, pak doleva a po dvou stech metrech je ženijní, dříve pohraniční most. Povídám, že odvezu auto zase do Chebu a pak ráno popádluji sám a on na to, že si mám půjčit kolo (MTB) a až z Chebu přijedu, opřu jej o garáž. No tohle!! Pak že už lidi nejsou, co bejvali. Ještě jednou díky za to kolo, ušetřilo mi asi 8 km večerního pěškobusu.

Auto je u nádraží, za hodinu jsem zpátky a to už je tma. Pod mostem je tůňka, na níž spočívá Vydra, kolem se mlátí ryby a mně je najednou skvěle. Uvařím ešus čaje, a pak už do spacáku.

Ráno v 7:00 je kolem všude jinovatka. Teče 1,85 m kubického, na vodočtu Waldsassen 168 cm. Takže šup do neoprénu, věci přivázat a jede se. Počkat! Kousek proti proudu bude státní hranice, vždyť jsem na bývalé „čáře překrytí“. Takže v 8:00 pádluju jako o život proti proudu. Když to proudí moc, vylezu a táhnu a fakticky, 300 metrů a hraniční kámen č.7/16. Takže ještě kousek, šlápnu na německý břeh a obracím se dolů. Tedy – po proudu. Most, na němž jsem spal, prohlížím zespoda, pak malá přehrádka, tahám loď po louce za 2,5 m vysoký jez. Následuje občas peřej, klidná voda, peřej se stromy, kameny no zkrátka paráda. U dalšího jezu vidím vpravo náhon. Loď na něj a jedu až k MVE. Ouha! Je tam majitel a držkuje, co tam dělám. Nebavím se s ním, jen poznamenávám, že vodu nepiju a tím, že mu objemem zvedám hladinu navyšuji jeho elektrárenský výkon. Je to ale balík, nemá smysl pro humor. No, naštvalo mne hlavně to, že stáhl do náhonu veškerou vodu a v korytě je sucho.

Když už zase pádluji, vidím zevlovat v autě Policii a tuším, že to bude práce elektrárníka. Takže zalezu pod most. Oni jedou sem a tam a pak odrážím a mizím v zátočině za křovím. Tůdle nůdle, soudruzi… Na dalším místě obdivuji obří stromy a kousek dál dílo bobřích rodin. Hráze nemají, na břehu je však spoušť z poražených vrb a osik. Beru si na památku jeden oboustranně tukovitě ohryzaný špalek do sbírky přírodnin. Carolus Linnaeus by zatrdlíkoval radostí.

Pod dalším mostem se začíná voda rozlévat do dáli i do šíře. Jesenice. Mám za sebou 5 kilometrů po Odravě, před sebou 6 kilometrů voleje. Naštěstí není žádný vítr, přesto na sebe hodím vestu a pádlování si užívám.

Kolem 11:30 si dávám oběd na pravém břehu, proti se na mne dívá věž Dřenického kostela. Mám k tomu místu sentimentální vzpomínky z praxe na škole. Ve 13:00 nasedám a pokračuji. Fakticky je den jako z románu. U hráze stavím na pravé straně. Pod loď hodím kolejda, nic moc, ale účel splní. Přenášení je dlouhé, odhaduji 500 metrů. Pod hrází na vodě si opět libuji. Teď už to teče svižně. Po čtyřech kilometrech jsem v Ohři.

Tak tohle bychom měli. Děkuji, stálo to za to.

Poznámka:
- Splutí se uskutečnilo 7. dubna 2007.
- Foto M.Šolc, Praktica MTL5, Pancolar 50/1,8, film Fuji 100. Sken fotografií 10x15.

Marcel Šolc