Bylo, nebylo. Na konci letošního července jsme jeli Nežárku z Rodvínova. Pamatoval jsem si ji z doby předelektárenské jako hezkou říčku se spoustou sjízdných jízků. Pečlivě jsem sledoval stav vody. Postupně od posledních dešťů klesal z krásných 90 cm na použitelných 65 cm. Minimum je uváděno 60 cm ve všech historických i současných kilometrážích.

Začátek Nežárky byl příjemný meandrující potůček s dostatkem vody na snadné projeti skoro bez mělčin. Dojeli jsme na konec Jindřichova Hradce a na následujícím jezu za sklopákem u mostu koukala koruna jezu asi 15 cm nad hladinu. Běžela elektrárna a z odpadu se vracela voda hned pod jez. Přetáhli jsme a najednou elektrárna utichla. Otočil jsem se k jezu a očekával, že se objeví voda přes korunu. Ale neobjevila. Došlo mně, že se musí naplnit 15 cm vody v délce asi 1 km. Pokrčil jsem rameny, asi to bude chvíli trvat.

Mezi tím ale odtekla voda z řeky až ke vzdutí před dalším jezem. Probrodili jsme asi 100m a pádlovali po oleji k jezu. Voda na něm šla čůrkem přes korunu, elektrárna neběžela, přetáhli jsme, vykoupali se a brodili k dalšímu oleji. Jen mě mátlo, že břehy vypadaly jako když teď právě někdo zavřel přehradu. Bláto, mokré kameny a kořeny ve výšce 30 cm nad hladinou. Pořád jsem byl překvapený a něco mně nedocházelo. Další jez - suchá koruna a elektrárna zastavená. Brodění 300 m, a pak spásný olej. Poprvé v životě jsem se začal těšit na oleje nad jezem. Brodění a tahání po březích bylo pro mě dost nepříjemné. Jenže lepší už to nebude. Horní mlynář zastavil vodu a to jako domino zastavilo vodu všem mlýnům na zbytku Nežárky. Až napustí první mlynář, pustí elektrárnu na chvíli, pošle dávku vody dalšímu mlýnu a tak to půjde dál.

K autům v campu u Skalníka je to asi 12 km a 9 jezů. Poslední jez už měl vypuštěno 40 cm pod korunu a čekalo nás půl kilometru brodění. Na břehu jsem uviděl babičku tahající čerpadlo. Viselo půl metru nad vodou. Pozdravil jsem a vyptal se na vodu. Babička se rozpovídala. Voda tady byla od jara až do 17 hodin dneska. A teď není. V suchém období mlynář pouští elektrárnu, když nadrží vodu na jezu asi tak na hodinu. Někdy v noci, někdy ve dne, jak to vyjde. Inu, je to tak. Poděkoval jsem a brodil dál. Měli jsme jet před týdnem. Dojeli jsme se tmou, unaveni jak po maratonu. Rozhodnutí, jestli zítra sjet a probrodit zbytek Nežárky, jsme nechali na ráno.

Ráno jsme se podívali na mobilní aplikaci na sjízdnost. Stav vody poklesl z 63 cm na 40 a ráno vystoupal na 48. Ze 2, 3 m³/s klesl na 0,3 m³/s a vystoupal na 0,7 m³/s. Vodočet je pravděpodobně pod jezem a reagoval na zastavení vody na jezech. A asi i Svatý Petr zasáhl a týdenním slunečným počasím usušil řeku. Nežárku jsme opustili a sjeli kousek Lužnice pod Táborem.

Zůstaly jen moje neveselé úvahy pro další ježdění českých řek a říček. Pokud je na řece víc jezů, neplatí historické limity sjízdnosti. Elektrárny odebírají většinu vody. Je potřeba zvýšení stavu nejméně o 50% v cm (odhad). Pokud stav vody na grafu hodně pulzuje, je vodočet pravděpodobně pod jezem a ovlivňuje ho zadržování vody pro elektrárnu. I nejnižší místa grafu musí být nad limitem sjízdnosti. Pokud příště dojedu k druhému zastavenému jezu, pojedu stopem pro auto a opouštím řeku. Pokud je na malé řece po deštích setrvalý stav a je týden sucho, dojde pravděpodobně k většímu poklesu. Dohody a vyhlášky o bezvodých řečištích a minimálních průtocích pod jezy nefungují.

Podle vánoční koledy – Horní mlynář nemá vody a ten spodní odkazuje……………………že mu vody zastavuje…..se stav na českých řekách jen vrátil tam, kde býval před sedmdesáti lety.

Mirek