Pravidelně již mnoho let poslední dubnový víkend patří v našem vodáckém kalendáři šumavské Otavě. Vodáci z TJ Union Plzeň zde na trati Čeňkova pila – Radešov pořádají tradičně úvodní závod Pyranha Cup – Českého poháru vodáků. Tento závod je výjimečný v tom, že je pořádán na přírodní vodě a zároveň patří k těm těžším celého seriálu. Uplynulý víkend se obzvlášť vydařil. S bezvadnou organizací závodu k tomu přispělo i skvělé počasí a nadprůměrně vysoký stav vody. Z Křemelné sice moc vody neteklo, o to větší průtok dávala Vydra.

V sobotu jsme Čeňkárnu otočili čtyřikrát a někteří z nás, kteří se chystali v neděli na perlu šumavských řek Vydru, poněkud nervózně sledovali rychle rostoucí stav hlášeného vodočtu v Modravě. Večer dokonce dosáhl 1. stupně povodňové aktivity, přes 30 m3/s. Po zlegalizování splouvání úseku z Modravy na Antýgl jsme předloni za nízkého stavu „sprášili“ Vydru k jezu, který odvádí část průtoku do Tetovského kanálu. Dál plout prostě nešlo. I tak to nahoře byla kličkovaná mezi kameny a na některých širších místech bylo vody málo a dna našich lodí občas „zakopla“ o kámen. Nevěděli jsme tedy, co pro nás Vydra za tohoto stavu připraví. Navíc cyklistická sekce hlásila, že byla v sobotu odpoledne pod Modravou svědky „vraždění neviňátek“.

V neděli ráno nás budí tradiční Petrův hlasatel už v 7 a o půl deváté odjíždíme směr Srní – Antýgl – Modrava. Vodočet hlásí stav okolo 100 cm, to je 20 kubajzů, říkám si, jestli to není moc. Vydra by mohla kousat. Na soutoku Modravského a Roklanského potoka to ale tak nevypadá, Vydra je tu široká a vypadá to na příjemnou plavbu bez dramatu.

Pro jistotu se Petra ptám: „Pane Lorenc, sjedu to?“
Kdo se moc ptá, moc se dozví: „Sjedeš, a kdyby ne, budeš tu mít pěknej konec!“
Tak jdeme na to.

Nasedáme na Modravském potoce těsně nad soutokem, je nás 12, víme, kdo jede první, kdo poslední. Kdyby něco, silnice je vpravo a ztracenou loď proti proudu nehledej ...

Úvodních několik set metrů je relativně lehkých, pak vplouváme do lesa. Řeka nabírá spád, houpeme se v pěkných vlnách, všechny balvany jsou zalité. Za těmi největšími jsou válečky, které ale nedrží. Koryto je široké 15 – 20 m. Padlý strom, před kterým nás včera varovali pořadatelé, nějaká dobrá duše uřízla a je pryč. Kdysi obávanou a pro Jirku Fialu osudnou kaskádu, Esíčko, přerovnala povodeň v 90. letech, a tak je nyní lehčí. Vydra se tu zužuje a míjíme několik velkých balvanů.

Jedu ostražitě a koukám i po jezdcích za sebou. Najednou vidím, že singlíř přede mnou se v šikmé vlně s kohoutem zvrhává a po nekonečných vteřinách s hlavou pod vodou plave. Naštěstí je během chvilky u břehu i s pádlem. Píšťalkou dávám těm vepředu signál, že se něco děje. Pod kaskádou všichni zastavujeme a s pomocí házečky pomůžeme plaváčkovi uvolnit a zachránit loď, která se zachytila na balvanu.

Voda je ledová ze sněhu, není mu co závidět. Ve stínu lesa je sněhu ještě spousta. Pokračujeme dál. Po chvilkovém uklidnění se Vydra rozdvojuje, jedeme pravým ramenem s velkými vlnami.

Tento úsek z Modravy má impozantní spád téměř 20 promile. Poslední výrazná peřej končí na rozšíření nad obnoveným hradlovým mostem. Jez splouváme 2. oknem zprava. Řeka se opět zužuje a i přes menší spád (15 promile) a menší průtok mi přijde o něco těžší než ten k jezu. V korytě přibylo velkých balvanů, kterým se musíme vyhnout. Přibylo i válečků, přesto je plavba stále poměrně přehledná. Celou cestu nás doprovází silnice na pravém břehu. Zanedlouho vidíme napravo před sebou dřevěné stavení, jsme na Antýglu. Končíme na pravém břehu u cedule označující konec plavby. Máme za sebou 5 km poctivé trojky.

Byla to paráda. Sluníčko se sice oproti včerejšku občas schová za mrak, ale je pořád teplo. Přesouváme se opět na Čeňkárnu. Tu dáme ještě 2 x, stejně tak plzeň v hospůdce, naložíme a hajdy domů.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim