Když se vysloví jméno Vošmenda, tak většině vodáků se nejspíše v mysli vybaví poslední peřej na tanvaldské Kamenici. O poznání méně jich však má sjetý i potok, který této peřeji propůjčil své jméno. Pramen Vošmendy je třeba hledat východně od Vysokého nad Jizerou. Odtud potok teče hezkou kopcovitou krajinou v zásadě k jihu blížíc se k nedaleké Kamenici, kterou nakonec posílí jako její poslední větší přítok.

V mém případě Vošmenda patřila do kategorie potoků, na které jsem měl zálusk už delší dobu, ale stále nepřicházela vhodná chvíle. Alespoň jsem mezitím měl dostatek času podniknout její detailní průzkum ze břehu. Nakonec jsem se k jejímu splutí dostal naprosto neočekávaně, když padl jiný plán. Za místo startu byl zvolen most silnice č. 288 nad osadou Podbozkov. Na začátku se potok tvářil docela přívětivě. Přes lehké peřejky přiměřeným tempem směřoval k zmíněné osadě. Díky úzkému korytu lemovanému stromy a keři to tady není ovšem slavné s přehledností. Není nad to plout v létě. Člověk se stále může kochat zelení před sebou… Malou komplikací byl spadlý strom, se kterými tady bude třeba počítat.

Přehlednost se mírně zlepšila s navigací koryta v Podbozkově. Ta však na druhou stranu ještě více zúží koryto a omezuje místy možnost opuštění toku. Voda člověka rychle přinese k nízkému sjízdnému stupni, se kterým by neměly být problémy. Dosud jen mírně zvlněná voda poprvé hezky zpeřejnatí v samém závěru osady za zdejší nefunkční fabrikou. Po výjezdu z civilizace je všechna voda hned vtěsnána mezi navigační zeď na jedné straně a skálu na té druhé. Vřele doporučuji si tohle místo prohlédnout předem, protože se tu v podstatě nedá rozumně vystoupit a vzpříčená překážka by mohla být dost nepříjemná. O kousek níže na mne ostatně čekaly dva polospadlé smrčky, jež se ovšem daly podjet. Nyní už oproti hořejšku viditelně rychlejší voda pokračovala dál přes peřejky lesnatým a celkem přehledným údolím. Zhruba v jeho polovině se nachází stupeň o výšce cca 1,2 m, který lze po zvážení sjet.

Aby člověku náhodou nebylo líto, že už nepřichází do těsného kontaktu s místní zelení, tak s objevením se domů další osady se to obratem změní. Znovu navigací zúžená Vošmenda se místy doslova zanoří do zeleného tunelu. Splutí tedy dostane nádech „od větve k větvi“. Je třeba počítat ovšem s rychlejší vodou a zvýšeným rizikem skalpování...

Poté, co necháme za sebou na pravé straně poslední dům, máme před sebou už jen poslední, ale bez debat nejhezčí úsek tohoto potoka. Na posledních cca 600 metrech Vošmenda znovu zavítá do lesa, kde nespoutána regulací teče docela výrazně dolů s kopce. V kamenitém korytě se tvoří pěkné peřeje. Za malé vody, kterou jsem tu měl, to byla docela technicky náročná jízda a mnoho prostoru na manévrování tu teda nebylo. Pravděpodobně nejzajímavější místo představoval asi metr vysoký přírodní průskok mezi šutry. Díky rychlosti vody se člověk během chvilky už ocitne na soutoku s Kamenicí, po které se vyplatí ještě dále pokračovat k nedaleké Jizeře.

Popsaný splutý úsek Vošmendy měří přibližně necelé 4 km a dá se splout bez potíží za necelou hodinu. Zdržet by se člověk ale mohl v některých místech v případě nových spadlých stromů. Nenachází se tu žádný jez a pouze jeden vyšší stupeň. Začít lze u mostu, u kterého jsem startoval já a pak relativně kdekoliv po proudu díky podél potoka vedoucí silnici. Z té se dá také do značné míry tok snadno už předem prohlédnout. V některých místech by potencionální zátarasy mohly vést k zbytečným komplikacím. Končit lze přímo na soutoku s Kamenicí a vynést loď kousek zpět na silnici nebo lépe pokračovat dále do Jizery. Sjízdnost potoka se dá bohužel odhadnout jen na místě nebo podle velké vody v okolí. Směrodatné však nemusí být vodočty na Kamenici i Jizeře, neboť tyto řeky mohou přivádět vodu jen z hor. V každém případě to chce rychlé tání sněhu nebo lokální výrazné deště. Ideální bude ta doba tání, kdy budou stromy bez listí a tok přehlednější. Jestli však patříte mezi vegetariány, tak bych počkal na tu pozdější záplavu zeleně… Pokud jde o obtížnost, tak na začátku potok při malé vodě nepřesahoval WW I, ale postupně přidával. Podle starších tištěných kilometráží nemá obtížnost Vošmendy přesahovat WWII. To se mi zdá pro závěrečný úsek drobně podhodnocené a asi bych ještě plus přidal. Ale třeba to bylo dáno stavem vody a za optimálního průtoku, kdy se otevřou i jiné průjezdy a zvětší ty stávající, to bude sedět. K tomu by se však měli vyjádřit další, kdo ten potok jeli.

Vojta Brádle