Nemám příliš rád pozdní listopad. Opadá listí, padnou mlhy, venku bývá celý den šero a nevlídno. Jednoho deštivého podzimního odpoledne našel můj háček levné letenky na ostrov v jižních mořích. Zeptal se, zda by mě to zajímalo. Moje odpověď zněla: „A proč už tam dávno nejsme?“.

Martinik

Martinik, psáno francouzsky Martinique, je ostrov Malých Antil. Nachází na rozhraní Atlantického oceánu a Karibského moře, nějakých 14° severně od rovníku. Ostrov velikosti Prahy má tropické klima. Dostatek srážek tu celoročně zajišťuje kvetoucí bujnou zeleň.

Martinik se stal zámořským departementem Francie, je součástí Evropské unie. K jeho návštěvě vám vedle letenky stačí obyčejná občanka. Letecké spojení funguje přes Paříž, časový posun představuje 5 hodin. Bezpečné tropy.

Po plážovém koupání, návštěvě hlavního města, potápění, výletech po útesech, návštěvě rumárny, výstupu na nejvyšší horu, prohlídce bývalého hlavního města zničeného výbuchem sopky a dalších nezbytnostech, přišel samozřejmě čas i na vodáctví.

Vodácké možnosti na Martiniku

Ostrov je poměrně malý, a tak prvořadými vodáckými terény jsou tu Karibské moře a Atlantik. Poměrně často můžete narazit na půjčovny, které nabízejí zejména plastové kajaky typu sit-on-top, mořské kajaky a paddleboardy. Pro klidnější jízdu bývá vhodnější jižní a západní pobřeží ostrova, na severu a východě fouká z Atlantiku a vlny bývají vyšší.

V příhodných podmínkách lze zdolávat taky sladkovodní terény. Z hor, například sopky Mont Peleé, tečou na všechny strany bystřiny, část z nich bude zejména po delších intenzivních srážkách sjízdná.

Třetí vodáckou možností je splouvat dolní části říček a navazující vody brakické. Jsou to převážně volejnaté úseky při ústí toků.

Ústí potoka často odděluje od moře písečná kosa.

Jednou z výhod pro vodáky, samozřejmě vedle stabilně teplého počasí po celý rok, je třeba i možnost nasbírat si na pobřeží přírodní mořské houby k vysoušení lodí.

Kajakem mezi mangrovy

Mořské pobřeží se dá rozčlenit na mořské útesy, písčité pláže a bahnité zátoky. Třetím prostředím jsou bažinaté zátoky zaplavované přílivem, které v tropech pokrývají mangrovové porosty. Neznámé prostředí nás zaujalo a chtěli jsme ho prozkoumat na lodi.

V přístavu v rybářské vesničce Canal u města Ducos si u sympatické průvodkyně chceme půjčit loď. Vypadalo to, že jsme ten den jediní zákazníci. Anglicko-francouzská domluva nebyla úplně „easy“.

Nicméně nakonec získáváme za 50 Euro plastový kajak pro dva.

Dostáváme i vesty, barýlek na věci, pádla a můžeme vyplout.

Nejdřív musíme proplout průplavem z přístavu na volné moře zátoky Génipa.

Pak zatáčíme vlevo. Voda není hluboká, občas nabereme pádlem bahýnko ze dna.

Pozorujeme startující ptáky, z hladiny se před námi vymrští i slunící se velká ryba.

Pak zajíždíme do úzkého pásu volné vody mezi stromy. Koruny se nám nad hlavami uzavírají a průplav se postupně zužuje. Na kořenech mangrovů pozorujeme žluté kraby a ústřice, mraveniště z bahna na kmenech a občas i vodní ptáky.

Když už to skoro nejde dál, otáčíme se a míříme zpět na otevřené moře.

Propleteme se mezi ostrůvky z mangrovů a přepádlujeme na skalnatý malý ostrůvek, jehož jméno je nepřekvapivě Petit Illet (Malý ostrůvek).

Po sváče na ostrůvku, který obývají gekoni a divoké slepice, pádlujeme zpátky přes zátoku. Tentokrát čelíme šikmému protivětru, takže cesta přes vzedmuté cákající vlnky není úplně zadarmo.

Pak zbývá propádlovat rybářským průplavem zpátky do přístavu. A samozřejmě vrátit loď. Slečna v půjčovně nám na zakončení plavby, když vidí naše vyčerpání z plavby proti větru, nabídne skleničku místního likéru.

Závěr

Existují samozřejmě daleko exotičtější a nesmrtelnější vodácké zážitky.

Co třeba Honzo Červenko, že bys sem napsal článek o svém vodáckém dobrodružství v Grónsku? Nebo Richarde, zvěčni tu prosím vodácké zážitky z Indie. Kolik zajímavých vodáckých historek (ne)zapadne? Napsat krátký vodácký článek a přihodit pár fotek není nic tak složitého a ostatní jistě bude zajímat. Budu se na to těšit.

Ahoj Eki