Po mnoha výpravách na česko-moravsko-slovenské řeky bylo na čase vykonat pouť k smaragdově zeleným vodám bohyně - Salzy. Ne náhodou byl hlavním realizačním pilířem spolehlivý Milan Kapoun z Přerova, který obstaral lodě a další vodácký matroš, dopravu lodí a osob a spousta know-how. Díky němu mohlo deset vodáků navlečených do neoprénů, vest, blembáků v sobotu 3.9. v jedenáct hodin bezstarostně odplout od osady Gusswerk na horním toku Salzy mezi krásnými vápencovými kopci vstříc novým vodáckým zážitkům.

První zajímavá příhoda nastala v místě, kde se svahy údolí začaly k sobě přibližovat, aby posléze vytvořily nádhernou soutěsku Klausslucht. Petr se s takovým zaujetím vrhl do zdolávání peřejí, že po jednom energickém záběru mu pádlo odskočilo od šutru a udeřilo ho do obličeje tak, že vznikla v jeho tváři díra skrz-naskrz. Šikovným ošetřovatelkám se podařilo po nějaké chvíli zpracovat Petra tak, že s náplastí, úsměvem ve tváři a novým elánem se pustil do další plavby po řece, která doplynula mezi strmé skály a rokle Klauss-Sluchtu. Následující úsek poskytl nejnádhernější podívanou za celou plavbu. V těchto místech jsme ani nedutali a byli zcela unešeni nádherou strmých vápencových stěn, zelených tůní, bočních roklí, zvonivých peřejí.

Ani nám moc nevadilo, že nás proud občas vrhá přímo proti skále, všichni se s tím vypořádali se ctí. Soutěska končila před osadou Weichselboden, ze které se linula vůně opékaných ryb a jiných dobrot pozdního sobotního oběda. Po zelené hladině přehradního jezera Bresceni - Klause jsme dopluli k hrázi, kterou jsme přenesli napravo skrz tunel staré silnice. Následovala dlouhá vyhlídková plavba zpestřená výhledy na alpské velikány a lehkými peřejemi. Dokonce nás zkropil i deštík, díky němuž se v okolí řeky vytvořil mlžný opar, a společně se slunce klonícím se k západu bylo možno pozorovati zajímavé efekty. S blížícím se večerem už se začíná projevovat únava a upádlovaných 28km.

Pak nás ale probraly první opravdové peřeje. Nízké slunce přímo do očí nám ztěžuje "čtení vody", a tak jsme jeli víceméně naslepo. Naštěstí peřeje jsou poměrně přívětivé, pohoupají nás, aniž by příliš zalévaly naše Pálavy. Pět kilometrů vody WW2+ rychle uteklo a Wildalpen je nadohled. Již z dálky slyšíme jakýsi hudební rachot a hulákání komentátora. Na cvičených peřejí mají raftaři jakési závody. Vybuzeni tvrdou muzikou, povzbuzujícím komentátorem a davem přihlížejících lidí zapomínáme na únavu a po zběžné prohlídce se spouštíme dolů. Po skoku do "žumpy" s metrovým převýšením a úhybnému manévru před šutrem v proudnici se zalitou Pálavou po 33km plavby přistáváme přímo v kempu na pravém břehu. Po večeři nás krátká bouřka zahání do stanů, které projdou zatěžkávací zkouškou. Dojde i na chytání kapek ve stanu do vodnických ešusů a hrníčků... Ještě jedno pivo před spaním ve vodácké hospodě a již se těšíme, co přinese zítřek...

Ráno půl hodiny po desáté už se opět necháváme unášet nádhernou a laskavou vodáckou bohyní Salzou. Sluneční paprsky brzo roztrhají mlžný opar a stav 151cm na vodočtu ve Wildalpenu slibuje pohodovou plavbu. Bez větších problémů míjíme pravostranný přítok Lassing, první soutěsku a po prohlídce sjíždíme i obtížnější místo, které nám před vyplutím popsal Milan. Užíváme v poklidu řeku a její nesčetné peřeje.

Na jednom z kamenů opouštím loď i svého háčka a trochu si zaplavu v průzračné osvěžující vodě. Odlehčená loď opouští šutrák a háček-Ráček i bez zadáka zapluje do vracáku a trpělivě vyčkává než se nabažím koupání. Kolem čtvrté hodiny odpolední začínám netrpělivě vyhlížet vesnici Palfau, za kterou je poslední soutěska. Je skoro půl páté a začínám být lehce nervózní, protože náš čas se pomalu naplňuje. Najednou se řeka uklidňuje, peřeje končí a před námi je volej přehrady Grossreifling. Dochází mi, že vesnice z řeky není vůbec vidět. Orientačním bodem měl být silniční most, takže jsme přejeli i domluvené výstupní místo. Naše plavba končí, přivolávám telefonem Milana, který záhy přijede, trochu kaskadérsky zaparkuje několik centimetrů od volné hrany strmého přehradního břehu. Káča ještě uctí bohyni koupelí naostro, a pak už jen loučení ...

Martin