Souvodačky a souvodáci, milý vodácký lide!
Reklama
Příjemnější stránky konzumního věku se příznivě projevily na našich vodách. Na řece je to samý kyblík, značková vesta a neoprén. Soukromý bourák vytlačil autobus a poctivý rum se pije až ráno, až dojdou onačejší lihoviny. Avšak každá kultura, je-li pouze hmotná, časem sežere sama sebe. Mám za to, že vodáckému lidu chybí duchovno. Řekněme si to na rovinu – božstvo, vhodný bůh. Je pravda, že se zde objevil jakýsi Melounek, ale byl to bůh importovaný, a jak říká sám velký Šmíd (jeho prorok), vodácké duši příliš nerozuměl.
Jsa duchovního zaměření (nejezdím výš než WW III) i vzděláním jsem dlouho trpěl. Od doby, kdy jsem objevil www Raft a zjistil, že s ním nikdy nejsi sám, pečlivě pročítám články i diskuze a hledám v nich duchovní útěchu a potěšení. Léta trpělivosti mne odměnila: Při několikátém pročítání diskuze k článku „Jak se plave Stromboding“ se mi dostalo osvícení, o které se s vámi musím podělit:
Vodácký bůh je Katie!!!
Podobnost se skutečnými - fyzickými osobami je čistě náhodná a neúmyslná!!!!
Je divné, že na to doposud nikdo nepřišel, přestože Katie vykazuje všechny znaky, které správné božstvo (říkám božstvo, protože k označení za bohyni – což je ostatně hierarchicky níž – neznám její fyzické míry) má mít. Považte sami:
Je všude a přitom ji nikdo nezná
Všimněte si, že je v každé diskuzi. Pokud se neozve do třetího příspěvku, ptám se, kde je Katie? Když do pátého, koukám z okna, nehroutí-li se svět. Její příběhy a názory mají pevné místo v našem povědomí, a přesto o ní nic určitého nevíme. Jak vyklouzla na přímé dotazy Klasikovi! Inu, naše, a přitom stále stejně záhadná …
Je vzor
Její články jsou plné adrenalinu, a vždy končí mravním poučením. Ne však papírovým, ale ze života (vodáckého) a pro život (vodáka). Člověk vždy přizná: Vždyť ta holka má vlastně pravdu! Z toho důvodu její příběhy nikdy nebudou v katechismu. I když – ve správném a poutavém katechismu by měly být …
Je slitovná
Žádný vzor nikdy nepřizná, že je blbec. Katie se nebojí přiznat chybu, a to ani základní. Když se někde prásknu naprosto zbytečně, je v tom Katie svými příběhy se mnou, a vytáhne mne zase zpět. Z vody sice ne (to si vyžeru, či spíše vypiju), ale morálně. Až půjdu příště na vodu, budu zase.
Je osobní
Abstraktnost, důvěrnost i zvukomalebnost jména dovolí padat se jménem Katiééé do vodopádu, který jsme přehlédli (viz: naděje). S tichým Katié na rtech lze i usínat vedle číhající manželky, která si je nedokáže dát dohromady s konkrétní ženskou (my u toho beztak myslíme spíš na tu vodnatou Moravskou bránu, než na neznámou osobu ženského pohlaví v sexy neoprénu).
Vzbuzuje naději
Katie je věčná. Kdo ji přijme, tak jako ona, všechno přežije. Všichni ho zachrání. Vracák se objeví tam, kde nikdy předtím nebyl, a sedmý eskymák se podaří. Katie je symbol krásné holky, která netrhá partu, dokáže vyhecovat, ale i sdílet a podržet, která se i po dětech a s dětmi vrátí k vodě, a i když objeví poezii vracáků, nezapomene na peřeje … (ať si čtenář dle své situace dosadí, po čem touží).
Neotravuje nás kultem
Zřejmě existuje skupina vodáků, kteří ji důvěrně znají a kteří by mohli vytvořit kastu správců kultu. Buď však nemají motivaci (Katie jako člověk z masa a kostí pro ně není zdrojem fantazie), anebo reálně uvažují, že by mezi vodáky dostali na budku. Vyskytne-li se mezi nimi někdo s motivací, je to soukromý vztah a ne kult (tedy, normálně).
Je věčná
V božstvu se člověk dotýká absolutna. S Katie má řeka vždycky vodu, kolem Katie je vždycky parta, Katie je vždy srozumitelná, přátelská, pozitivní. Všechno sjede, vše dobře dopadne. Katie, jak ji známe (či spíše neznáme), je princip, vodácká kategorie. Způsob života, který spolu s ní sdílíme. Který jde i mimo nás, pokud se mu ztratíme. Když se budeme chtít vrátit, Katie bude na webu.
Je prostě fajn.
(bez komentáře)
Vladimír Hejtmánek
P.S. A vůbec, není Katie chlap?