V roce 1933 byli moje vodácká babička s dědou na vodě hodně aktivní. A protože se z toho roku dochovala taky spousta rodinných vodáckých fotek, tenhle díl bude telegraficky o tom, co spluli za první pololetí roku 1933. Vodácké předjaří začali na Vltavě nad Prahou.

Období okolo prvního května strávili s partou tábořením a splouváním Vltavy. Jedno z využitých tábořišť bylo na Sejckém ostrově. Ten ležel na Vltavě kousek nad ústím Mastníku, pod vesnicí a oppidem Hrazany. Ze Sejců se splouvalo do Prahy. Podle oblečení a rybářských klobouků bylo často pršavo a chladno, které se ale občas naštěstí střídalo se sluníčkem, dobrá nálada nechyběla. Podívejte se na následující fotky z výpravy.

V půli května 1933 pak uskutečnili děda s babičkou a kamarády tehdy standardní plavbu Červená – Praha. Červená nad Vltavou leží u Písku na pravém břehu Vltavy a je tam železniční stanice, kam se daly posílat kánoe.

Moji prarodiče ale nesplouvali jen Vltavu, občas k tomu přibrali i dolní Otavu nebo Sázavu. Sázava, kromě nejspodnějšího kousku mezi Pikovicemi a Davlí, nebyla následně zaplavena přehradními nádržemi, jako Vltava nebo dolní Otava. Určité změny od třicátých let minulého století na ní ale patrné jsou. Vedle množství chat a dalších stavení na březích je to i v průměru nižší průtok - velká část vody Želivky neodtéká Sázavou, ale podzemní štolou k zásobování Prahy a jejího okolí pitnou vodou.

V červnu 1933 byla na programu další tradiční trasa a to z Písku do Prahy. Dolní Otava pod Pískem je dnes z větší části zaplavena vodou přehradní nádrže Orlík, kdysi tu bývaly například krásné Annenské proudy. Aktuálně v průběhu zimy 2019/2020 bylo možné splout i staré, dlouho zaplavené jezy, jako Smetiprach a Jistec. Moji mladí prarodiče měli na výpravu slunečno a teplo, vodu si tehdy užili, jak je patrné z fotek.

Jez Letoštice leží dnes kdesi pod bahnem vodní nádrže Orlík. Dokončení, na akce bohatého vodáckého roku 1933, čekejte v příštím (čtvrtém) díle článku.

Ahoj Eki