Ve středu vstáváme ráno v 5 hod a chystáme se na cestu. Počasí snad bude dobré, je velká mlha a voda přes noc stoupla na 77 cm nad normál. Bouráme stan, skládáme vše do lodě a v 6 hod 53 min opouštíme ostrov Ticha, jak jsme ho nazvali neb jsme za celý pobyt na něm neslyšeli ani jediného zvuku, jedině velké hučení vody. V 7 hod 10 min přenášíme Nautila přes jez a plujeme dál a já postavuji v lodi vařič Juvel a po cestě vaříme snídani. V 7 hod 55 min káva uvařena a snídáme na lodi. Chutná nám velice neb zde velmi tráví, naši loď zatím unáší proud, který s ní mírně pohupuje. Vpluli jsme do zalesněných strání, které jsou ještě zahaleny v ranní mlze. Před námi pluje mnoho pěny a my se smějeme, že vplouváme k severní točně, pěna, že jsou osamělé ledovce.

V 8 hod 30 min vpluli jsme do Týna nad Vltavou, přistáváme. Jdeme nakoupit potraviny a kupujeme též pohlednice a píšeme domů a známým. V 9 hod 20 min pokračujeme v plavbě, ale vzápětí na to přenášíme canoj přes jez. Zdá se nám to podezřelé neb hladina vody je velice klidná, což svědčí o tom, že nás čeká další jez. Je to úmorná práce, ale nám to nevadí. Již myslíme, že máme pokoj, v tu se z toho vyklubal další jez, u kterého jsme v 9 hod 32 min. Předešlé jezy nebyly nic proti tomuto, zde jsme museli jíti s lodí 200 m, než jsme jí mohli opět spustiti na vodu. Vypluli jsme v 9 hod 36 min a za chvíli jsme pod skálou, která je porostlá stromy a keři.

V 10 hod plujeme kolem vtoku Lužnice do Vltavy a podél krásných skal, které vroubí břehy. A jelikož jsme byli informováni, že na řece Lužnici je na jednom místě blízko vtoku Lužnice do Vltavy vlévající se potok zvaný Židova strouha a že je to velmi romanticky vypadající místo, rozhodli jsme se, že se tam podíváme. Vypluli jsme tedy proti proudu po Lužnici a v krátké době jsme po pravé ruce spatřili onen potok a vpluli do jeho vod. Po krátké plavbě jsme se opravdu dostali do takových míst, kde to opravdu vypadalo jako někde v pralesní džungli. Proto jsme se rozhodli, udělat zde několik fotek pro představu, jak to opravdu vypadalo. Potom jsme se opět plavili zpět na řeku Vltavu, abychom pokračovali v cestě ku Praze. V 10 hod 31 min jsme u dalšího jezu a canoe a věci přenášíme. V 10 hod 56 min proplouváme peřejí, zde jsme trochu nabrali, ale není toho mnoho.

Krajina kolem je romantická, místy vidíme osamělé domy a chaty. V 11 hod 17 min začíná slabě pršet. V 11 hod 46 min déšť sílí, ocitáme se u hostince při toku řeky a zakotvivše, jdeme na oběd. Musíme však čekati neboť v hostinci u Růžičků nejsou zvyklí na návštěvy. Ve 12 hod 38 min oběd ještě nenesou, sedíme u stolu a strádáme hladem. Konečně nám přinesli oběd a současně přišel na oběd jeden mládenec s dívkou a tak jsme se seznámili. Jelikož jeli na canoi jako my, rozhodli jsme se, že pojedeme společně. Jejich loď nazval jsem bez svolení majitele Bezejmenná, posádku překřtil jsem též a totiž dívku jmenuji Anita a hocha Ferym. Jelikož jsme měli k obědu venkovskou bramborovou polévku, říkáme od té doby polévková známost. Po obědě jsme se rozhodli, že pojedeme dále, přestože prší neb není naděje na zlepšení. Ve 2 hod 10 min odrážíme od břehu zahaleni ve své nepromokavé pláště. Jde nám to veseleji neb máme společnost. Plujeme kolem mnoha míst, kde vážou vory za stálého deště. Ve 2 hod 45 min jsme u Protivínského jezu a přenášíme ho. Ve 3 hod 15 min nasedáme a plujeme dál, jde nám to teď dobře neb je nás na to víc, ale to se vyrovnalo neb jsme byli nuceni nést lodě skoro 250 m. Ve 3 hod 35 min přenášíme přes další jez za silného deště. Plujeme po klidné vodě a tu, v kratší době, přenášíme lodě přes další jezy a to ve 4 hod 10 min a 4 hod 52 min.

Potom plujeme dál, pozorujíce krajinu, za veselého hovoru, sdělujíce si svoje zkušenosti navzájem. Čas utíká a tu, v 5 hod 1 min, jsme u dalšího jezu, zde se rozmýšlíme, zdali by jsme ho neměli jet, ale přenášíme jej neb nemáme chuť se namočit, voda je dosti chladná po stálých deštích. Hlína s kolegou Ferym pořizuje snímek mlýnského kola ihned za jezem.

V 6 hod 10 min plujeme dál, pršet přestalo, mraky se trhají. Je 6 hod 25 min a na spaní venku není pomyšlení neb zem je vlhká, na pravém břehu je stavení a tak přistáváme a jdeme požádat, zdali by jsme nemohli zde přenocovat. Souhlasili a nocleh jsme dostali na seně, přece je to lepší než venku. Když jsme si vše k nim přenesli a potřebné věci nechali usušiti, pustili jsme se do přípravy večeře. Koupili jsme si u nich vajíčka, které jsme usmažili se salámem. Dobře nám chutnalo, ale ani na pivo jsme nezapoměli, neb ho zde také měli. V 8 hod 30 min jdeme spát na blešník, jek tomu náš hostitel říká. Spalo se nám tentokráte dobře, zahrabáni v seno, bylo nám příjemně teplo.

Jan Matoušek