Každý vodák, který má všech pět pohromadě, určitě vyrazil někam na vodu. Po vydatných deštích z kraje června se dalo sjet leccos. I já jsem ve čtvrtek seděla nad vodočty a s chutí vybírala, kam vyjet. Nakonec mi do oka padla Vlašimská Blanice, jakožto alternativa Ploučnice nebo starých koryt Metuje.

A tak v neděli ráno zběsile foukáme dvě Baraky u silničního mostu v Louňovicích. Vodočet se zastavil někde na 160cm, což slibuje příjemnou jízdu bez drhnutí o dno. Okolo jedenácté nasedáme na zakalenou říčku a hned zjišťujeme, že si cestou užijeme. Blanice tu protéká korytem o šířce zhruba 3 metry, takže mi hned padne na mysl, proč jsme nevzali kajaky. Aha – chtěli jsme se opalovat. Jenže tady stejně není kde :) Nakonec se smíříme s faktem, že budeme muset trochu pádlovat a při vyvinutí přiměřené námahy narážíme do bahnitých břehů jen velmi minimálně.

Hned pod Louňovicemi na nás čeká kaskádka pod mostem, která budí za tohoto stavu docela respekt. Jelikož je v levém oblouku zapříčen pařez, sklouzneme si to s mým zadákem tím pravým, kde předvedeme malé rodeo a otočku o 360°. I když stále dnem dolů, posádka druhé lodi po shlédnutí našeho úspěchu zbledla a přenesla.

Následuje ještě několik kilometrů, kde je potřeba být stále ve střehu. Proud to často valí na kmeny, břehy a kopřivy. Občas se objeví nějaký spadlý strom hned za zatáčkou, sem tam některý podjíždíme, jiný přelézáme, ale asi 5 míst je nutno přenést úplně, po břehu. Téměř se nestíháme kochat nádhernou přírodou okolo, což by byla jistě škoda, protože okolí Blaníku je skutečně malebné. A málo vyšlapané cestičky okolo řeky svědčí o minimální vodácké návštěvnosti.

Jezy jsou vesměs nesjízdné. Alespoň tedy pro naše vzducholodě, které máme navíc půjčené. Nad jezem Vítův mlýn vylézáme na pěšinku vpravo a jdeme na výzvědy. Přelézám po traverze na ostrůvek, když se ale otočím po kamarádech, abych zahlásila „sjízdné“, zjišťuji, že všichni stojí s výrazem pokrového hráče na místě. Trochu si je tam očuchal místní vlčák a následně i paní majitelka… Naštěstí vše dopadlo dobře a tak radši rychle plujeme dál.

Řeka je stále zařízlá do údolí a na její hladinu dopadá jen minimálně sluníčka. V dnešním pařáku to ale oceňujeme. Po téměř sedmi hodinách dojíždíme do Vlašimi, kde už řeka skoro stojí a je rozlitá do slušných šesti, sedmi metrů, přenášíme všechny tři jezy a vysedáme před koncem města.

Závěrem bych asi měla říct, že Blanice je sice krásná řeka pro vodáky – dobrodruhy, ale doporučila bych jí spíš těm, kteří svoji loď na 100% ovládají a dokáží rychle zastavit i v poměrně úzkém korytě s minimem vracáků. Doporučuji také dlouhé kalhoty (kopřivy), repelent a rozhodně si na cestu vezměte jídlo a pití. I když se zdá, že 15km se sfoukne za pár hodinek, tady to tak úplně neplatí a hospodu cestou nepotkáte.

Lucie Němcová