Každoročně vybíráme nějakou řeku na víkendovou dvoudenní plavbu. Už jsme byli skoro všude a je trochu škoda, že na Váh jsme se dostali až letos. Tolikaleté opomíjení si nezasloužil. Není řekou náročnou, ale na období přelomu července a srpna teče jako málo která u nás. Potkat místo, kde by se loď zastavila kvůli voleji, na to zapomeňte. Naopak. I když se voda zdá být stojatá, loď relativně rychle pluje vstříc svému cíli. Tradiční páteční odpolední sraz se tentokrát uskutečnil u vesnice Sokolovce (pod Piešťanami) u malé vodní elektrárny. Místa pro stany je tam tak akorát. Včetně ohniště.

Zároveň je elektrárna místem, kde nám půjčovna v sobotu dovezla lodě, takže jako nocleh pro výchozí bod naprosto ideální místo.  

Sobotní plán byl ujet úsek Piešťany - Hlohovec

První den – sobota – byl plán dojet až pod město Hlohovec k plynojemu, který vede přes řeku. I když má úsek hodně kilometrů, nebyl díky neustále tekoucí řece žádný problém jej ujet, a to i tehdy, když posledních cca 6 kilometrů strávíte souloděním. První den se Váh ještě hezky vlní a zatáčí a v meandrech vytváří krásná zúžená místa, kde Vás proud vede přímo do vrbiček. A čas od času se vyskytne i hezká peřejka. Častým jevem jsou kamenité pláže – místa ideální pro odpočinek a posilnění se.  

Průtok se může změnit z hodiny na hodinu

Kouzlo Váhu je jednoduché. Elektrárna hlavním korytem pouští (i v době sucha) určité množství vody, které zajistí, že vody bude vždy dost. Vzhledem k této okolnosti je rozdíl mezi výškou hladiny odpoledne a ráno zhruba metr a půl. Údajně každý den.

Jelikož je Váh místem, kde (alespoň v tomto úseku) nenajdete žádný kemp, využili jsme Tesca, které je v Hlohovci přímo při pravém břehu a nakoupili nezbytné potraviny. U místa noclehu byla asi nejdivočejší peřej celého víkendu. Alespoň tedy v sobotu odpoledne, protože v neděli ráno vypadala úplně jinak. Vše je pouze otázkou chvíle, než dorazí další každodenní vlna puštěná z elektrárny.

I v neděli do Sereď nás čekalo množství peřejí

Na neděli už nám zůstal kratší úsek. Ráno jsme začínali ve chvíli, kdy bylo v korytě řeky ještě relativně málo vody a proud nebyl tak rychlý. V průběhu dopoledne se stav hladiny Váhu rychle měnil. Následující plavba už byla pohodová. Peřeje již nebyly tak velké jako v sobotu. Na druhou stranu však byly možná častější a řeka plynule přecházela z jedné drobné vlnky do druhé. Zklidnila se až před cílem.

Celý víkend jsme na lodích spíše odpočívali, než abychom ukrutně pádlovali. Sobotní úsek jsme zvládli v časovém rozmezí 10:00 – 18:00 a nedělní v rozmezí 10:00 – 13:00.

To, že podél řeky nejsou kempy, nakonec nikomu nevadilo. Oba večery jsme spali na výše uvedených místech sami, měli jsme své soukromí, ohniště a špekáčky.

Váh je řeka s krajinou, která neurazí. Samozřejmě existují řeky s okolím krásnějším, ale i Váh měl své kouzlo, které bylo umocněno množstvím volavek. Ty se čas od času staly našimi průvodci.

Váh pro nás byla hlavně řeka, která nenutí vodáky nepřetržitě pádlovat a plynule teče. Chvílemi pomaleji, chvílemi rychleji, ale vždy teče. A nabídla pár krásných peřejí.

Ladislav Huf