O víkendu 17. - 18. 6. 2017 jsem si dal rychlou Otavu. V sobotu ráno jsem se po půl osmé vykutálel v Sušici z vlaku. Na zádech bágl s vybavením a nezbytným minimem zásob, přes rameno srolovaný Solar 410 a během půl hodiny jsem vyrazil. Stav vody byl díky páteční přeháňce pár centimetrů nad minimem, počasí zpočátku díra – mrak – díra, odpoledne už ale pálilo fest.

Jez Malá Chmelná jsem celkem v pohodě sklouzl přes korunu a vyrazil na drncanou po mokrém kamení. Než jsem získal odhad pro správné čtení vody, párkrát jsem se prošel. Před Čepicemi vylezly v oblouku řeky z vody hatě napříč proudem, takže jsem absolvoval technickou pasáž s přídechem slalomu. Proplul jsem v pohodě vsí, minul středně zaplněný kemp a pokračoval k jezu u Žichovic, který jsem zdrncal po lehce mokré spádové desce. Až do Hydčic jsem si užíval řeku sám, z kempu v Hydčicích už vyplouval školní výlet a promotat se jím bylo dost náročné. Následoval jez pod Práchní a další porce vlhkého kamení. Pak už tu byly Horažďovice a jejich čtyři jezy. Na věži hodiny ukazovaly půl jedenácté.

První jez jsem proskákal šlajsnou, druhý spustil uprostřed hustého provozu po laně, třetí opět zdrncal po spádové desce a Svaté pole přenesl vlevo. Nějací nešťastníci neznalí poměrů ho zkusili koníčkovat, a když se jim kousla koňadra do navigace, měli honičku s vylejváním zaplavené lodě. Následující Kozlov jsem opět zdrncal, Střelské Hoštice přenesl a pod jezem poobědval čokoládu.

Po nějaké třičtvrtěhodince jízdy jsem minul párek zlatokopů a tradičně zdrncal jez Horní Poříčí a Dolní Poříčí přetáhl na laně. Pod jezem bylo skoro sucho, takže jsem se kousek prošel. Nemaje možnost průběžné kontroly času, konstatoval jsem, že když do Katovic dorazím o půl třetí, zalágruju a plavbu dokončím ve Strakonicích. Hodiny v Katovicích na věži ukazovaly půl druhé, když jsem přenášel jez. Kemp vypadal plný, takže jsem pokračoval ke Strakonicím. Pod šupnou pod Pětikolský jezem parta místních povalečů zkoušela chytat ryby a vodáci přetahující lodě jim evidentně vadili. Vzhledem k tomu, že je to cca 15 metrů pod jezem, asi by si s nimi měl popovídat porybný. Druhý strakonický jez má pohodlnou šlajsnu vlevo. Následovalo kličkování mezi mělčinami až za Strakonice, a pak pohodová plavba k jezu Slaník, který šel jet bez problémů šlajsnou. Kemp na Slaníku byl opět slušně zaplněný. Následovalo meandrování do Štěkně, kde jsem přehopsal decentně vlhký jez, minul skoro prázdný kemp a v krizi se posouval k Čejeticím. Sudoměřská peřej dost drhla, ale nakonec jsem ji dal bez vystupování. Ke Kestřanům to už šlo samo. V Kestřanech nebyli žádní zlatokopové, a tak jsem se rozhodl pokračovat až na soutok s Blanicí. Jez v Zátaví jsem pustil po laně, to mi ale vyklouzlo, a tak jsem honil loď po mělčinách. V brodu kousek před soutokem s Blanicí přede mnou prosvištěl traktor. Pár minut na to jsem dorazil na soutok. V kempu byla parta vodáků s dětmi a parta rybářů, jinak nikdo. Když jsem se vylodil, postavil chýši a připravil spaní, bylo kolem půl osmé.

Ráno to z počátku bylo mírně technické, ale pod obloukem za mostem už začalo vzdutí prvního píseckého jezu dlouhé cca tři kilometry. První písecký jez má hezkou retardérku vlevo. Vzhledem k výskytu rybářů jsem se do ní vrhl s pokřikem „Varuj dušu na dolině, drevo ídě!“ Rybaříci v jezu hbitě uhnuli, ti na břehu cca 15 metrů pod šlajsnou s pruty nahozenými do proudnice jen tupě zírali. Vodáka ve čtvrt na devět ráno evidentně nečekali.

O kus dál jsem zaparkoval pod mostem, usušil, co šlo, sbalil a vyrazil hledat cestu na nádraží. To je ale v Písku problém – nejkratší cesta je středem frekventované čtyřproudovky bez chodníků. Nějakou dobu jsem se tedy motal po okolí a hledal méně rizikovou trasu. Nakonec mě na nádraží hodila autem nějaká místní dáma, která měla potřebu spáchat dobrý skutek. Tímto jí ještě jednou veřejně děkuji – díky ní jsem stihl desítku vlak a krátce po poledni se dostal domů.

Střelec