Jet na suchou Sázavu, nebo akci zrušit? Jet něco jiného? To byly v týdnu před plánovanou tradiční vánoční plavbou klíčové otázky srovnatelné se Sofiinou volbou (sečtělí vědí, o co jde). Za mnohaletou historii předvánočních jízd z Krhanic do Pikovic se podobný problém řešil už 2x, ale vždy až v den konání akce díky nečekané situaci.

Poprvé, když nepřijel v sobotu ráno autobus, a tedy nebyla doprava. Tehdy se to vyřešilo tak, že všichni, co přišli, se nalodili na Vltavu v Kotvě Braník a pluli přes Prahu. Končilo se v Troji nad slalomovým kanálem (byl zavřený). Lodě se nechaly v loděnici Sokola Troja a všichni účastníci jeli v hydru a s pádly pendla zpátky do Kotvy Braník tramvají č. 17.

Podruhé, když Sázava díky mrazům v týdnu před konáním akce kompletně zamrzla a to i v peřejích. Tenkrát autobus s vodáky přejel z Krhanic do Vraného nad Vltavou a odtamtud se plulo po Vltavě do loděnice Kotvy. I tradiční opékání vuřtů cestou bylo.

Tentokrát byl čas na rozmyšlenou. Vody bylo zoufale málo (stav 40-45 na vdčt v Nespekách, minimum je uváděno 50 cm pro plastové lodě, a při tomto minimu dostanou lodě i se šikovnými a lehkými jezdci pořádně na frak, teda na dno). Ale rosničkáři slibovali přívalové deště, varovali před zvýšenými hladinami řek a povodněmi. No zkrátka paráda … ale nic z toho nevycházelo. Deštivá fronta se nějak rozpadla, a proto nám přišla na mysl náhradní varianta Berounka, která byla stabilně sjízdná.

V sobotu v loděnici při navazování se nás sešlo poměrně málo, ale byli to ti „ryzí“, pro které je vlastně akce učena. Na vánoční Sázavě (nebo vlastně Berounce) totiž ani tak nejde o divokou vodu, peřeje, jezy a další vodní radovánky, ale především o setkání v předvánočním čase s kamarády (a kamarádkami), plout ztichlou řekou, která jiná než na jaře nebo v létě, zklidnit se v předvánočním šílení pohledem na zlatě zbarvené listnáče na březích a užít si den, na který se nezapomíná. K tomu patří konzumace vzorků vánočního cukroví i vzorků horkých a sladkých nápojů vlastní výroby, otevřené hospůdky a kiosky na březích, opékání vuřtů na ohníčku pod jezem v Černošicích.

Dále peřejky pod Černošicemi a dva jezy – ten v Černošicích šel s trochou odvahy sdrncat s plastovými loděmi novou retarderovou propustí, ten druhý jez v Modřanech je retarderová lahůdka s dostatkem vody a troškou adrenalinu. Po celou plavbu jsme měli slunce a mírný vítr v zádech, kdy občas stačilo jen kormidlovat. To jsem na vodě nezažil již několik let. Zbývá už jen pro statistiky uvést, odkud – kam. Tedy od jezu v Mokropsích (ř.km 11,88) do ústí Vltavy, a pak cca 4 km po Vltavě do loděnice TJ Kotva v Braníku, tedy necelých 16 km.

A Sázava? Kýženého minima 50 cm na vdčt v Nespekách dosáhla ten den ve 14 hodin, a pak zase opadla, takže v Krhanicích mohla být Sázava „sjízdná“ až pozdě odpoledne. Každopádně si přejeme, aby příští vánoce to s vodou vyšlo na Sázavě lépe. A když nevyjde, určitě se najde jiný, neprávem opomíjený tok.

Honza Šup