Stojím v sobotu okolo poledne na mostě pod hrází VD Krpeľany a nevěřícně se dívám, jak pode mnou roste úctyhodný karfiol. Je tak obrovský, že jsem snad takový ještě neviděl. Ční minimálně přes metr nad okolní hladinu a působí velmi impozantně. Jak by taky ne, když se z pod jednoho segmentu hráze valí okolo 50 kubíků. Díky tomu je splavný úsek v původním korytu Váhu, náhon tentokráte ostrouhal a je zcela suchý. Jedná se o poměrně výjimečnou událost, která umožní splout 15km úsek jinak suché řeky a následně pokračovat dalších 12 km z Vrútek do Strečna.

Pod hrází necháváme auto a nastupujeme na značně rozkolísanou vodní hladinu. Jsme přes 50 m od výpustě a až zde je citelné pulsování vodní hladiny. Řeka je poměrně široká a udržuje si slušnou rychlost.

Pro zpestření občas začne vytvářet ramena s ostrovy, přes které není možné dohlédnout na konec, ale vše je dobře průjezdné. Někdy jsou ramena docela dlouhá, než se opět spojí do jedné řeky. Obvykle se na těchto místech tvoří pěkné peřejky okolo WW I, ale i na řece není o zábavu nouze. Takto celkem pohodově přijíždíme ke stupňům před Vrútkami, které už nejsou tak jednoduché. Častým poznávacím znamením jsou mosty, pod kterými jsou stupně nejnáročnější.

Nejprve přichází první stupeň za dvěma mosty s rozdělením proudnice do několika částí, který splouváme při pravé straně, ale proud pod ním pak směřuje poměrně výrazně do levé části řeky. Následný stupeň je přehledný v celé šířce řeky a volíme trasu v levé části. Pak přichází trochu rozbitý stupeň s několika možnostmi na průjezd, kdy volíme druhé okno zleva.

Nejnáročnější za tohoto stavu je poslední opět za dvojmostím, kde volíme trasu zcela vpravo. Poměrně velké vlny, válce a vše to směřuje podél vrbiček, kterým je nutné se vyhnout. Za všemi stupni pak ještě následují peřeje, obtížnostně jsou stupně okolo WW II a poslední WW III.

Je to opravdu krásný úsek v širokém údolí. V úvodu máme po levé ruce svahy Veľké Fatry a hlubokým údolí pod soutokem s řekou Turiec se Váh protéká Malou Fatrou. Pod Vrútkami začíná zužovat a zvyšovat. Zde se za běžných okolností napojuje výtok z elektrárny a řeka je dále splavná celoročně. Nejprve se jedná o hladkou a poměrně nudnou vodu, jenže to netrvá dlouho. Přichází úsek, který si oblíbili pltě a to zcela právem. Přibývá peřejí, skály a k tomu i hrady.

Ve velkém meandru se nejprve po pravé straně objeví zřícenina Starého hradu, kterou následuje kousek před výstupním místem hrad Strečno. Končí se obvykle před přívozem pod hradem, kde se dá na blízké silnici zaparkovat a udělat transport zpět ke hrázi.

Celá trasa měřila téměř 28 km, ujeli jsme ji i se 3 pauzami za 3 a 3/4 h a občas jsme bez velké námahy dosahovali rychlosti i přes 12 km/h. Lze jen stěží odhadnout, kdy bude zase příležitost splout si tento velmi krásný úsek. V minulosti byla odstávka v roce 2017 a 2018, na další si budeme muset asi několik let zase počkat.

Petr