Re: SakraHu nás na Vysočině (a vokolí) je toho víc. Z těch adrenalinovějších třeba Nedvědička a Hodonínka. Na té druhé jsou nad Štěpánovem vypečené stupně s problémem včas zastavit. Vodu to mívá, ale chce to fakt umět. I když... tyhle říčky se dnes na gumách a krátkých polyetyleňácích jezdí s větším přehledem než některá katastrofická laminátová splutí mého mládí. I když, hrdinové tohoto článku se taky snažili! Dala by se (otázka dojednání s fabrikou) i Punkva, tam jsou ale v objektu továrny dva drsné stupně s obtížným přenášením. Když se zde jezdila VTJZ, byla na nich šuflata. Na jednom se mi málem utopila švica, nějakej dobrák utrhnul zelenou tyčku naváděcí branky a holka nevěděla, že červená je srdce a tudíž vlevo, takže to do jezu napálila vedle šuflete. Dlouho nejela a tak jsem byl dole nervózní, no a pak plavala půlka kajaku - když ho člověk vlastnoručně staví, pozná jej i ve vlnách. No a pak sestřičku vedli, byla jak ožralá, s řasami za uchem. Kdyby se ten kajak nezlomil, asi by v tom jezu zůstala. Holt mladost - radost.  |