V pondělí dopoledne v půlce března stojíme na břehu Tiché Orlice v Lichkově a pozorujeme zaplněné koryto říčky. Do vylití ze břehů schází necelých půl metru. Vodohospodáři již ráno vyhlásili první stupeň povodňové aktivity, ale do našeho příjezdu začala voda opadávat.
Reklama
Nasedáme u jednoho z mnoha mostků v Lichkově u obecního úřadu a jedeme po hladké vodě bez peřejí. Občas nás učísnou větve keřů ležící nízko nad hladinou, kdy některé z nich jsou i docela tlusté. Naštěstí ještě nemají listy, jinak by to byla na několika místech docela složitá záležitost. Tento charakter ale rychle mizí a přicházejí první peřeje v obvykle lesnatém údolíčku.
Ke konci Lichkova dostává řeka pěkný spád a přichází jedna peřej za druhou. Koryto se mírně rozříšilo, větve již nezasahují do řeky, ale šířka nepřesahuje 6 metrů. Mírné zklidnění přichází u prvního jezu pod Lichkovem, aby pod ním Tichá Orlice ukázala, co dovede. Krásné metrové vlnky, solidní spád a k tomu sluncem zalité nebe. Co více si přát.
Peřej před Mladkovem
Tento charakter vydrží až do Mladkova, hlavně před železničním mostem je to nejhezčí. Peřeje zde dosahují obtížnosti WW II-III, i když za Mladkovem to trochu poleví na WW II. Ještě v Mladkově sjíždíme šikmý a vysoký jez, následuje malý šikmý práh s válečkem a na konci dědiny uprostřed luk čeká jedna problémová lávka. Nedá se podjet, a tak musíme udělat na posledních zbytcích sněhu krátký snowkayaking.
Lávka v Mladkově
Za chvíli už jsme u jezu v Dolanech. Voda na šikmé spádové desce jde hodně k levé straně jezu, kde vytváří celkem nepříjemné boční vlny odrazem od navigace jezu a jednu pořádnou žumpu. Důležité je, abychom najeli při pravé straně a nedopustili stržení k levé. Jirka projíždí bez potíží, ale Libora to strhává moc vlevo. Už je bokem v žumpě, která si ho podává. První krysa je tu.
r.km 87,4 Dolany
Po odlovení pokračujeme dál, peřeje ztrácí na intenzitě, přesto je to stále dost zajímavé. Za Celným je několik šikmých prahů s válečky a jeden provalený stupeň. Asi by se středem dal sjet, jenže za ním leží přes celou řeku padlý strom. Nemá cenu riskovat a raději přenášíme.
r.km 85,6 stupeň
Projíždíme Těchonínem a za ním opět přichází pěkný úsek lesnatým údolím. Pomalu se začíná blížit naše výstupní místo v Sobkovicích u mostu, ale ještě před ním je poslední jez. Téměř všechna voda je svedena v pravé části, kde pod jezem vytváří solidní váleček s pořádným stoupáním. Raději přenášíme a po 100 metrech je před výstupem u mostu ještě poslední stupínek s výživným válečkem.
r.km 81,6 Jez Sobkovice
Když k tomu připočteme krásné a teplé sluníčko, občerstvení v podobě chlebíčků a cukrářských dobrot z Liborovy cukrárny, neměla jarní rozjížďka po Tiché Orlici žádnou chybu. Jen pro upřesnění byl stav v Lichkově 90cm (6 kubíků) a Sobkovice hlásily 70 cm (10 kubíků). Voda to rozhodně nebyla tichá.
Petr