Dne 1.4. 2000 došlo k historickému okamžiku, kdy padly virtuální obličeje a představy získané z konference egroups a z našeho serveru, jelikož se konala společná akce na Zdobnici. Počasí vypadalo z počátku velmi nepřátelsky, ale úderem 9 hodiny se začalo projasňovat a my měli po celou dobu opravdu krásné jarní počasí, které jistě mělo velmi velký podíl na úspěchu celé akce.

Většina účastníků se sešla ve Vamberku, ze kterého jsme pak společně pokračovali na potok Zdobnice. Vecpali jsme se do 7 aut a dodávek a jeli jsme. První si to šinul plně naložený Honzův trabant s lodí na střeše a za ním ostatní. Cesta proběhla v pořádku, až na jeden incident s místní policií. Hezké počasí vylákalo policii na silnice a když zahlédli ze zatáčky vyjíždějící trabant, ani na okamžik neváhali, zvláště když měl na střeše takové divné věci. To ovšem netušili, že se za ním vyhrne dalších 7 aut s daleko větším počtem nesmyslů na střechách. Všichni zastavili za trabantem a čekali, co se bude dít. Mírně nervózní policista nechápal, že všichni zastavujeme bez jeho pokynu a dostal odpověď, že neznáme cestu. Spokojil se tedy s prohlídkou známek a nechal nás pokračovat.

Na Zdobnici jsme se setkali ještě s německými kolegy, takže naše akce byla vlastně mezinárodní. Celkem se nás tedy sešlo:

• 9 kajaků
• 4 Pálavy
• 1 kánoe
• 1 Orinoco
• 1 Kokeš haus-boat
• další 3 kajaky nás marně hledají

Vody, i přes několikadenní déšť, nebylo příliš mnoho, ale jet se naštěstí dalo. Nejprve proběhl trénink na suchu. Pak jsme se oblékli a vyrazili. První část Orlickými horami neprobíhala příliš rychle, jelikož jsme na sebe vzájemně čekali a tím se i mírně zdržovali. Kajakáři si nalézali po skromnu vyskytujících se míst, kde by nám mohli převádět svá rodeářská umění a my je se zaujetím sledovali. Hlavně Manfréd z Německa nám ukazoval své parádičky a věřte, že se bylo nač dívat.

Pak jsme dorazili do civilizace a k prvním jezům, které se opět staly místem k nejrůznějším aktivitám převážně kajakářsky zaměřených účastníků. Ne vždy však válce byly tak slabé, jak se na první pohled zdálo. Následující fotky jsou toho důkazem. Nejprve jsme si říkali (mi Pálavisti), že jsou dobří, jak se ve válci dlouho udrží. Když se však po pěti minutách z kajaku ve válci ozvalo volání o pomoc, začali jsme své názory přehodnocovat. Naštěstí blízko byli další kajakáři, kteří ochotně přispěchali na pomoc. Moc se však nedařilo a tak přišla na pomoc hrubá síla. Kajak s Alfem byl vytažen i když udělání se nakonec stejně nevyhnul.

Alf se pokousi dostat se z valce
I Vlastik se dostava do problemu
Hruba sila vitezi

Potkalo nás však i několik nehod – jedné Pálavě se odlepil flek a druhá si udělala velkou škubu. Naštěstí to bylo v místech, kde na nás čekal doprovod s auty.

Opouštíme opět civilizaci a vrháme se na poslední 3km část zvanou Peklo. Nejedná se o žádný extrémní úsek, jak by někteří z Vás mohli soudit dle názvu, ale o pěkné opuštěné údolí bez civilizace. To již některým účastníkům začíná být pomalu zima, zvláště těm, kteří neměli neoprénové rukavice či boty. Již na sebe nijak zvlášť nečekáme a pádlujeme to o sto šest k Vamberku, kde se končí.

Přijíždíme k Vamberku a jsou tu opět jezy. Jeden zhruba 2 metrový si kajakáři vychutnávají a skáčí ho, i když je dole silný válec. Trajektorie dopadu v jednom místě jde až na konec toho válce, takže to vychází. Vlastík neodolal pokušení skočit si ho ještě jednou a jde si udělat repete. Nájezd, skok a už ho válec drží. Naštěstí byl v dosahu Honza s házečkou a bylo po problému. Pod jezem se chystá vylévat i Kokeš svůj tanker, avšak při pokusu dostat svou ze třetiny plnou loď na souš povodní narušený břeh o velikosti základny stanu podléhá a sesouvá se pod tíhou lodi kamsi do hlubin Zdobnice.

Blížíme se k cíli – posledních 100 m a najednou před sebou vidíme jakýsi stupínek. My s Pálavou jedeme jako druzí a když vidíme, že před námi to někdo na kajaku skáče, tak se nerozmýšlíme a jdeme do toho. A kruci. „Malý, ale šikovný“ – stupínek se silným válcem. Chytlo nám to zadek, ale po několika záběrech se z toho dostáváme. Vystupujeme na břehu a jdeme varovat ostatní, aby se řádně rozjeli, ale to tam už visí Stoupa a eskymuje se. Opustil svůj kajak a dostává se na břeh. Kajak si to však rozmyslel, z válce se mu nechce a že prý ukáže majiteli, jak se vlastně to rodeo jezdí. Ani několik spojených rukou ze břehu na kajak nedostává a ten si velmi efektně jezdí sem a tam ve válci a prokládá to figurami. Nakonec přijel blížeji ke břehu, majitel si ho okamžitě krotí a vytahuje ven.

Hurá, jsme na konci. Rychle se převlékáme, jedeme pro zbytek aut a pak již vyrážíme do hospody, abychom celou akci vyhodnotili. Tam se potkáváme i s partou vodáků z České Lípy, kteří nás marně hledali jak v pátek, tak i v sobotu. Nakonec pomohl jediný spolehlivý setkávací bod – hospoda.

Osobně jsem byl velmi překvapen účastí 25 lidí na akci, kde dopředu počasí vypadalo velmi odpudivě (v předpovědi hlásili dokonce sněžení), ale nakonec bylo tak krásné a jarní. Chtěl bych Vám všem poděkovat za účast a podporu, kterou jste mi tím vyjádřili a zároveň jste dokázali, že Internet již v Čechách něco znamená.

Tato akce měla hlavní cíl pro Vás trochu skrytý, který snad již mohu prozradit. Příští rok bych rád uspořádal trochu jinou akci, kde by se dopoledne a část odpoledne věnovalo vodě a druhou část odpoledne a večer by bylo promítání filmů a diáků na téma voda - takový vodácký festival filmů a řek.

Racek