Touha dává životu smysl. Touha je ze své podstaty oproštěna od racionality, reality, názorů manželky a dalších oficiálních i neoficiálních autorit. Touha je jako volavka letící nad řekou a každý, kdo ji viděl, ví, o čem píšu. Volavka je symbol nespoutanosti a svobody, výzva ke svobodnému letu či lépe plavbě po vodách, nad kterými volavka létá.

Vody mají v mém případě jméno Dunaj. Kamarádi to vědí a tolerují moji posedlost. Ta byla v posledních dvou letech omezena opatřeními souvisejícími s Cowidem, která aktivní plavby vrátila na úroveň přípravy k nim. Uvězněni v cowidové realitě však touhu neoslabilo. Touhu opět vyrazit po proudu Dunaje vstříc balkánským zemím a teplé náruči Černého moře. Tentokrát na lodi, která určitě uspěje.

Ta loď s jmenuje Besy. Je to v podstatě soulodí, protože se skládá z vlastní lodi a dvou plováků, takže trochu připomíná kachnu obklopenou malými kachňátky. Základem lodě je slalomová singlovka vytvořená tandemem Beneš – Sýkora na OH 1972 v Mnichově. Je to poslední loď, kde musela být příď vyšší než střed lodě, ale na svou dobu s revolučním tvarem, který již tehdy umožňoval zatáčet kontranáklonem. Loď rychlá i točivá, byť mírně vratká a také mokrá. Loď jsem postavil s několika podstatnými změnami. Jednak jsem ji rozdělil na třetiny – první a třetí krytá jako nákladní prostor, prostřední rozšířená jako kokpit pro plavce sedícího na snížené zahradní sedačce a opírajícího se do pedálů šlapací jednotky Hobbie Mirage. Před plavcem je zalaminované pouzdro, do kterého se pohonná jednotka jednoduše vloží a již se šlape, již se jede. Po obvodu lodě jsem nechal zhruba 3 cm širokou montážní lištu, která se normálně z kopyta ořezává, na kterou se zde ale dají namontovat přídavná zařízení. Konkrétně dva vlnolamy od přídě až po kokpit, které mají odhazovat vlny. A teď to nejdůležitější. Zhruba v polovině zadního sektoru je na čep přimontováno příčné ráhno nesoucí dva plováky, které zajišťují stabilitu lodě a zároveň ji natáčejí, protože jsou ovládány lanky vedoucími k sedačce. Jejich přitahováním anebo povolováním fungují jako kormidlo. Loď je funkční od hloubky cca 50 cm, tolik prostoru totiž potřebují k pohybu ploutve. Na cestu do patřičné hloubky slouží přiložené pádlo.

Besy jsem zkoušel na Brněnské přehradě a fungovala perfektně. Rychlá, točivá, bezpečná, dokonce i ve vlnách, které zde dokáže vítr vytvořit. Zatáčení ve vysokých vlnách zde byl adrenalin při vysokém pocitu bezpečí, něco jako jízda na tobogánu. Rozhodl jsem se, že Besy bude moje příští loď na jižní dunajská putování. Pro ten účel ale bylo nezbytné otestovat ji v náročných podmínkách, aby se vychytala slabá místa. Pro test jsem zvolil Dunaj v úseku Wachau v nádherném údolí hradů a vinic mezi Melkem a Kremží. Je to úsek, kde Dunaj teče rychlostí kolem 8 km/hod, vyskytují se zde kamenné hráze, mělčiny a ostrovy a panuje zde čilý provoz velkých osobních i nákladních lodí. Řeka zde má mnoho tváří. Plavec se setká s víry, peřejemi, vlnami od lodí, potřebou manévrovat v hustém lodním provozu, nutností myslet takticky kam ve který okamžik popluje a jak se s nástrahami řeky a provozu vyrovná.

Start testovací plavby byl od pohostinného campingu v Schönbühelu. Loď jsem na kolejdách přivezl k řece, v tišince při břehu přidělávám plováky a vyplouvám. Společnost mi dělají dvě Baraky osazené příbuzenstvem (švagr s partnerkou a psem - tedy, ten pes můj příbuzný není - a manželka s neteří). Ihned zjišťuji rozdíl oproti přehradě: ukolébán dosavadními zkušenostmi vplouvám do řeky téměř v pravém úhlu. Náraz vody na rozhraní mezi hlavním proudem a vracákem je tak silný, že plováky svoji stabilizační funkci plní jen tak-tak. První poznání: Na této kánoi budu muset dělat náklony, jinak riskuji převržení. Jsem mírně rozhozen a jen postupně se seznamuji s tím, co plavba na Besy po velké řece obnáší. Pod valy zámku v Schönbuhelu volím trasu podél břehu. Chyba. Pod zámkem jsou skaliska a tůně a ocitám se v prvním velkém víru. Natáčím plováky, ale efekt se dosahuje až se zpožděním a vír si se mnou pohrává. Vždy má několik sekund náskok a já cítím, jak se proudy perou o podélný profil lodě. Voda kolem bublá a vře a já víceméně reaguji na situaci, která byla před třemi vteřinami. Sedět v této situaci na zahradní sedačce je poněkud groteskní.

Konsoliduji svoji plavbu a přeplouvám Dunaj k levému břehu. V pravé polovině jsou totiž peřeje tvořené skalnatým výběžkem a já po prvních dojmech z plavby opravdu nepotřebuji obohacení o zážitky z absolvování jejich vln. Ohmatávám si kormidlování plováky a uvědomuji si, že loď je na tento terén krátká. Plováky někdy reagují v silných proudech opožděně a manévrování je kure.sky hodinářská práce naprosto odlišná od plaveb po přehradě. Navíc si v té přehršli dojmů zvlášť při přejíždění vln párkrát spletu pravé a levé ovládací lanko a v tom případě loď na plováky kupodivu reaguje okamžitě. Holt zákony schválnosti a škodolibosti platí i nad vodami a já se na tomto poli budu muset ještě setsafrahnátsky moc učit. Což je prima poznání hned po vyplutí na masivní tok, jehož rychlá hladina se mi vysmívá zvrásněnou změtí drobných vírků a proudů.

Mám podvědomý strach z poddimenzovaného vybavení mé lodě. Mám strach, že něco povolí anebo selže, a proto se držím při břehu. Opět chyba. Při břehu jsou kamenné hrázky a mělčiny. Pod lodí potřebuji minimálně 50 cm kvůli ploutvím a hloubka je obtížně odhadnutelná. Po řece pluje spousta velkých lodí i motorových člunů a ty dělají velké vlny, které se na mělké vodě násobí. Jsou kamenité úseky, kde vlny z lodí dokážou vytvořit terén připomínající peřeje pod Lipnem. Voda se zde zběsile zmítá a vyskakuje a je třeba hlídat si timing, kdy je vhodné do těchto míst vplout. Malověrně se i nadále držím břehu, i když je zde plavba daleko obtížnější. Opatrnost mi dává za pravdu: Přetrhává se lanko k levému plováku a loď je rázem neovladatelná. Pomocí pádla se snažím dosáhnout břehu a doufám v možnost přistání na slizké rampě, která zde klesá do řeky. Již se téměř daří, ale připlouvá loď tvořící zvlášť velké vlny. Jejich efekt je totožný s vlnami tsunami. Nejprve voda ustoupí od břehů a jako bystřina mne pozadu strhává do řeky. Následně se přivalí velké vlny a zalévají mne vodou. Vidím, jak voda překonává vlnolamy lodi a proudí do kokpitu. Ve snaze zabránit jeho zatopení se vrhám z lodě do řeky. Cítím změť proudů, ale plovačka funguje a vzápětí konsoliduji svoji loď zmítající se a tlukoucí plováky do břehu. Břehulák, trošku netradiční, ale koneckonců proč ne, když mám ten Dunaj tak rád.

Navazuji přetržené lanko a pluji dál. Již vidím Spitz an der Donau, dnešní cíl. Pozornost polevuje a ouha – nekompromisní náraz znamená uváznutí lodě za ploutve šlapacího mechanismu o dno. Co odpustí písečné dno přehrady neodpustí kameny na dně Dunaje navíc v silném proudu. Vytahuji šlapadlo a konstatuji zkřivení obou ploutví. Dynamika lodě hnané masou vod překonává vychvalovaný americký patent. Provizorně rovnám ploutve o připlavený kmen tak, abych mohl doplout. Přede mnou jsou kamenné hráze a mělčiny, které směrují proudnici do středu řeky a tam se proti proudu probíjí legendární slovenský šlepr Sitno tlačící dva nákladní čluny. Není kde se zavěsit a počkat, a tak se proti němu vydávám se zkřivenými ploutvemi a plováky na předřených nouzově navázaných lankách. Kdyby něco prasklo, ten šlepr kvůli mně určitě nezastaví. I smůla však má naštěstí své dno.

Poučení z testování

Pořádný materiál, šestimilimetrová lavinovka a karabiny za devětadvacet nestačí. Na plováky zde tlačí enormní síly a není možné, aby něco selhalo.
Nabýt jistotu a naučit se plout dále ode břehu. Vlny od lodí jsou u břehu nebezpečnější.
Počítat s tím, že plováky v proudech Dunaje někdy fungují se zpožděním a v okamžicích potřeby řízení a stability nemusí pomoci. Síla vody je větší. Je třeba pracovat i tělem a hlavně předvídat.
Počítat s rychlostí a silou proudu. Dunaj je masa vody a má nepříjemnou schopnost snášet vás třeba na bóji rychleji, než se jí budete umět klidit z cesty.
Proti vlnám od lodí nechodit přídí, ale zádí. Od zádi zvládnou plováky situaci stabilněji.
Nebát se, poznat meze kánoe a umět je eliminovat. Prostě se naučit na specifickém terénu Dunaje plout.
Testování mé Besy ve Wachauských vlnách a proudech skončilo poškozeným šlapadlem i sebevědomím. Obohatilo mne však poznáním konkrétních kroků, které vedou k uskutečnění touhy Dunaj na šlapadle splout. Navíc si myslím, že za normálních podmínek a odhlédaje od počasí (košava) je Wachau na Dunaji rychlostí proudu kombinovanou skalnatými mělčinami a prahy spolu s hustým lodním provozem vodácky nejobtížnější. V dalších úsecích řeky zpravidla nejméně jeden z těchto faktorů schází.

V mysli mi ožívá výzva z Brdičkova Limonádového Joe: „Jdi na západ, mladý muži!“ Tedy pouč se a vyraž opět na Dunaj. Tvoje touha leží před tebou a je třeba plout.

Danubius longus, vita brevis.

Vladimír Hejtmánek