Malý zapomenutý potok, který si svižně teče v lesnatém údolí, jsem objevil asi před 3 roky. Samozřejmě, když jsem v autě tehdy prohodil: "To by mohl být zajímavý potok na sjetí," stal jsem se okamžitě terčem výsměchu a pošklebků. "Cože, to chceš jet zase takový čůrek? Vždyť se do něho s lodí ani nevejdeš!" Tehdy jsem nepřesvědčoval a čas ukázal, kdo měl pravdu. V dnešní době si již nikdo z okruhu mých známých nedovolí říci: "Tam se nevejdeš", zvláště při vzpomínce na Klopotovský potok a jeho roury. Oni moc dobře vědí, že to půjdu zkusit.

U Dřevíče, zvanými místními jako Olšavka, byl jeden problém a to jeho aktuální stav. Jak ho zjistit a nepřijet k suchému potoku? To jsem bohužel nevěděl, a tak čas plynul. Mezitím jsem se od kluků z Hronova dozvěděl, že ho na jaře občas jezdí, a že je to taková pohodovka. Smůla, prvosjezd nebude. Uplynulo pár let a já jedu na návštěvu ke kamarádovi, který se přestěhoval do vesnice Dřevíč. Najednou ožívají vzpomínky na nesjetý potok, a jelikož je jaro a zrovna taje, navrhuji udělat procházku podél potoka. Všichni to akceptují, ale to netuší, s jakým záměrem jsem to udělal.

"Jdu napřed, počkám na Vás na mostku přes potok," křičím na procházkové opozdilce, kteří nestačí mému tempu nedočkavého jarního vodáka. A sakra, to je vody. Za chvíli již vyčítám kamarádovi, který zde bydlí, že mi taky mohl zavolat a říci mi, že v potoce je voda. "A proč to chceš vědět? Voda je v potoce skoro furt," dostávám kontra odpověď. "Jenže ne tolik, aby se to dalo jet. Už chápeš? To snad ne, ty chceš jet tenhle potok? Hahaha". Sice ze skal ví, čeho jsem schopen, ale moje pověst specialisty na "úzké toky" k němu ještě nedorazila. Jen se smějte. Již nic neříkám a jdu s ostatními podél potoka, kde sleduji pohledem jeho proudění. Zde, v dolní části před ústím do Metuje, to již není tak zajímavé. Jediné místo, které mě potěšilo, byl jez u koupaliště. Měl vytažená prkna, takže by se dal dobře sjet. Jdeme až k silničnímu mostu přes ústím, kde zjišťuji, že je vodočet. Bohužel není nikde veřejně zobrazován jeho stav, ale dle vyjádření Povodí Labe by měl být v dohledné době spolu s dalšími novými zveřejňován na internetu. Odečítám stav 50cm. Vzhledem k tomu, že byla neděle v odpoledním čase, zavrhuji cestu zpět domů pro loď a zase nazpátek. Snad to do zítra odpoledne vydrží. Celý nedočkavý sleduji v pondělí vývoj počasí. Již není tak teplo, slunce nesvítí a začínám mít obavu, zda to vyjde. Přeci jenom se jedná o malý potok, který nemá skoro žádné povodí, takže voda je většinou rychle pryč.

Konečně stojím na mostě a jdu k vodočtu. A sakra, jen 45 cm. To je docela výrazný pokles. Chvíli váhám, zda má cenu jet, jelikož 5cm dle mého názoru činní potok nesjízdným. To jsem ještě nevěděl, že hodnota je velmi výrazně ovlivňována Metují, která přes noc hodně poklesla. Včera měla docela nadstav, a tak se vzdutí projevilo i na vodočtu na Dřevíči asi 50m přes ústí. Jenže přes noc poklesla a s ní i vzdutí na potoce. "Když už jsem tady, pojedu se podívat výše," rozhoduji se. Vyjíždím pár km nad vesnici Dřevíč, kde potok teče v údolí, a pak následuje další vesnice Horní Dřevíč. Bohužel cesta jde poměrně vysoko a nedá se dostat rozumně k potoku. Z cesty vidím silné meandry, zablokovaná místa dřevem. Původně jsem chtěl nasedat u mostu ve Stárkově, ale otáčím, a jedu zpět. To pro mě není. Zastavuji u mostu pod vesnicí u starého mlýna, kde vykládám věci a začínám se převlékat. Čekají mě asi 2km v údolí a 2km vesnicí Velký Dřevíč.

Nasedám do potoka, který má šířku okolo 2 - 4 metrů, odpichuji se a vyrážím. Plavba je poklidná v pěkném proudku, sem tam nějaká prudší zatáčka a mírné peřeje. Vody není mnoho, ale dá se to občas přehopkat. Přijíždím k prvnímu jezíku, který se schovává za prudkou zatáčkou. Jet se po prohlédnutí dá. Pak přichází pár míst, kde se stromy rozhodly podmanit si potok. Větvemi plácají až k vodě a vytváří obtížně průjezdné houštiny. Asi 2x je nutné přenést i nějaký padlý stromek. Pak už se objevují domy a další jez. Je o něco vyšší, než jeho předchůdce v lese, ale je možné si ho dobře prohlédnout i z vody bez nutného vystupování. Jez v koruně je rozdělen na dvě části, ale proud jde tou vlevo. Pod jezem jsou pěkné vlnky, a pokud by se špatně najelo, čekalo by mě vykoupání. Skoro všechna voda ze spádové desky přetéká šikmo doleva a naráží do boční zdi pod jezem. Jediná cesta je tedy opravdu co nejvíce vlevo. Sjíždím bez obtíží, jen pozor na hlavu při nájezdu pod mostek. A jsem ve Dřevíči. Zde jsou břehy zregulované, takže vody je dostatek a docela to i teče. Přichází poslední zajímavé místo - jez u plovárny. Bohužel již není otevřený. Po stranách je zčásti zahrazen prkny a uprostřed je jedno prkno ještě nezahrazené, avšak necelý metr nad hladinou. Vypadá to jako okénko metr na metr, kterým protéká všechna voda. Co napadne každého jarního vodáka? Vejdu se tam? Zde hrozí více než u předešlého jezu, že se člověk praští do hlavy, pokud se nesehne. Dole pod jezem je slabý vývar, který není nebezpečný, jen může zchladit adrenalinové čelo nějakou vlnkou. Vše je připraveno, fotograf také, a tak se rozjíždím. Nájezd dobrý, už se předkláním a zavírám oči. Nad hlavou cítím prkno a jen doufám, že francouzská revoluce a popravy gilotinou jsou již minulostí. Hups, jsem dole. Zastavuji a ptám se, zda se to podařilo vyfotit. Jako naschvál došly u digitálu baterky, není z toho ani fotka. Zkouším tam dát druhou baterku, ale ta je také vybitá. No, třeba to chvilku vydrží. S těmito slovy beru loď a přenáším opět nad jez. Takový pěkný skok si musím zopakovat. I podruhé se to povedlo, ale fotka bohužel ne. Pokračuji ještě asi 300m, kde zastavuji a balím.

Celkový dojem byl vydařený. Je to, alespoň tam, kde jsem jel, pěkný jarní potůček s obtížností do WW I, ale spíše ZW. Sjízdnost bude jen velmi krátce zjara při tání nebo po pořádném lijáku. Vodočet 50m před mostem u ústí do Metuje musí mít alespoň 45 cm. Pozor však na ovlivnění stavu Metují. Nasedat je nejvýhodnější u mlýna před Horním Dřevíčem. Výše to opravdu nemá smysl, jelikož potok zde tvoří četné meandry, jsou tam nízké lávky a často je zablokován nánosy dřeva a jiného harampádí.

Petr