Jaro, jaro - už ho cítím ve vzduchu, hurá, hurá ...

V úvodu dalšího dílu seriálu bych se rád vrátil k bezvadnému článku: Jak se správně utopit. Konec února jsme s kolegy strávili na kurzu se záchranáři, kde jsme diskutovali o míře vědomí a zodpovědnosti nejen u záchranných akcí, ale zejména v oblasti prevence. Reagovali jsme tak na povzdech, že „všechny ty kecy v příručkách mají pravdu, ale člověk to vezme za své až když je po pr…ůšvihu“. V této souvislosti jsme si také vzpomněli na knihu „Nebezpečí na sněhu a ledu“, která shrnuje v několika tématických kapitolách konkrétní nehody, které vedly ke zranění nebo smrti horolezců v Alpách. Každý, kdo zalistoval v této knize Vám potvrdí, že se chvíli bál vystrčit nos ze dveří vlastního bytu. Podotýkám, že lézt jsem začínal s lidmi, kteří mi vštěpovali především zásady bezpečnosti a dodnes z tohoto „zácviku“ těžím při práci se záchranáři. Přesto mám od dob přečtení zmíněné knihy značně posunuté vědomí nebezpečí. V této souvislosti VÁS VYZÝVÁM k diskusi. Nestálo by za to sepsat a uveřejnit sbírku příběhů nehod na vodě, jejich příčin a rozborů ? A nebo – pošlete rovnou svůj příběh (a nemusí být zrovna od vody) – třeba tím někomu zachráníte život. A už mám i název: Lze povídáním zachránit život?

Název tohoto dílu našeho seriálu je ale tento: Sebezáchrana po převrácení lodě

Pro potřeby tohoto článku si lodě rozdělme na otevřené lodě (např. kanoe), zavřené lodě (např.kajaky) a rafty. Je to rozdělení velmi účelové a je spíše takovým rozdělením modelových situací, které budeme popisovat.

Vzhledem k tomu, že na běžných otevřených lodích se nepouštíme do žádných extrémních vodáckých výkonů, hrozí při převržení i adekvátní nebezpečí. Jak pravil jeden instruktor outdoorových aktivit svým účastníkům kurzu: „Stane-li se vám na horním toku Vltavy, že vypadnete z lodi, prostě se postavíte a dojdete ke břehu !“ Pokud se převrhneme na hloubce doporučuje se ponechat loď dnem vzhůru a dopravit se na místo, kde můžeme loď převrátit, vylít, nasednout a vyrazit dále. V této souvislosti zřejmě nebude bez zajímavosti, že v záchranářských zkouškách YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů) se objevovala i tato disciplína (parafrázováno): dojeď na kanoi do středu Sázavy, zde se na hloubce převrhni, otoč loď zpět, nastup do ní a pouze s pomocí rukou se vrať ke břehu. To vše v poměrně krátkém časovém limitu.

Vážné nebezpečí při nehodě s otevřenou lodí hrozí v případě že se v jinak nevinných peřejích dostaneme mezi loď a překážku. Této situace je nutné se vyvarovat. Síla kterou je jakékoliv plavidlo přitlačováno proudem k překážce je násobena plochou plavidla a zpravidla obrovská. Dalším nebezpečím je zalití lodi vlnami nebo ve šlajsně. Zalitá loď (pokud není zajištěna proti potopení) zpravidla klesá ke dnu, kde je však vláčena proudem a velmi často poničena. I proto je lépe loď převrhnout úplně tak, aby plavala na hladině.

Pro potřeby tohoto textu vynechme nehodové situace, které dotyčný borec vyřeší „eskymákem“. Zaměřme se spíše na to, co by měl vědět a ovládat ten, kde doposud „eskymáka“ nezvládl, nepodařil se mu, atd...

Jako v každé jiné situaci je klíčovým faktorem pro zdárné vyřešení situace rozvaha, klid a vštípené, automatické zásady. Prvním sebezáchranným reflexem by mělo být, že při nevyhnutném převracení lodě přitiskne vodák obličej na její palubu a zmírňuje tak riziko úrazu. Po úplném převrácení lodě je třeba nejprve zajistit možnost jejího opuštění. Pokud vodák nevypadne samovolně je třeba nejprve uvolnit neoprénový kryt otvoru („špricku“ - uvolňovací poutko musí být vždy umístěno v předu) a případně uvolnit upoutaná kolena. Tyto dovednosti doporučujeme nacvičit a zautomatizovat již na břehu a na suchu. Je třeba vědomě spojit dýchání, předklon a práci na uvolnění nohou. V zásadě platí, že jak jsem do lodi nastoupil, tak z ní i vystupuji byť hlavou dolů. Všechny tyto úkony musíme zvládat jednou rukou, protože ve druhé neustále držíme pádlo. Častou chybou začátečníků je, že se snaží opustit loď hned v první fázi, kdy je loď ještě na boku. V tomto případě hrozí vzpříčení dolních končetin v lodi a následná záchrana se často neobejde bez cizí dopomoci. Po opuštění lodi se ji snažíme uchopit, nejlépe za špičku. Stejně jako u otevřených plavidel ponecháme loď dnem vzhůru a dbáme aby loď byla po proudu od nás. Šikovné využití lodi a proudu nám může pomoci při přesunu ke břehu podobně jako při traverzování.

Narozdíl od předchozích dvou případů nezáleží u tohoto typu lodě na tom, zda dojde k zalití vodou. Ať už se jedná o převržení nebo o vypadnutí z lodě, je vždy nejlepší sebezáchranou návrat a chycení se lodi. Vzhledem k náročnosti vodních toků které se na těchto plavidlech sjíždějí, není vždy možné dopravit člun a posádku na břeh, zformovat se a vyrazit dále. Mnohdy je pro zdárné pokračování jízdy nutné provést nalodění přímo v řece. K úspěchu je třeba dodržet několik zásad. Předně nesmí dojít ke ztrátě pádla - bez něho nelze pokračovat v plavbě. Pokud již dojde k převržení lodě je třeba mít přesně nacvičeno jak a kdo převrátí loď zpět a jak se posádka vrátí na její palubu.

Převrácení raftu provádíme nejčastěji pomocí tzv. flip-line. Je to delší šňůra s uzly po půl metrech a s možností úchytu na boku plavidla. K plavidlu je připevněna buď trvale nebo ji má ve zvláštním sáčku vůdce plavidla a na bok ji připevňuje až po nehodě. Flip-line se přehodí před dno převržené lodi a jeden člen posádky vyleze na protilehlý válec. U stejného válce musí být shromážděna i posádka, aby nebránila převržení člunu. Tak jako na obrázku uchopíme flip-line, zakloníme se, nohy jsou napnuté a převrátíme člun. Nezapomínejme zkontrolovat a odhadovat místo kam dopadneme!!! Nalézat do člunu se doporučuje zezadu na jeho kratší straně. Důvodem je větší stabilita lodi. Jestliže nakládáme někoho přes bok lodi, musí někteří členové posádky na druhé straně vyvažovat. Postiženého naložíme buď vytažením za ramínka vesty, nebo (nejlépe s využitím proudu) zaklesnutím lokte za loket. Nikdy nenalézáme a nenakládáme nikoho přes špičku nebo přes bok směřující po proudu !!! Již potřetí (a pořád si nejsme jisti že dostatečně často) upozorňujeme na nebezpečí přimáčknutí vodáka mezi člun a překážku! Důležitým pomocníkem při sebezáchraně po pádu nebo převržení z raftu může být i odpovídající a funkční nůž (viz díl o vybavení vodáků a záchranářů) - nezapomínejme ho proto brát s sebou.

Příště: Záchrana pomocí házecího pytlíku

VVC VZS ČČK (Vaše výcvikové centrum Vodní záchranné služby Českého červeného kříže)