I. Od Uhlstätu do Jeny

Německá řeka Saale (česky Sála) představuje po Vltavě druhý nejvýznamnější přítok Labe. Oba jsou to přítoky levostranné (pokud tedy Vltavu považujete za přítok) a mají podobnou délku (Sála 434 km, Vltava 430 km) i plochu povodí (Sála 24 tisíc km², Vltava 28 tisíc km²). Blízké jsou si do určité míry i z vodáckého hlediska – na středním toku má Sála dvě velké přehrady, pod kterými bývá už splavná celoročně, podobně jako Vltava pod Lipnem. Byla tak oblíbeným cílem splouvání v bývalé NDR a zůstává jím dodnes.

Výpravu jsme plánovali na druhé květnové svátky ještě s vodáky Večerníčkem a Gumou plovoucí. Oba matadoři však účast nakonec odřekli. Vyrážíme tak v den kulatého výročí porážky nacistického Německa pouze ve dvou s jedním autem, svátek oslavíme návštěvou Německa spolkově-republikového.

Z Uhlstädtu

Po německých dálnicích jsme na místě za pár hodin. Jako startovní místo volím městečko Uhlstädt, protože se tu dá volně parkovat hned u řeky i vlakové zastávky. Jako bonus se tu nachází příjemný kempík a v bývalém mlýně malé muzeum vorařství. Vyplouvat by šlo samozřejmě i mírně výše, například z měst Rudolstadt či Saalfeld. Řeku lemuje místní železnice, kterou se dá pohodlně zařídit pendl.

Po poledni nafukujeme baraku a dáváme jí na vodu pod místním jezem.

Řeka příjemně teče mírným proudem klidnou zelenou krajinou. Zábavnou společnost nám dělá četné vodní ptactvo – různé kachny, konipasové, volavky, ledňáčci, kormoráni, labutě, ale třeba i pro nás trochu exotické husice nilské.

U řeky jsou vybudována a udržována odpočinková místa s výstupem pro kánoe a s informačními cedulemi s piktogramy, co se zde nachází. České obce a kraje, které dohromady spolknou přes třetinu státního rozpočtu, se tu mají co učit.

Řeku přechází občas mosty, někdy i zajímavě vyzdobené. Nad městečkem Orlamünde se už na místě zrušeného jezu nachází jen pěkná peřejka (km 273,8).

Za mostem v Orlamünde (v překladu „Ústí potoka Orla“) prohlížíme místní kempík, před sezónou zatím prázdný. Nacházíme tu nejen místa na stany, bufík a vodní prvky pro děti, ale i nástěnku s mapou splouvaného úseku a mazlivého černého kocoura.

Řeka pak zpomalí na voleji jezu před městem Kahla. Jez šel za našeho nižšího stavu po prohlédnutí splout přes korunu.

Řeku lemují skály z triasových pískovců a vápenců, často zajímavě zbarvené, například do krémové či pohádkově starorůžové.

K večeru nacházíme vyznačené výstupní místo určené k táboření u vesničky Grosspürschütz. Zdarma tu máme k dispozici posekanou loučku na stavění stanu, ohniště s posezením a odpadkový koš pod krásně kvetoucím kaštanem.

Po procházce k místnímu kostelu stavíme stan a připravujeme si na ohni večeři. Ráno nás budí slunce. Po snídani plujeme dál po klidné hladině nad jezem.

Nesplavný jez u vesnice Jägersdorf obnášíme vpravo.

Proplouváme okolo městečka Rothenstein, kde se vedle kostela a silničního mostu nachází také vodoměrná stanice, podle které lze ověřit splavnost úseku. V době naší plavby tudy protékalo cca 10 kubíků za sekundu.

Pod městečkem Rothenstein nás pohoupou pěkné peřejky, například ty za levostrannou zatáčkou se šutrem Helenenstein, na které upozorňuje i vodácká mapa a kilometráž.

Pak ale začínají další delší voleje. Na začátku Jeny, v místní části Göschwitz, je možné ještě z řeky utéct na blízké nádraží, kde jezdí vláček zpět do Uhlstädtu.

Dále už plujete předměstími města Jeny, která ale z řeky nejsou nadměrně vidět.

Doplouváme k dalšímu nesjízdnému jezu. Obnáší se vpravo. Ovšem pozor, těsně pod kamenným mostem je ještě druhá betonová přelivná hrana.

Na klidném úseku kus pod jezem se nachází hned 3 loděnice (například místní sklárny apod.) a sada slalomových branek.

Následující jez překonávám v singlu propustí vpravo. Propust, či spíše šupna, má ovšem poměrně velký skok a dole zalévací vlnu.

Na voleji dalšího jezu leží příjemná občerstvovna s opalovacím trávníčkem, kde si dáváme místní kávu a oběd z vlastních zdrojů.

Třetí a poslední jez u centra Jeny je nesjízdný a přenášíme ho po pravém břehu. Poblíž leží i hlavní nádraží Jena – Paradies. Až doteď jsme nepotkali jedinou loď. Možná je to tím, že Němci mají 8.5. běžný pracovní den.

Vyhlášené optické přístroje Carl Zeiss Jena se vloudily i do české kultury. Například vodník Čochtan Jana Wericha vypráví, jak krátkozraký řezník dostal od pana Zeisse cvikr, co měl 18 tisíc dioptrií, aby rozeznal nevzhlednost paní Zeissové. Řezník pak plul na kánoi, přes bort mu přečuhoval opasek s nápisem „Vždy připraven“, vodník ho za ten opasek stáhl do vody, a von nebyl připravenej. Čochtan má ten cvikr (z Jeny) ještě schovanej….

Pod třetím jezem v Jeně se voda Sály zase rozeběhne. Ale o tom až zas příště.

Ahoj Eki