Původně jsem se chtěl přidat do diskuse k článku Test člunu Safari, ale časem se mi text maličko rozrostl. Pokud vás zajímá, jak se relativně levně a pohodlně vozit na jednomístném kajaku (nehádat se s háčkem, klít jen sám nad sebou...), zvu vás do čtení dalších řádků.

Nejprve bych se podělil s výbornými zkušenostmi s člunem Junior. Koupil jsem onehdy dva dětem na hraní na písák v naději, že vydrží více než to, co nabízí supermarkety. Ve druhé jakosti z podnikové prodejny nebyly o tolik dražší. Mile mě překvapily jejich jízdní vlastnosti, chtělo to jen vylepšit citelnou absenci nafukuvacího dna. Nechal jsem slepit tři nafukovací polštářky do dlouhé nudle a ty vkládám pod originální matraci. Jinak totiž "hadrové" dno vytváří kapsy směrem dovnitř, které úměrně brzdí a vůbec se chovají co nejpošetileji - jen co je vycpete třeba patou, hned najdete nespočet kamenů ukrytých ve stejné hloubce pod hladinou. Pak už je jen třeba nechat přelepit špičky dna (nejsnáze se prodřou) a do špičky zadní paluby vystřihnout otvor velikosti mexického dolaru (dítě si člun vyleje snadným postavením na špičku). Junior je na nafukovačku skvěle obratný a stabilní. Osobně jsem vyzkoušel, že do WWI s 80kg tělesné skořápky můžete bez obav (jak praví výrobce). A moje děti (do 40kg) s ním několikrát sjeli Dunajec, a ten nejmenší i úsek Krhanice - Pikovice na Sázavě při hladině 160 cm v Týnci. Jen tak se houpal přes hřebeny vln, zatímco my ostatní jsme byli stále zalití, občas přes hřebeny vln neviděje dopředu. Junior během plavby musel sice čtyřikrát ke břehu vylévat, ale vzhledem k místy téměř trojkovým vlnám to není zase tak špatná bilance.

Nicméně pokud hmotníte 80kg a sedíte v Junioru, boční válce vyčnívají jen asi 8cm nad hladinu. Tato nezanedbatelná vlastnost mě přivedla k Safárku, které před čtyřmi lety za 3600,- ve druhé jakosti bylo velmi dostupné. Vše o jeho jízdních vlastnostech již bylo řečeno v minulém článku a v diskusi k němu.

Co tedy nového.

Předně, nebojte se úniku vzduchu po zvětšení vylévacích otvorů. Od Petra jsem jeho vyježděné Safárko koupil pro svého syna a únik vzduchu, kterého si Petr po zvětšení vylévacích otvorů všiml, pocházel ze záplaty na okraji dna těsně u otvorů. Logicky jsem chtěl díru zalepit znovu a to originálním lepidlem (2 složkový Ultraflex), ale protože na jaře nebylo snadno k sehnání v dostatečně malém množství, nakonec jsem našel schopného maníka, který dělá výrobci servis. Podle jeho slov je dobré se vyznat v používaných materiálech a mít minimální vybavení. Lepit je lepší jen nouzově něčím, co se dá snadno odstranit (Bison, Chemoprén, ...) a dodatečně si nechat udělat profesionální opravu. Výsledky jeho práce mě přesvědčily, v tomto případě jedna záplata zevnitř, jedna z venku a přes celé protiotěrová.

Na svém Safárku jsem tvar vylévacích otvorů raději jen zvětšil (z 9 mm na 13 mm) a další přidal do mezer mezi nimy. Předpokládám, že nebezpečí zachycení a roztržení se tím snížilo. Při vysekávání se ukázalo užitečné použít dostatečně vhodný a také ostrý nástroj, který nezpůsobí třepení okrajů. Například dlabací dláto ostřené po vnějším obvodu tvaru dříku. Vylévání se znatelně zrychlilo, z původních 12 až 15 vteřin do tří čtvrtin zatopené paluby minimálně na méně než poloviční dobu.

Detail vyseknutých otvorů

Detail vyseknutých otvorů

Detail vylévacích otvorů, pohled z vnějšku a zevnitř

Další drobností vyžadující vylepšení se ukázaly ventilky u příčných polštářků. Z výroby byly osazené typem, který mají např. plážové nafukovací míče, zde v trochu robustnějšího provedení. Nicméně u obou safárek po 2 letech začal jejich materiál ztrácet elasticitu, viditelně nabýval krystalického vzhledu, a po třech sezónách proděravěl úplně. Nutno přiznat, že k zestárnutí materiálu přispělo pravděpodobně přezimování v na půdě, kde byl člun vystaven velkým mrazům. Výrobce nabízel opravu 250,- za kus + doprava. Protože nový raftový ventil přišel levněji a má šanci vydržet déle, vystřihl jsem ventilky a našrouboval místo nich startší typ raftového ventilu (vyčnívající klobouček). Je však nutné v polštářku strhnout vnitřní záplatu a pod ní i kroužek zbylý od původního ventilku jež je asi o 2mm větší, než otvor. Raftový ventil jinak nebude těsnit. Záplaty při troše trpělivosti šly strhnout pouhými nehty.

Mokro pod zadnicí jsem řešil ihned zakoupením neoprénových kraťasů, přeci jen mi už táhne na pátý křížek. Výborné je položit na sedačku tenkou polystyrénovou destičku. Skvěle hřeje, ale nic nevydrží. Lépe dopadly odstřižky materiálu, ze kterého se vyrábí plovací desky a hračky do krytých bazénů. Zapošito do kapsy s popruhy k uvázání (ze silonové látky na vesty) máme za 10,- kč oba na čem sedět.

Připojení sedačky se dá místo původního kousku silného lana s dvěma uzly nahradit smyčkou z 8mm silonového lanka. Chce to 40cm + něco na uzel a zatavit volné konce. Bezpečně a rychle sedačku (nebo polštářek) přivážeme tak, že smyčku napneme do dvoulanka, konec proti uzlu provlékneme nejprve spodními a pak zpět horními otvory. Z horní díry vykouknuvším okem protáhneme druhý konec s uzlem, celý úvaz zatáhneme. Uzel dvakrát křížem zapleteme. Samozřejmě, že jedna ze spojovaných částí nesmí být nafouklá, neboť nafouknutí sevře úvaz tak, že nemá šanci se rozplést. Snadné a rychlé připojování sedačky oceníme, když se po celodení dřině budeme chtít natáhnout na měkkém.

Polštářek pro teplejší posezení	Přivázání sedačky
Materiály pro polštářek a odhalení otvorů	Detail sedačky, jejího připojení a použitých materiálů

Poněkud zásadnějším problémem byla vratkost člunu. Nejdříve jsem procházel nutným cvičením rovnováhy a rychlých reakcí, později šilhal po K1 a podobných člunech (v zatím nepřijatelných cenových relacích), a nakonec nezbývalo, než trochu riskovat. Při rozhlížení po internetu jsem si všimnul několika podobných člunů. Stačí hledat kombinaci slov inflatable a kayak (a dají se nalézt velmi zajímavá řešení, jako např Pack Cat či Fat Pack Cat). Vesměs všechny nalezené čluny měly boční polštáře válcovitého průřezu. Trocha měření a počítání ukazovala, že změnou bočních polštářů Safari z obrácené osmičky v průřezu na kruh by mohlo přinést ledacos zajímavého. Boční válec Safari je přepážkou rozdělen na dva prolínající se menší, horní o průměru 18cm, dolní o průměru asi 9cm. Obvod obou odpovídá jednomu válci o průměru 20cm, takže namáhání materiálu v tahu při stejném tlaku vzduchu by se mělo zvětšit tedy jen o 10%, což by se mělo schovat v toleranci ručního a akustického odhadování tlaku. Pravděpodobně by se se změnou profilu také měla snížit podelná tuhost člunu. Poslední zářiovou neděli jsem si řekl "no co, hůř už jezdit nebude a stejně je po záruce". Vymontoval jsem ventily bočních válců, strčil dovnitř nůžky a přepážky nastřihl oběma směry, k přídi i k zádi. Ventily zase vrátil a válce nafoukl. Přepážky se tlakem dorozpáraly až k oběma koncům, které jsou z pochopitelných důvodů přilepeny robustněji a jak nadále drží, tvoří při čelním pohledu hezké usmívající se důlky. Podle očekávání se válec "vyvalil" jak ven, tak dovnitř. Přitisknutím k podlážce zčásti zakryl vylévací otvory. Voda vytékala nadále, nicméně pro jistotu do vzniklých koutů mezi podlážkou a válcem vkládám před a za vylévací otvory kousky měkké pěnové hmoty, kterou se plní vesty. Viz pravé obrázky výše.

Pohled na nový a upravený člun

Čelní pohled na nový a upravený člun

Vlevo je vždy originál, vpravo upravěný

A výsledek ?

Porovnával jsem spolu se starším synem, střídavě jezdíc na originálním Safárku. Především došlo k podstatnému zvýšení stability, což lze odhadnout už při čelním pohledu na pravém obrázku, kde je vidět změněný jízdní profil. Nyní už například mohu pádlovat s kolmo zanořeným pádlem těsně podél boku, což dříve ode mne vyžadovalo značnou dávku rovnováhy. Při 40kg a těžší osádce se na klidné vodě oba boční válce začnou dotýkat hladiny, takže si lze všimnout o fous větších vln, které se při rychlé jízdě tvoří okolo člunu. Součinitel odporu se patrně také mírně zvýšil, nicméně jsem si zatím neuvědomoval, že bych se musel znatelně více namáhat. (Zatím jsem stihl jen asi 20 km ve WWI). Stáčivost se naopak znatelně snížila. Zatímco originální Safárko po rozjetí ztrácelo směr už po 2 sekundách, upravené mi umožnilo udržet na klidné hladině v přímém směru až 6 sekund bez pádlování. Že znatelně lépe drží směr jsem ocenil například při šikmém přejíždění z vracáku do jazyku. Nicméně stáčí se stále a pádlovat pomalu jako gondoliér prostě nestačí.

Snížila se také výška a zvedla šířka člunu, zhruba o dva až tři centimetry. Lze očekávat, že bude ve vyšších vlnách snadněji nabírat. Napřiklad v terénu, který vidíte na posledním obrázku, se mi po několikerém pečlivém najíždění podařilo jednou Safárko naplnit až po okraj. Ponorkou jsme byli jen chviličku a vůbec se mi nesnažilo doporučit plavbu "každý sám". Změnu tuhosti člunu jsem zatím také nepozoroval.

Upravené Safari v terénu

A takhle vypadá v terénu kormidlován adolescentem

Závěr ? Řekl bych značné zvýšení poměru cena/výkon způsobem dodělej doma, čímž pošilhávání po K1 a pod. už není pro mě tak atraktivní. Jsem se svým Safárkem navýsost spokojen. Uvidíme později, až se svezeme v něčem houpavějším. Spokojenost však nic nemění na tom, že malý cataraft může mít také své kouzlo.

Zdeněk