Renovace starého laminátuje taková smutná práce. Ne, že to nejde, ale je to jako když se jednou po ránu mrknu do zrcadla a zjistím, že jsem starej. To nový sklo i když je zabrousím je jako mejkap, který na té stárnoucí tváři vyráží jako nádor. Čas od času jsem k této práci donucen anebo mne někdo ukecá, abych mu tu jeho kocábku opravil, ale i když ji udělám dobře, odcházím od této práce vždy s pocitem jakési viny. Nikdy jsem se nedověděl, jaká je pro starou laminátku nejlepší a nejdůstojnější smrt. Jednou jsem tu svou starou půjčil kamarádům, co to moc neumělí, na Lomnický potok a oni svou roli bezděky splnili dobře. Když pak plula bez posádky plná vody bezmocně kolem mne, beztak jsem pro ni skočil a celou ji vyspravil, byla pak škaredá jako starý toulavý pes a zrovna tak na mne vrčela, když jsem se k ní přiblížil. Přesto mi ale dala prožít na ní ještě jednu krásnou vodáckou lásku... |