Sedím s dýmkou a noťasem na terase hotelu v Egeru. Padá sníh s deštěm. Červené víno rychle chladne a já se snažím zapsat čerstvé vzpomínky. Zdá se neuvěřitelné, že před pár dny to tu bylo na tričko. Jak to tedy bylo?

Dovolenou na sklonku zimy jsme se rozhodli strávit v Maďarsku, termály a nějaké ty výlety. Ze všeho nejdřív jsem měl samozřejmě zabalené hydro.

Trefím vysedací místo?

V sobotu dopoledne nejprve zajedeme do vesnice Malomsok (na silnici č. 8416). Na křižovatce u křížku odbočuji a jedu až na konec úzké ulice. U posledního baráku je dost místa pro zaparkování. Zvolený konec plavby nebude z řeky úplně zřejmý. Kdo je připraven, není zaskočen, a tak na větve nad vodou vážu nachystanou fólii na značení kabelů v zemi. Přejíždíme proti proudu Ráby a zastavuji na silnici č. 8412 za vesnicí Várkeszö.

Peřeje na Rábě?

Ptáte se, proč právě tento úsek? Podívejte se na leteckou mapu na mapy.cz. Uvidíte, jako já, bílé hřebínky vln, štěrkové (?) lavice a peřejky. Nad zvoleným začátkem a pak dole už nic, jen hladká hladina. Po krutých mrazech zdá se přišlo jaro, sluníčko září na modré obloze a teploměr ukazuje 15 stupňů. Konečně. Místy sice leží ještě zbytky sněhu, ale v tomhle počasí dlouho nevydrží. K řece je to asi 200 m vyschlým korytem přítoku.

Pohodlně nasedám na nízkém břehu a odrážím do rychlého ale hladkého proudu. Řeka je široká 25 až 40 metrů a míří táhlými zákruty na východ. Voda je ledová a kalná a je jí po tání dost. Zkouším několikrát hloubku, někde pádlem dostanu na dno jen taktak, někde vůbec. Průtok odhaduji na 100 kubajzů. Plavba je přehledná, ale peřeje se jaksi nedostavují. Buďto jsou zatopeny vysokou vodou, nebo bílé hřebínky vůbec nebyly vlny ale husy. Vyberte si.

Pohodová plavba

Řeka uhání a já jsem bez větší námahy za 10 minut u prvního mostu.

To mám za sebou skoro 2 km. Na levém břehu stojí několik malých domků a vodní tok krátce sleduje silnici, po které jsme přijeli. Po chvíli podplouvám most železniční, který vůbec nebudí důvěru a přidané výztuhy dojem nevylepšují.

Za další zatáčkou je druhý silniční most a Rába vtéká do lužního lesa. Břeh vpravo se zvedá, tady by vystoupit nešlo.

Z levého břehu se zvedá pár volavek, které po chvíli vidím vysoko nad sebou. Asi po půl hodině plavby už bedlivě sleduji pravý břeh. Ještě několik mírných zatáček a vidím svou značku.

Přistávám asi o 100 metrů pod ní, kde je nižší břeh a několik silných větví, které mi pomohou vylézt. Kajak protáhnu břehovým porostem, dostávám se na pohodlnou cestu vedoucí po protipovodňové hrázi a vítám se s Katkou. Převlékám se na sluníčku u auta. Neoprén je skoro suchý, řeka na mě ani nešplouchla. Vědět, že to tak pofrčí, natáh bych to ještě 5 kilometrů k mostu do Árpásu. Teď už se ale nebudeme zdržovat. Mám za sebou asi 7 kiláků za 40 minut. Příjemné rozpádlování po zimě. Na nedalekém mostě ještě obhlížím tok Marcal, ale rovné, zřejmě umělé koryto sice s dostatkem vody moc neláká.

O řece

Rába pramení severně od Grazu, sbírá vodu z 18.000 km2 a v Györu ústí do Mošonského Dunaje. Splavná bude v tomto úseku celoročně a za nižšího stavu bude plavba možná i zajímavější.

Tip na výlet

Míříme do Kehidakustány, cestou se ještě zastavujeme na sopce Sághegy u Cölldemölku. Zajímavý geologický útvar, který obejdeme po hřebeni obklopující kráter. Nabízí krásné výhledy daleko do krajiny.

Jirka Hodic VK Slavia Hradec Králové