| Diskuse nad článkem |
Řeka zlatých časů, Vladimír, 05.10.2020 9:32Dík za článek a hlavně za fotky, přenesly mně skoro padesát let nazpět, kdy jsem na Čertovce trávil skoro každý den. Ze študáckého pokoje přes řeku jsem byl za deset minut rychlé chůze na loděnici Techniky na ulici Arnošta z Pardubic, za dalších pět minut se singlovkou na rameni sedal u prvního mlýna na vodu a pak si jezdil v brankách nebo si udělal výlet ke šlajzně na Staroměstském jezu... Odjel jsem tam i nějaké ty závody, říkalo se, že je to nejtěžší slalom v Čechách, protože tam tě voda sama neodnese ani metr. Čertovka skýtala i možnost předvádění se divákům na břehu. Jednou k večeru jsem se tam motal v brankách s povědomím, že nějaký pán na mostku mně už delší dobu pozoruje, a jak jsem zajel blíž jsem zblejsknul, že je to profesor, u kterého jsem měl příští den dělat zkoušku. Slovo dalo slovo a mezi hladinou a mostkem se rozvinul rozhovor zakončený otázkou: "V kolik mám zítra přijít, pane profesore?" "Už nemusíte, jen mi doneste index.! Prostě Čertovka, jedna z mých nejmilejších řek. A to ani nemluvím o studentských láskách, kdy s jednou z nich jsme při nočním návratu z vinárničky v objetí do Čertovky spadli, jinou jsem si naložil na háčka a absolvovali spolu čertovácký slalom, ačkoliv na lodi seděla poprvé... Eki, dík. Odpovědět
|
|_Re: Řeka zlatých časů, jozka, 05.10.2020 13:18Jo jo, brany nejen na trenink. Certovka byla moje prvni. Zavodni trat. A u moji prvni... zavodni brany... coz byla proti voda za sloupkem konstrukce horniho mlyna jsem zaznamenal svoji prvni... zavodni chybu... jelikoz jsem zatnul spici sveho kajaku do konstrukce mlynskeho kola. Kde jsou ty casy... Odpovědět
|
|_Re: Řeka zlatých časů, Vladimír, 05.10.2020 16:26Jo jo, podél prvního kola byla vždycky vyjížděčka. Asi nejdivočejší místo celé trati. Romantika na druhou, kam se hrabou kanály.  Odpovědět
|
|
|
|_Re: Řeka zlatých časů, Vladimír, 06.10.2020 1:43Tam byl problém, že hned vpravo od brány se točilo kolo. Bylo třeba trefit bránu. V mejch časech (sedmdesátky) jsem jezdil na Lettmanovi a bylo třeba dát poctivý náklon proti vodě. Pak jsem přešel na nižší lodě a hoj! jak by se tam třeba na placatém Prijonu protináklonem zatápěl zadek! No ale v té době už Čertovka jaksi nebyla v dosahu... Dělaly se tam pěkné přesazy, jako v lyžařském slalomu. Levá, pravá, žádný extrém, jen o tom technickém točení. A kdo cjhtěl na divokou, stačilo splout do ústí (tam byla loděnice tuším Slávky) a pak přešupačit ke Staroměstskému jezu. Šlasjna hodně vydatná, velké rozbité vlny, po bocích zdivočelé vracáky. Než ses v tomto terénu dokázal naučit, hodněkrát jsi poznal, jak vysoký je z pozice plavce Karlův most  . Odpovědět
|
|
|
|_Re: Řeka zlatých časů, Eki, 06.10.2020 17:43Ahoj a dík všem za reakce, potěšily mě  Teda Vladimíre, ty máš obdivuhodnou sbírku zážitků, to by bylo na knihu Odpovědět
|
|_Re: Řeka zlatých časů, Rocky Atlanta, buddyc1~seznam.cz, 06.10.2020 0:42I moje prvni zavody byla Certovka,asi tak pred 60lety! Moji hrdinove tenkrat byli lide jako Olaf Jirasek a Mita Skolil. Kdo me dostal do singlovky? Tehdejsi prukopnik sjezdu, Johnny Honza Jelsik. Kromerizak na ceste do Dukly Bechyne se zatavkou v Nymburce, zkoncil v Tabore kde nejpis je clen oddilu do dnes. Odpovědět
|
Dobrý, Chobotnice, 05.10.2020 10:47Ahoj, no zrovínka fčéra jsem ve volné diskuzi vzpomínal, jak jsme si kdysi s mojí tehdejší vyvolenou udělali z Čertovky kolotoč s přebíháním parku nahoře. Na vydře z pravého štípaného laminátu. Obě stavidla byla tehdy zvednutá, čert ví proč. U dolního kola se v rpůjezdu dělal pěkný vlnoválec a háčka to trochu ohodilo, aby měla větší zážitek. Na Čertovku jsem kdysi taky na Vydře z pravýho štípanýho lamiátu vzal maminku na vyjížďku. Teda i pod Juditim most a tyhle kraje z neobvyklý perspektivy. Když jsem vjížději do Čertovky, jela okolo ta malá lodička pro sedum či kolik lidí a kormidelnice na nás něco ječela. Rozuměl jsem jen konec věty, že loď. No samozřejmě, že mám loď, jedem. Najednou se za dál za zatáčkou vynořil ten plovoucí autobus, Vodouch, či co, ty velký lodě co tam maj Pražský Benátky. A skoro lízal navigaci na naší, vnější straně zatáčky. Naštěstí tam byl takovej výklenek se schůdkama, akurát na loď a tam jsem se schovali na ten okamžik, než ta loď přejela. Přišlo mi, že to docela metelil, v rámci možností. No zážitek to byl intenzivní. Pěkný by bylo dojednat splutí, což by ale ve velkém obnášelo dojednat zvednutí stavidel, zajistit Toiky, zajistit technicky nasedačku, sehnat hafo sponzorů, nebo vysvětlovat proč se vybírá za splutí... Ale pro začátek by možná stačilo zjistit, kdo hýbe pákami, které ovládají stavidla. Taková flaška rumu a vlídné slovo udělají někdy dost... Odpovědět
|
|_Re: Dobrý, Chobotnice, 05.10.2020 12:31Mimochodem, kdyby jsi chtěl vidět Chobotnnici plující po Čertovce, stačí se domluvit. Akorát už dost let nebydlim v druhém patře, ale v přízemí. Odpovědět
|
|
|
taky jsem ji kdysi jel, Alipz, alipz~seznam.cz, 05.10.2020 12:45Jo, před cca 18 lety jsem si Čertovku sjel, protože jsem bydlel nějaký čas v Praze a přišlo mi to jako dobrý nápad. Od vývěru až do Vltavy to šlo sjet v pohodě, jen u mlýnů jsem musel dát hlavu dolů. A ani ne moc, jel jsem v koženém klobouku na hlavě a ani jsem ho nemusel sundat. A když jsem se objevil u ústí do Vltavy, tak slyším volání: "Hele, Indiana Jones vole!"  Byl to super zážitek  Odpovědět
|
|_Re: taky jsem ji kdysi jel, Český Honza, 06.10.2020 7:57Někdo křičel na břehu: Hele, vole, autobus! Šmíd: Proč bychom se netopili Odpovědět
|
Teď, Chobotnice, 24.10.2020 0:13Teď jsme tam vpluli s kolegou v rámci fotosejšn s novou kánoí a dobrý. Ten lockdown má z pohledu urban-kanoistiky velký kouzlo v tom, že tam nejezdí mraky parníků a ani do Čertovky nejezděj loďky Pražskejch Benátek. Stavidlo u dolního kola bylo spuštěný až do vody. Odpovědět
|