Při jarním tání sněhu v oblasti Jizerských hor je v této oblasti sjízdná řada velmi zajímavých vodních toků. V jejich stínu je Mohelka, řekněme si to na rovinu, tak trochu popelka. Nenabízí žádné "výživné" peřeje, zato četné prodírání vrbičkami a přenášení zaneseného koryta. Pojďme se však podívat jak se popelka může proměnit v neobyčejnou krásku. Mohelka je dobře dostupná vlakem i autem, obvyklý start je pod krásným viaduktem u železniční stanice Sychrov.

Vůbec nechápu jak mohli naši předci postavit tak náročnou stavbu, dnes by to stálo kolik miliard :-). Hned pod viaduktem Mohelka ukazuje svůj charakter: středně velký potok s pohodovými peřejkami

protékající hezkým údolím s občasnou zástavbou.

Záhy se však objevují první překážky které vzhledem k tomu že nechci protrhnout svoji nafukovací "matračku" musím přenést.

Vřele doporučuji chytat vracáky které jsou v každém z četných meandrů, protože za zatáčkou často může číhat nějaké překvapení. Nemám sebou potokářské vybavení (pákové nůžky na větve), proto opět nezbývá než nacvičovat výstup z lodi.

Pro tentokráte se to ukázalo jako nebytné, nevím jak bych jinak překonával další zával. Zato se můžu pokochat pohledem na krajinu okolo.

Četné přenášení a prodírání se vrbičkami je odměno občasnou peřejkou, sice nijak zvlášť náročnou, ale vždy hezkou.

Okolo Mohelky jsou místy krásná roubená stavení a tak stojí za to na chvilku zastavit.

Tok se rozšiřuje a zklidňuje, což ukazuje na blížící se jez. Sešup dovoluje jeho sjetí.

Sotva si chlíli užívám volný toka doufám že minulý přenesený strom už byl poslední, objevuje se další špunt.

Naštěstí se Mohelka opět odměňuje hezkými úseky, čímž si ušetří udělení jistých nevybíravých příměrů. Nějak se ale začíná stmívat, že bych už jel tak dlouho? Je to jen ale klasická tvář aprílového počasí - spouští se lijavec, takže během chvilky jsem pěkně promočen.

Chvilku i sněží, ale to už je opravdu poslední záchvěv zimy a objevuje se sluníčko. Sympatický jízek opět zvedá náladu

Bohužel tímto se mi vybíjí baterie ve foťáku, takže nadále bez fotodokumentace. Mohelka se rozšiřuje na 4-6m, zátarasy už jsou poměrně vzácné. Zato jsou častější jezy, které jsou kromě dvou typu "stavidlo" po prohlédnutí jetelné. Jeden je velmi zajímavý - taková jako skluzavka dole s bublinkovou lázní. Pokud se na kterýkoliv jez necítíte, lze vše v pohodě přenést. Sluníčko svítí od jihu a na peřejkách Mohelky pospíchající od severu se blyští četná prasátka. Chvílemi jsem tak oslepen že nevidím kam jedu :-). Mohelka se zklidňuje a začínající zástavba signalizuje příjezd do Mohelnice nad Jizerou. Zde se dá skončit - Mohelka se tu vlévá do Jizery, jen ještě jedno cvičné přenášení padlého stromu na rozloučku a už se objevuje hnědá Jizera a zřícenina zámečku Zásadka na jejím druhém břehu. Já jsem tu ale vlakem, takže mi začínají "Jizerské galeje" - pádlování po oleji do Mnichova Hradiště. Naštěstí Jizera má velmi pěkný stav takže to i teče. Jez v Hněvousicích přenáším a pod ním chvíli přejíždím pod ním a kochám se duhou na vodní tříšti. Jizera odtud protéká pod pěknými skálami, kamenné prahy na dně a zvýšený vodní stav nabízejí pohoupání na vlnách. A to již je tady most z Mnichova Hradiště do Kláštera a konec výpravy. Mohelka se pro mě z nenápané ušmudlané popelky proměnila v krásku, pravda pořád trochu ušmudlanou, ale neobyčejnou. Rád se na ni budu vracet.

Sedláček Tibor