Re: utnutý konecKrásna storka. Trochu mě odrazuješ od hříšných myšlenek, které mě napadnou vždycky, když mi v Hrobech pod kopcem zrak automaticky zajede k potoku u silnice. Myslím, že to tam tehdá byl na tuti prvo a možná i posledno-splav .... I když u Pražáků člověk nikdy neví....  |
Re: utnutý konecNo vidíš a u nás to bylo s ukončením naopak: já jel na kajaku a táta běžel po břehu a zdvihal padlé klády, abych projel...za chvíli mu došel dech a když jsem doplul ke kládě, kterou neunesl, využil příležitosti mého vylodění k ukončení plavby...
...bylo to ale na "hrobské větvi" Kozského potoka. A psala se raná devadesátá léta...
|
MimoniVáclave, jedním slovem: krásné! Jsem rád, že konečně někdo udělal řádnou propagandu (tím míním první obecnou část), takže se dá čekat že naše (s)toky zůstanou nadále liduprázdné  Pravověrný potokář je totiž jevem mezi ostatním vodáctvem mimořádným, lidově mimoněm |
Re: utnutý konecŽraloku, pro pravého potokáře nebývá žádný začátek nudný. Naopak, vzrušení dostupuje vrcholu, aby postupně opadlo ve VP.... Někdy je dobré nevystoupit až úplně na vršek Everestu... Příště pojedu od soutěsky a budu se těšit na tobogán v Sezimáku, kterým jsi zase navnadil moji fantazii stejně, jako Kozskou soutěskou....  |
utnutý konecTak to chce hodně potokářskýho nadšení prodloužit si o nudný začátek a nedat zajímavější konec . Rád se na Kozský potok někdy rád zase vydám i když už soutěska po opravě mostu není co bývala , ale určitě pojedu až do Lužnice páč závěrečný tobogán v Sezimáku je sladkou odměnou , která dá zapomenout všem předchozím strastem . |