Předpověď počasí na víkend 13. - 14. října 2001 slibovala nádherné slunečné počasí nad celou Evropou. Byla by škoda promarnit poslední teplé dny v tomto roce, proto jsem hned zavolal Danovi. Nejdříve jsme chtěli vyrazit do Alp provětrat naše padáky, protože letos v létě jsme toho moc nenalétali. Ale slábnoucí tlaková výše nedávala moc nadějí na hezké polétání. Lítat z kopce dolů, to je jak mi říkáme "vo ničem", takže vyhrála naše oblíbená Salza.

Rychlý pohled na internet mě trochu zklamal, protože ve Wildalpenu udával vodočet pouhých 151 cm, což je minimální stav. V sobotu brzy ráno jsme naložili naše kajaky na "citrona", vyzvedli Danovu sestru Sašu a Jardu, a už to praskáme směr Dolní Dvořiště. Když jsme přejížděli Dunaj, byla mlha jako mlíko, ale už ve Štayeru se začala protrhávat a dále do hor po ní nebylo ani památky.

Ve Wildalpenu nás přivítal krásný, ale chladný podzimní den. Zatímco Jarda nafoukl Orinoco, my jsme zkontrolovali stav vody a připravili naše "železňáky". Máme před sebou asi třicet kiláků, takže na nějaké dlouhé blbnutí ve válcích nezbývá čas. Plavba probíhala celkem v pohodě až na takový malý detail. Říjnové slunce je už poněkud nízko, proto jeho paprsky do soutěsky vůbec nepronikly. Teplotu vzduchu jsem odhadoval na nějakých osm stupňů a to ve spojitosti s únavou svalů působilo neblaze na mou techniku jízdy. Při vstupu do soutěsky míjíme torzo lávky, kterou před dvěma lety strhla jarní voda. Dan jen tak mezi řečí prohodil, že v létě viděl kajakáře, který to skočil v kajaku. Výšku odhaduji tak na pět metrů, hloubka tam je dostatečná, ale podemleté skály po obou stranách mě trochu děsí. "To musel být nějaký magor", myslím si, ale "červ adrenalíňák" se již pevně zakousl v mém mozku a každou chvilku vysílá myšlenky na skok do průzračné Salzy.

Málo vody v řece kompenzují pohledy na krásně zbarvené buky a skalní útvary, které vytvořily jarní vody. Končíme v prvním kempu pod Palfau. Rychle nakládáme lodě a odjíždíme do Wildalpenu, kde stavíme stany a vaříme večeři. Brzy se stmívá a rapidně se ochlazuje, proto uléháme do spacošů už v devět hodin. S usínáním nemívám problém, ale budím se velmi brzy, za což mně moji kamarádi proklínají. Tentokrát mě budí sen o skoku z lávky. Dan také nemůže spát a tak se bavíme odkud kam dnes pojedeme. Navrhuji dát jen soutěsku od té stržené lávky, abychom byli včas doma. Dan souhlasí a opět na chvilku usínám.

Ráno je jak vymetené. Vaříme čaj a balíme věci. Je asi jedenáct hodin, když konečně stojím na zbytku lávky a měřím pohledem vzdálenost k hladině. To dáme. Kdo půjde první? Nikomu se moc nechce. Tuto situaci vždy řešíme jednoduše: kámen, nůžky, papír. Má pěst zůstává sevřená, zatímco Danova se rozbaluje. Do prdele, zase jdu první. Oblékám se, beru kajak a škrábu se po žebříku na můstek. Pomáhá mi nějaký Rakušák, kterému to hlava nebere. Scénář skoku je hotov. Dan je připraven na protějším břehu s foťákem, zatímco Saša má za úkol mě hodit dolů. Poslední úpravy špricky a můžeme jít na to. Dole se zatím shromáždil dav lidí, nějaká rakouská cestovka na raftech. Moc příjemné mi to není, nehodlám jim tady předvést nějaké hrůzostrašné divadlo. Poslední pohled dolů. Sakra to bude "držka". Saša se klepe víc než já, nebudu jí trápit. "JUMP!" "Nechceš si to rozmyslet." "Ne, házej!"

Záď se nadzvedává a už letím. Přestože jsem zakloněný co to jde, jdu tam moc kolmo. To neustojím, budu muset eskymovat. Náraz o hladinu je v pohodě, ale pod hladinou dělám looping, přesně jak jsem předpokládal. Snažím se přitisknout hruď na příď kajaku a čekám až se dno lodi vynoří nad hladinu. Lehké zhoupnutí mi říká, že můj okamžik právě nastal. Rovnám pádlo a prudký záběr mě katapultuje nad hladinu. Okolo vidím samé vykulené tváře, jen Dan se směje. "Jsi v pohodě." "Jo sem O.K." Teprve nyní vychutnávám celý skok znovu. Beru od Dana jeho Canon a jdu se připravit na focení jeho skoku. Dan zvládá skok naprosto perfektně, nemusí ani eskymovat. Jeho Bert ho v tom nenechal a poslušně vyjíždí na hladinu ve správné poloze. Dále vše probíhá v absolutní pohodě. Blbneme ve válcích, trénujeme nájezdy do proudů a je nám nádherně. Oba si znovu přehráváme pěkný skok, kterým jsme se rozloučili s vodáckou sezónou.

Honz