Pískovcová skalní města jsou krásným a výrazným fenoménem české krajiny. V době vzniku těchto usazenin omývalo písečné pláže Českého masivu subtropické křídové moře. Z geologického hlediska je tak ono propírané oteplování jen návratem k místnímu normálu před extrém ledových dob.

Pádlování mezi pískovci si u nás užijeme jen místy. Krásná Hřenská Kamenice a Křinice se pro svou polohu v národním parku splouvat nesmějí. Jizera prochází okolo pískovců v úseku od Malé Skály pod Mladou Boleslav. Na pískovce můžeme narazit i v kaňonu dolního Labe od Děčína viz: Jako Cesta do pravěku. Neznámější pískovcový říční tunel u nás najdete na Ploučnici, viz třeba O posledním vodákovi.

Horní tok Svitávky

Proti tomu je Svitávka spíš komorní pískovcová říčka. Pramení v Německu v Lužických horách a jako malý potůček přechází na území Čech. Vzhledem k minimálnímu průtoku na státní hranici ji tak nelze zařadit k tokům, po kterých jde připlout do Česka na kánoi.

Zárodek říčky se proplétá mezi skalami a chalupářskými vesnicemi. Postupně mohutní nejen vodou z pískovcových pramenů, ale i z přítoků. Mezi ty patří třeba Krompašský, Hamerský a Boberský potok.

Cestou Svitávka naráží na pískovcové skalky různých tvarů a velikostí. Pískovec také lákal místní k dlabání sklepení v bocích údolí. Ta mohou posloužit jako skrýš před deštěm či obydlí loupežníka Rumcajse. Občas se vyskytne i umělecké dílko, jako třeba skála Smrti, kterou najdete u Svitávky pod vesnicí Kunratice u Cvikova.

Romantický reliéf rytíře a skákající dívky vznikl na základě pověsti. Středověký místní rytíř-erotoman tu na koni údajně pronásledoval krásnou dceru mlynáře. Dívka, zahnaná na pískovcový útes nad Svitávkou, skočila dolů. Sukně jí zřejmě posloužily jako padák, a tak skok přežila. Rytíř, který takové vybavení neměl, ze skály uklouzl a u Svitávky bídně skonal. Takže si dejte bacha.

Svitávka ze Svitavy před lockdownem

Poslední víkend v únoru 2021 těsně před uzavřením okresů se ve dvou lodích vydáváme na tuto krásnou pískovcovou říčku. Začínáme ve vesnici Svitava, protože pod ní leží romantické opuštěné údolí a také skalní tunel, který chceme prozkoumat.

Nafukujeme lodě nad místním mostem mezi půvabnými chalupami. Po opuštění vesnice sledujeme přírodní meandrovité koryto, kde ovšem občas překáží nějaký ten strom. Na Svitávce prostě nelze příliš spěchat, tu si musíte zvolna vychutnávat. Pod meandry narážíme na místní atrakci – hučící skalní tunel. Je vyhloubený v pískovcové skále na levém břehu údolí. Jeho vyústění jde jednoduše prohlédnout krátkým pochodem přes loučku a pro nesmělejší i obtáhnout vpravo.

Nad výjezdem z tunelu ční zbytky rezatých traverz, pod nimi se nachází jízek. Proud tu táhne na skálu vlevo. Místa je tu ale dost a z dolní části žádné železo trčet nevidíme. Tunel splouváme přesto raději v singlu.

Po nájezdu do tunelu zjišťuju, že je mírně zahnutý doprava, a tak není hned vidět na druhou stranu. Tunel se rozdvojuje. Menší díra míří dál do skály rovně vlevo, větší pravou odbočkou proplouvám na denní světlo. Říčka nás unáší přírodním údolím dál. U následujícího mostu je možné si prohlédnout rozsáhlejší podzemí s názvem Pusté kostely, na levém břehu i jeskynní komplex bývalé zrcadlárny.

Místy opět potkáváme padlé stromy.

Zjišťujeme, že doprovodná kánoe scout není pro splouvání Svitávky úplně nejvhodnější. Zejména zvýšené špice se často zachytávají o překážky.

Doplouváme k vesnici Velenice, ve které nás čeká vyšší, ale nezáludný jez. Splouváme ho v levé části, raději v singlu.

Podplouváme velenický pískovcový most s pískovcovou sochou. Za několika meandry nás čeká druhý jez, tentokrát jde splout lépe v pravé části.

Dále už je Svitávka bez jezů, jen občas se vyskytne drobný stupeň.

Proplouváme srovnanou částí koryta, na kterou navazují revitalizované meandry, které byly splavné také bez větších problémů.

U Nových Zákup potkáváme další pískovcové jeskyně, občas se vyskytne i padlý strom a trochu plastového borčusu.

Blížící se městečko Zákupy ohlašuje další pískovcový most. V následných meandrech potkáváme na zbytcích sněhu usilovně šlapající cyklistku, kterou sluníčko taky vytáhlo do předjarní přírody.

V Zákupech projíždíme zdmi regulovanou řekou okolo zámku a vodočtu. Končíme u kamenného mostu s pískovcovými sochami, mezi kterými nás zaujal svatý zubař s kleštěmi.

Závěr

Ústí Svitávky do Ploučnice je údajně silně zarostlé, a tak si tento zážitek necháváme na příště. U zákupského „Karlova mostu“ končíme a rozjíždíme se domů vstříc časnému jaru. Za dlouhých lockdownových dní bude na co vzpomínat.

Ahoj Eki