Pomořany, nebo-li Pomoří, je rozsáhlým územím přilehlým k jižnímu břehu Baltického moře a je dnes rozděleno hranicí mezi Německo a Polsko, přičemž název Pomořany se používá v Německu. Poláci svůj kus pobřeží mezi Štětínem a Lebou nazývají Západním Pomořím, kus země kolem Gdaňsku pak Pomořím východním. Dodnes zde žije jedna z největších národnostních menšin v Polsku, Kašubové s vlastním jazykem i tradicí. Vodáci do Západního pomoří rádi jezdí, je zde řada řek tekoucích přímo do moře. Všechny jsou sjízdné a nalezneme tady opravdu skvostné přírodní úseky typických polských po-ledovcových řek. Lupawa a Slupia pak patří do kategorie tzv „horských řek“. Cestou autem od Štětína ke Gdaňsku je přejíždíte hezky jednu za druhou: Regu, Parsętu, Grabowu, Wieprzu, Slupiu, Lupawu a Lebu. Řeka Radew je pak přítokem Parsęty. Hlavní silniční tah mezi Štětínem a Gdaňskem je i základní příjezdovou trasou z Čech, ať už volíte dálniční německou variantu kolem Berlína, nebo poměrně kvalitní dálniční propojení kolem Zelione Góry a Gorzówa Wielkopolskiego. Kolem řady měst na trase se staví obchvaty a trasa i rychlost jízdy se rok od roku vylepšuje.

Tištěný vodácký průvodce Parsęty ani Radewu neexistuje. Na internetu se dají dohledat poměrně přesné popisy i kilometráže obou řek, např.: www.piraci-parsety.pl. Na Parsętě a Radewu jsou pro vodáky částečně organizované „splywy kajakowe“. Občas uvidíte říční kilometrovníky.

Zdejší svazek obcí vytvořil i několik oficiálních míst (przystaň kajakowa), kde mohou vodáci přespat. Na Parsętě to jsou lokality: Osówko, Bialogard, kemp Karlino, Wloscibórz, Zabrowo. Na Radewu pak tábořiště Bialogórzyno. Vplutí po řece na kánoi či kajaku do přístavu Kolobrzeg a výjezd do moře není běžně povolen. Je třeba žádat o povolení na velitelství přístavu. Parkování podél moře (nejblíže k moři je např. úsek mezi Grzybowo - Rogowo) je možné pouze na placených místech. Cena se pohybuje kolem 10-15zl za den, ale v případě pěkného počasí je míst málo. Příbřežní duny jsou chráněnými územími a nesmí se na ně vstupovat, ani se pohybovat lesem za nimi (kvůli nebezpečí požárů). Příchody k parkovištím od moře je třeba dodržovat. Celá oblast je dopravně přetížená turistickým plážovým ruchem.

Parsęta

Tato řeka pramení v oblasti Drawského pojezeří ve stejné oblasti jako další sjízdné řeky Drawa, Gwda a Pilawa. Ale Parsęta, na rozdíl od těch ostatních, zamíří rovnou k severozápadu, přímým směrem k moři. Parsęta není vůbec špatná, ale Poláci jí nemají příliš v oblibě. O to méně lidí na ní potkáte, což v polských poměrech znamená, že tady není téměř nikdo. Parsęta končí svou pouť v moři v poměrně velkém městě Kolobrzegu. Splavný úsek Parsęty je dlouhý asi 120 kilometrů, ale nutno říci, že kilometrové údaje z různých popisů se dost rozchází. Zejména meandrující úseky jsou délkově značně podhodnocené, naopak v dolní části kolem Karlina se kamsi ztratí zhruba pět kilometrů toku, což nám administrativně pomohlo k velmi zajímavému dennímu výkonu.

Jako ideální místo startu splutí se nabízí buď most na silnici mezi Bialogardem a Polczyn-Zdroj, odkud řeka nabízí asi 90 kilometrů toku, nebo ještě lépe malá osada Osówko. Ta je několik kilometrů proti proudu od zmíněného mostu. Její velkou výhodou je, že se tady dá po prašné cestě za vsí dojet až k řece a současně k hrázi protipovodňového poldru, kde najdeme ideální klidné místo pro přespání ve stanech. Navíc tady končí i úsek řeky, který je vyhlášený svou neprůjezdností.

Pokud se tedy chcete vyhnout přetahování valné většiny kmenů, je nejlepším místem pro začátek splutí Parsęty právě hráz poldru u osady Osówko. V případě, že si chcete zkusit polskou džungli, nabízí se určitě úsek nad Osówkem. Od nejblíže položeného mostu proti proudu u Starého Debna je to k poldru u Osówka pouhých osm kilometrů toku.

Ale popisy před tímto úsekem varují a udávají dobu splutí až deset hodin! Stihli jsme to rychleji, ale o moc ne... Na druhou stranu - tento úsek je i velmi krásný a může být učiněným rájem pro milovníky přímého kontaktu s přírodou. Skutečně nepoznamenaná říčka mocně meandruje podél morénového valu, kterého se občas dotkne vysokým nárazovým písečným „ušiskem“. Vzdáleně se tady podobá naší Ploučnici, ovšem z dob, kdy ještě nebyla prořezanou dálnicí, kterou je dnes. I horní Parsęta by šla poměrně snadno pročistit, ale to je jistě úkol pro místní. Často jsme litovali, že na desítky menších větví nemáme alespoň ruční pilku. Bohužel drobné zátarasy jsou střídány čímsi, čemu tady říkají „zwalisko“. Překladem snad je slovo „zával“, které hezky vystihuje podstatu jevu. Jde o hromadný zátaras řeky, kde přes vodu leží celá řada stromů v krátké vzdálenosti za sebou. Jeden břeh je vysoký, na druhém kopřivy nebo neprostupná bažina. Překonávat zwaliska je většinou nejlepší přímo korytem, přetažením lodí přes padlé kmeny. Když zvládnete balancování na mokrých kládách a pochopíte ten správný postup, nevšímáte si pavouků, hmyzu v nose a listí za krkem, pak není překonávání zátarasů příliš obtížné, ale v každém případě je to velmi časově náročné.

Navíc břehy bývají často neprostupné, voda hluboká, a překonávání se tak stává hlavolamovým oříškem. K tomu se přidávají přičinliví bobři, kteří okusují větve a výmladky do opravdu nebezpečných špiček. A protože řeku nikdo nečistí, přibývá stromů, zwalisek i bobrů. Větší vodácké skupiny neustále čekají, až se z překážek vymotají ti před nimi. A tak je to pochopitelně i velká zkouška trpělivosti, ohleduplnosti a schopnosti si pomáhat.

Přetáhnout, podjet, přešoupnout, otočit, nadzdvihnout nejkratší osten ježka tak… řeka si zdánlivě nevšímavě bublá, ale po očku kouká, jak si poradíte. Chcete-li, aby se rozesmála proudem či dokonce peřejí, musíte jí udělat nějakou tu radost a aspoň jednou spadnout do vody. Pokud zpíváte písně přírody, jistě oceníte, že v těchto úsecích projíždíte trdlišti lososů, pstruhů i lipanů. Pro vodáky je to zpráva o tom, že jezy na řece jsou vybaveny rybími přechody…

Od Osówka už je řeka daleko více prořezaná a širší, takže překážek ubude. Ale současně se říční koryto zahloubí do hlubokého údolí a proud se zrychlí. Dno je kamenité a objevují se i charakteristické narůžovělé kameny skandinávské žuly. Neklamné znamení, že se nacházíme v „Przelomu Parsęty“, neboli v údolí proraženém přes čelní morénový val dávného ledovce. Změní se i přírodní charakter řeky. Z meandrů a křovin horní Parsęty vplujeme do starých lesů hlubokého říčního koryta. Že i tady nachází prostor ke tření celá řada ryb, je jasné.

Nejhezčí úsek přelomu Parsęty spolu s mírnými peřejkami končí u Byszyna a řeka se postupně opět změní v meandrující tok. Ale oblouky už jsou rozvážné, řeka široká, a tak máme čas obdivovat zase jiná říční společenství rostlin i zvířat. Zvolna se blížíme k historickému městu Bialogard. Na konci města se nabízí další oficiální "przystaň kajakowa", což je v tomto případě místními pejsky dost znečištěná louka s několika dřevěnými lavicemi a přístavním molem.

Výhodou je, že táboření vodáků je zde povoleno zcela oficiálně a dá se sem zajet auty. Další úsek řeky od Bialogardu do Karlina (cca 15 km) plyne klidně loukami a je částečně regulovaný protipovodňovými hrázemi před jezem v Rościnu. Tento jez je zajímavý z technického hlediska. Byl vybudován Němci v roce 1936 a elektrárna je ukrytá v tělese jezu. Je tomu tak z důvodu maskování před leteckým útokem. Jez má horní přeliv, a pokud vrchem teče voda, není při pohledu z výšky jez vidět. My jsme si tenhle skvost ale nechali ujít, další plavbu po Parsętě jsme v Bialogardu přerušili a přejeli na Radew.

Šakal