Zastihnout na Bělé v Orlických horách vhodnou vodu je úkol téměř nadlidský. Je začátek ledna, všude to teče, ale Bělá nastoupá jen trochu, a pak velmi rychle klesne. O mé pravdě svědčí i článek publikovaný téměř před 10 lety Bělá druhou šanci nedává. Za tu dobu se nic nezměnilo a voda zde prakticky nebyla.
Reklama
Po splutí Zlatého potoka, na kterém jsme se díky velké zapadanosti koryta docela zdrželi, přejíždíme do Deštné v Orlických horách. Začíná se pomalu smrákat, a proto volíme jen kratší úsek k ústí Koutského potoka. Cestou kvůli pendlu bedlivě sledujeme zapadanost potoka, abychom opět neskočili v náročném překonávání stromů. Bělá je o stupeň těžší než Zlaťák a prostor pro zastavování moc není. Naštěstí nic ze silnice nevidíme a pro jistotu kontrolujeme i zatáčku za posledním barákem, kde v minulosti byla velmi nízká lávka. Vše je čisté a z auta se nám to jeví jako pohodovka. Jak později zjistíme, autobusový efekt opět zafungoval.
Bělá v Jedlové
Začínáme uprostřed Jedlové okolo půl třetí. Dává se do nás zima už při nástupu, ale tohle musíme vydržet. Kdy se nám opět poštěstí chytit zde vodu? Vyrážíme do rychlého proudu potoka širokého zhruba 5-6 m. Krásné kontinuální peřeje nás unáší kolem mostu s vodočtem, který ukazuje 66 cm, 6,3 m3/s. Voda docela dobrá, nikde se nedrhne, ale pokud by jí bylo o trochu více, nic by se nestalo.
Bělá za posledním domem v Jedlové
Jak se blížíme ke konci vesnice, potok nabírá na spádu a objevují se větší kameny v korytu. K tomu se přidávají časté zúžení, průskoky a potok se zahlubuje do strmého údolí. Jedna část břehu bývá tvořena opěrnou zdí silnice. Úseků, na kterých by se dalo trochu odpočnout moc není, i když z auta se to tak nezdálo. To nejobtížnější obvykle bývalo v zatáčkách dál od silnice, takže skryto při jízdě autem.
Bělá pod Jedlovou
V kontinuálních peřejích vyjíždíme z lesa a údolí se trochu otevírá. To je známkou, že se blížíme k ústí Koutského potoka, kde máme auto. Máme za sebou 3,5 km za necelou půl hodinu, ale úplně nám to stačí. Je znát soumrak a zkřehlé ruce také dávají najevo, že je čas končit. Sice i dále si Bělá udržuje solidní spád v krásném údolí, to nejhezčí jsme si spluli. Bonusem nebyl ani jeden padlý strom.
Níže je potok i nadále velmi pěkný. Chvílemi se uklidní, aby pak opět zvýšil svoji obtížnost k pěkných peřejích. Z auta, když jedu níže podél potoka, vidím i několik padlých stromů, které by bylo nutné přenést a také pár vodáků, kteří stejně jako my neváhali a na Bělou se v pracovním týdnu vydali.
Fotek bohužel moc není a když už jsem fotil, byla docela tma. Proto mrkněte raději na video.
Petr