"Tak, co podnikneme o víkendu", ptám se. "Je to blbé, musím být v sobotu nejdéle ve tři hodiny doma", odpovídá mi kámoš. "To musíme jet někde blízko, abychom to stihli". Voda na zajímavých místech již není (pokud tam vůbec letos někdy byla) a tak volba padá na Odemykání Chrudimky. Sice je to děsný volej a na Pálavě se budeme huntovat více, než bych chtěl, ale je to lepší než nic.
Reklama
Je sobota ráno a vyrážíme směr Chrudim. Dle časových výpočtů zamítáme možnost jet lodí až do Pardubic, kde má být plánovaný konec akce, a protože jedeme sami, necháváme kolo u silničního mostu v půli cesty, kde se má v rámci akce opékat. Do Chrudimi dorážíme přesně na 10 hodinu a zde je již shromážděno dalších asi 150 vodáků.
Po úvodním zahájení se objevuje místní vodník mající za cíl nejenom odemknout řeku, ale také pokřtít nové háčky a věci. Nejprve přijal od vodáků láhev rumu, kterou nechal otestovat na přítomných dívkách, zda se nejedná o nějaký podvrh a pak se jal křtít háčky. Když všechny pokřtil s hrůzou zjistil, že dal přednost háčkům před úplně novým pádlem, které mu také přinesli k pokřtění (dle vodáckých zásad je pádlo cennější než háček). Rozčílil se na majitele pádla, ale lok ohnivé vody ho náležitě přesvědčil a tak křtil dále. Byl však u toho velmi ukecaný a tím se začátek odemčení neustále prodlužoval. Konečně. Řeka je otevřená a může se vyrazit.
Po pár stech metrech je tu jez. Vlastně jezy byly tím jediným zpestřením na celé naší zkrácená plavbě. První vysoký 2m sjíždíme bez problémů, ale pro laminátky to není. Druhý s pěkným válečkem vypadá jako nesjízdný, ale na levém kraji byl menší válec a voda z něho odtékala do vracáku. Chvíli hodnotíme situaci a pak nastupujeme a vyrážíme. Musíme si jen dát pozor na odhození lodě prudce vlevo do vracáku.
Najíždíme,skáčeme asi 1m a jsme ve válci. Ten nás okamžitě odhazuje vlevo, ale tento náraz čekáme, takže bez problému se dostáváme do vracáku. Výborně, i druhý jez jsme sjeli. Následuje další kilometr a volej se stává ještě volejovatější. Je zde poslední jez naší plavby – asi 2m vysoký s deskami 30cm pod jezem na zmírnění proudu vody a podemílání jezu. Ve dvou to nepůjde – špice by se chtěla zabořit, ale byla by odražena deskou, což by mohlo háčka pěkně katapultovat. V jednom se špice sklouzne a záď dopadne až za desku. Poslední přípravy, foťáky jsou vytaženy a jdu do toho. Skáču ho bez problému a vysluhuji si potlesk od ostatních přihlížejících.
Pak následuje 6 km meandrující řeky s hlinitými břehy a množstvím vrbiček. Krajina je otevřená a díky vysokým břehům přes ně moc nevidíte (velmi mi to připomíná spojenou Orlici). Úporně pádlujeme, ale most u Staré Myslivny ne a ne se objevit. Meandrů neubývá, spíše přibývá a čas nás začíná pomalu tížit. Ještě se musíme vrátit na kole zpět a dojet domů.
Konečně je tu a my si dělíme funkce. Háček jede na kole pro auto a já si jdu opéct špekáčky. Trochu to ruší déšť, ale hlavně, když je v břichu teplo. Čekání se protahuje na 45 minut a pak spěšně nakládáme věci a uháníme domů.
Petr
Již 29. ročníku počasí moc nepřálo, již od ráno bylo poměrně vlhko a chladno. Tak není se čemu divit, že převládaly řeči o tom, jak se nechce a co jsme za blázny. Nakonec to stejně dopadlo tak, jako vždycky, a na vodu šli všichni, kdo v tento den mohli.
Po hudebním začátku přišel Čochtan, který po nezbytném křtu nových háčků a věcí obřadně odemkl vodu. Mohlo se tedy vyrazit. A co se dělo po cestě?? To je k vidění na fotkách.
Po cestě čekalo několik nástrah - jez v Májově, který většina lidí přenášela (vyjma kajakářů), a také rozbořený jez ve Vestci, který si zase mnoho lidí nenechalo ujít.
Obnovený jez v Tuněchodech přímo lákal k "bokovce", i když po nepodařených pokusech následovala studená a mokrá koupel. A nekoupali se jen ti, kteří se pokoušeli jet bokem, problém měli i ti, co "pálili" rovnou. |  |
 |
 |
Ještě se podařil dobrý kousek raftařů na tom černém raftu na fotce vpravo - při sjíždění jezu v Měticích se zadrhli na koruně jezu, háčci přepadli moc dopředu, kormidelníci také, a poté, co se uvolnili, spadli pod jez - a to doslova kolmo. Následovalo už jen překlopení a studená koupel.
Déšť nás přece jen dostihl, a to při přenášení jezu v Nemošicích. Ale to už je jen kousek do Pardubic, tak to tolik nevadilo. Stačilo vylézt z vody, navázat lodě a naskákat do aut.
Tím však den nekončil, po návratu a osobní rekonstrukci následovala valná hromada, která se pozvolna přeměnila do společenského večera. Konec tohoto náročného dne byl pro některé jedince s výdrží až v časných nedělních hodinách.
Posádky: Petr Z.-Jája, Jirka-Jitka, Alena-Bára, Petr C.-Jeptiš, Jakub-Tereza, Kanár-Víťa, Marián-zapomněl jsem jméno, Honza T.
Petr Z.