Drama téměř čapkovské

Vynálezce, ve snaze usnadnit si potýkání s lodí při přepravě, zkonstruuje lůžko na uvázání seakajaku na zahrádku auta. To se během několika jízd po benevolentnější části Evropy osvědčí. Nešťastně se o tom zmíní na Raftu a zvědavé diskutéry autor odkáže na veřejně publikovaný návod ke stavbě. Ubezpečeni diskuzí, jak se vyhnout sankcionalizování za tento patent v té přísnější části Evropy, se lůžko na seakajak stane ústředním tématem vodáckého kutilství v českých zemích. Hranice západních sousedů vzápětí překračují stovky a tisíce českých aut s loděmi navázanými do lůžek v nejdivočejších amatérských provedeních a míří k alpským jezerům a jižním mořím.

Argumentace řidičů policistům o nezávadnosti nákladu na střeše auta je dílem nesrozumitelná, dílem právně nenapadnutelná. Hraniční orgány sousedních zemí nevydrží tento nápor na nervy, prchají od závor a vybíhají do okolních alpských strání, kde se vrhají na zem a v horečnatém amoku rvou uniformovanýma rukama trávu. Vlády dotčených zemí nevědí, co s náhle průchodnými hranicemi, na nichž auta s českou značkou a divným kajakovým ložem na střeše jezdí sem a tam a zcela vytlačují migranty, kteří mění směr svého putování a přesouvají se do Číny.

Výsledkem mimořádných opatření je zrušení Schengenu, osazení hranic vládními vojsky a první výstřely na auta s kajaky v namontovaných lůžkách, která z dálky působí dojmem obrněné vozby s raketometem. Evropská unie se rozpadá jako zbytečná a svět (i Čína) se ocitá na počátku války. Nešťastný autor lůžka na dopravu seakajaku na střeše auta je ve své poctivé duši raněn a šokován. Za bouřlivé noci běží se zapáleným čelem a zoufalstvím zrůzněnou tváří ( jak to v praxi vypadá?) neschůdným terénem a vrhá se na zem po bok rakouských policistů, kde spolu s nimi v horečnatém amoku rve holýma rukama trávu.

A teď vážně

Nikoho nenutím, aby můj nepatent kopíroval. Mně se to ale osvědčilo. Absolvoval jsem s tím cestu na Lefkadu a zpět, aniž bych s lodí v lůžku v pobřežních větrech, dosud neopravených úsecích D1 anebo na albánských tankodromech měl sebemenší problém. Mazal jsem si to přitom stotřicítkou po dálnici, předjížděl kamióny s větrnými nárazy od jejich návěsů a absolvoval jsem zdárně i technickou prohlídku na albánských hranicích, jejíž jádrem (a zištným účelem) beztak byla věta pronesená kníratým albánským orlem za sloupem technické haly: "Kafíčko by nebylo? Anebo cigaretky? Anebo cokoliv jiného příjemného?"

Čímž se dostáváme k problému, který mi při konstruování lůžka na um nepřišel, ale může být aktuální v té části Evropy, kde se při četbě Hellerovy Hlavy 22 inspirují špatnými hrdiny: Je tato podomácku vyrobená věc povolená k používání v krajinách, které přísným předpisem zdobí i zahnutí banánu? Aneb: Nepřikáže vám pod dojmem domanika, ve kterém máte uvázaný kajak, (třeba) rakouský policista, abyste nasadili zkroušený výraz, vyluxovali peněženku a váš kajak dopravili domů jakýmkoliv jiným způsobem než tím, který se dosud tak báječně osvědčil? Diskuze na Raftu vyústila do dvou vývodů: Jednak že s horlivcem ve službě (též jednoslovně na tři písmena) se nedomluvíš, což ovšem není řešení problému, a pak do úžasné (typicky české) konstrukce, že lože na náklad je vlastně taky náklad a důležité je, aby bylo pevně připevněno (přišroubováno) na homologovaný vlastní nosič. Po zkonzumování tohoto názoru jsem se hluboce zasnil při představě, jak (třeba) italskému policistovi se svými omezenými znalostmi italštiny vysvětluji, že lože používám k uložení kajaku na zem, aby se neodíral o trávu a hliníkové příčníky, že brání překocení celé konstrukce opilým sousedem anebo pohybem travin ve větru. No a přišroubováno k nosiči je to proto, protože u nás v Čechách šroubujeme na střechu auta všechno, třeba i peřiny, aby je někdo neukradl.

Takže k mnou vyrobenému hardware doporučuji přibalit na cestu i patřičné software, které vychází z prvního vývodu diskuze na Raftu a které tak geniálně nakreslil ve svém vtipu Renčín, když vložil do úst jednomu ze dvou lidí vstupujících do úřadu větu: "Tvařte se blbě! Rozumíte? Mimikry..." A teď už návod, jak na to.

Ingredience:

Tři kilča (pro jistotu) polyesterové pryskyřice s iniciátorem, v laminovně je dostanete do flašky od okurek (ideálně s víčkem) třikrát laciněji než v OBI. Preventivně i trošku separátoru (PVA) anebo Indulony či jiné mastnoty a taky aceton na konečné umytí rukou, nástrojů a dalších škod.

Dva metry skelné tkaniny gramáže 200 nebo 220 a šest metrů tkaniny gramáže 350 (nebo osm metrů třístovky, podle toho, co v laminovně mají). Součet gramáže by měl být kolem 1200 - 1300, aby to bylo pevné a ne moc těžké.

Pevnější malířskou fólii (aby se neprotrhla) na zakrytí lodě, ze které lůžko snímáte.

Dva pevné hliníkové příčníky a čtyři účka se závitem na přišroubování příčníku k nosiči autozahrádky (použil jsem účka od starého nosiče jízdních kol).

Čtyři zhruba metrové popruhy s rychloupínacími přezkami.

Tři vejce, aby to drželo. Ne do pryskyřice, ale do žaludku na posilněnou před zahájením stavby (kdo jednou laminoval ví, že pevný kořínek bývá někdy potřeba). Pivo raději až potom.

Stavba:

Loď, ze které stahujete lůžko, položte na kozy dnem vzhůru a třeba barevnou izolepou si označte střední část lodi, abyste věděli, odkud kam budete laminovat (délka lůžka jsou dva metry). Po lodi nečmárejte, blbě se to pak odstraňuje. Výškově bude lůžko sahat ke slepům paluby a dna lodě. Včas si nastříhejte sklo, odstřižky schovejte na další upotřebení. Vnější část lodě pro jistotu (ucáknout může nejen senilní osoba a fólie se může protrhnout, jak dosvědčí leckterá nešťastnice) natřete preventivně separátorem anebo mastným krémem (pastou). Pak loď zakryjte průhlednou fólií a můžete začít s laminací.

Gelcoat nedávám, může kopírovat záhyby fólie ještě nevyrovnané tíhou prosycené tkaniny, a pak je problém. Místo toho položím jako první vrstvu jemnější tkaninu dobře prosycenou. Po urovnání a vyhnání vzduchových bublin položím další prosycené vrstvy (3 x 350 anebo 4 x 300). Ještě, než zatuhne poslední vrstva, přilaminuji na ni ve vhodných vzdálenostech rovnoběžně oba zdrsněné příčníky (jejich polohu a rozpětí je třeba přizpůsobit možnostem nosičů autozahrádky a úhlu otevírání kufru auta). Přilaminování nosníků je náročné na přesnost a pevnost, a proto používám sklotextil a ne skelnou střiž. Po této operaci lůžko po zatuhnutí a sejmutí z matrice ořežu (flexou) a vytvořím napříč čtyři kanálky na vedení upínacího popruhu. Mohou být přerušované (usnadní manipulaci s popruhem a taky polohu přezky, která nebude dřít loď). Kanálky dělám olaminováním třeba namaštěného pásku gumy a situuji je na místa, která jsou pro to na palubě lodě vhodná (tedy ne přes límec sedačky a pod.). Poslední prací je vyvrtání otvorů v nosníku, kterými protáhnete kovová účka se závitem upevňující nosník ke příčce autozahrádky. Což můžete a je to tak lepší udělat předem. Vybrousím, udělám dizajn, uklidím po sobě a vyvětrám. Toť vše. Laminuji-li doma, jdu ještě koupit pugét pro manželku.

Celkové náklady včetně pugétu a vajec (se špekem!) mi nedosáhly ani tisíce korun. Zkušeným laminátníkům se návod může zdát příliš podrobný, ale mnoho důležitých věcí člověku nedocvakne a kdo se pak má při vyndávání věcí z auta hrbit pod nedovřenými dveřmi kufru, že? Takže zkušenosti (a nápady: Což takhle zadní příčník trochu zvýšit, aby lůžko neleželo horizontálně, ale lehounce našikmo a umožnilo ta zatracená dvéře od kufru opravdu otevřít?). A teď vám přeji už jen dílu zdar, krásnou loď do lůžka (manželku anebo slečnu pochopitelně taky), co nejméně blbů na cestách a pokud se přesto vyskytnou, ten neprostoduší mimikr do vaší tváře...

Napsal a nafotil Vláďa Hejtmánek