Když už se to tu trochurozproudilo, dovolím si mít ještě pár poznámek k článku samotnému, co mně tak letí hlavou. Myslím, že psát o delší výpravě do exotických krajin je ošidné minimálně ze dvou důvodů: 1) natěsnat hodně silných zážitků do nějakého únosného textu je velmi obtížné, často pak člověk sklouzne do totální deníkové formy, kdy popisuje v aktuální emoci kdejakou pytlovinu, která už nemusí být vůbec zajímavá pro ostatní a navíc je velmi subjektivně vnímaná (viz velikost vln). Psaný text je vždy jen otisk reality, nikoliv realita samotná. Vybrat tu podstatnou dějovou linku velmi pomáhá kouzelné tlačítko Delete. Vřele ho autorovi textu doporučuji. A taky nechat článek pár dní uležet, snáze se pak vidí nedostatky. Vím o čem mluvím - v mém archivu je taky jeden text z výpravy do Rakous, který bych dneska napsal úplně, ale úplně jinak... 2)při více lidech vždy hrozí riziko, že člověk vnímá realitu úplně jinak, než ti druzí, resp. že je může něčím popudit aniž to chtěl (nebavím se teď o nějakých zákulisních dohodách či aktivitách, které se tu taky asi odehrávají). Od té doby, co jsem napsal tu výše zminěnou rakouskou storku, se se mnou druzí aktéři též moc nebaví.... A já už se snažím vždy nechat jakýkoliv text odsouhlasit ostatními účastníky, pokud se v textu vyskytují. Tady by to asi též nezaškodilo. A předešlo mnohým potížím.  |