Po závoděDneska jsme závod sjeli, z jezů i nápadu jsme byli nadšeni. Bohužel jsme museli jet v rámci volného splutí, protože pro Pálavy nebyla přes naše snahy vyhlášena kategorie, a "bohužel" to bylo z několika důvodů. Nebo spíš mnoho důvodů vedlo k jednomu hlavnímu - konec "startovního pole", který odrážel zhruba mezi jedenáctou a dvanáctou, se choval na řece dosti neukázněně, ne-li přímo ostudně. Vrcholem bylo, když se většina lodí, patrně proto, že si jejich posádky nepřečetly ani neposlechly výklad tratě, vydala zcela klidně pod oblouk Železničního mostu, který byl značený pro parníky. Ubohý parník, který se musel pod Vyšehradem otočit, musel třikrát troubit. To se opakovalo ještě na mnoha místech, doteď vidím zelenou kanoi, která jede v klidu přímo proti přídi velké lodě, posádka si vytahuje foťáky, upravuje helmy a nejeví žádný úbytek sebejistoty. Nepříjemné byly fronty na jezech, ale tam se při tom množství lidí nedalo nic moc dělat. Fungovaly klasicky - necháte si odstup, tak se tři lodě narvou před vás a dvě do vás strčí zezadu. Skutečnost, že staroměstský jez se má jet od bójky vlevo, zřejmě také většině osazenstva unikl. Pocity jsou tedy malinko rozporuplné. Nicméně jezy byly pěkné. Štvanický byl unikátní svým provedením a první dva byly krásné vodácky (spodní vlnka byla moc pěkná, zvlášť na staroměstském). Pohled z vody na město byl také okouzlující, jak moc okouzlilo turisty neustálé řvaní "ahooooj", je otázka:o) Příští rok pojedeme zas, jestli to vyjde, ale pokusíme se dostat do závodu - třeba prohrajeme, ale závodníci se snad budou chovat o něco líp. Díky vodním skautům za tu pěknou akci i propagaci, kvůli které jsme se o ní dověděli, spoustu zdaru do dalších ročníků a poslušnější posádky. |