Když se na raftu objevil článek o hořické Bystřici, tak mne to ohromně potěšilo. Nejsem tedy „magor“ (s oblibou to tvrdí někteří lidé v mém okolí), když jsem mluvil o jejím potencionálním sjetí. Teď mi nezbývalo, než jen čekat na vhodnou chvíli, kdy vodočet v Rohoznici ukáže požadovaný stav. Protože úsek až k Březovicím popsal už Šakal, nemá smysl se mu více věnovat. Pouze mohu potvrdit stanovené minimum na 60. I průjezd údolím, které Bystřice vytvořila v Hořickém hřbetu, je opravdu krásným příkladem neregulovaného českého potoka vlnícím se tady v permanentních meandrech, kde skoro za každou zatáčkou se dá čekat nějaké překvapení v podobě lehkých peřejek, naplavených větví a padlých stromů.

U Březovic Bystřice vtéká do otevřené krajiny Polabí a začíná mít nížinný charakter, což se projevuje zmírněním spádu, delšími voleji před jezy a úbytkem peřejek. Odsud se také člověk snažil říčku zregulovat, jenže ta se na chvíli ukázala jako docela vzdorná. Pokud se totiž přepádluje volej ve zmíněné obci, následuje hezčí úsek, i když za horní částí samozřejmě citelně zaostává. Bystřice je tu sice celkově narovnána, ale alespoň se zakousla do polí. V zalesněném zářezu se snaží trochu sebou vlnit a to znovu s o něco rychlejším proudem a četnými překážkami z větví v korytě. Na úroveň okolní krajiny se vyjede teprve o kus dál v Jeřicích. Odsud už je lidská převaha nad vodou celkem jasná.

V další části tak je třeba počítat se skutečně napřímenou řekou a jasným úbytkem svižnějších míst. Díky tomu, že dál nejsou žádné jezy, nemusí se člověk trápit na nějakých volejích a voda stále teče. Myslet si ovšem, že to všechno bude zadarmo, je fakt scestný. Protože ta potvora (míněno Bystřice) proti potencionálním zájemcům o splutí použije to, co jí lidé dali na hraní. Koryto, které se ani náhodou nerozšiřuje, je sem tam slušně obohaceno o větvoví břehových vrb. Úkaz v podobě vodáka zmítajícího se ve větvích, zápasícího se zaseklou lodí a pletoucím se pádlem hlavně kolem Třebovětic, není nijak výjimečný. Naštěstí tyhle radosti ze splutí po čase mizí a dá se v klidu odpočívat v prořezaném korytě. Při dalším pokračování plavby se Bystřice před Sadovou krátce podívá do lesnatější krajiny projevující se opět volnějším tokem a zvýšením počtu překážek. Jedna z klád těsně nad vodou má v sobě spoustu hřebíků!!!

Další kilometry ubíhají celkem klidně. Padlé stromy nebo zarostlá místa se objevují v celkem rozumné míře a plavba v úrovni terénu umožňuje sledovat otevřenou krajinu kolem sebe. Ta pravá perlička přijde kolem Popovic, kde je Bystřice zarostlá naprosto nechutně. Optimální výbavou by tu mohla být přidělaná motorovka na přídi lodě. Naštěstí mírný proud umožňuje relativně bezpečné promotávání se vrbami. To však neplatilo pro situaci, kdy se mi jedna větev zachytila za vestu a to tak blbě, že jsem na ni rukama nedosáhl. Pak přišla dost horká chvilka, na níž těžko mohla něco změnit teplota pár stupňů nad nulou a drobné sněžení. Pokud to dovoluje vodní stav, vřele doporučuji jet podél vlastního koryta vedle vrb po okraji polí, což výrazně ulehčuje plavbu. Takhle se dá po levé straně objet i jez u Popovic.

Přiznám se, že po absolvování tohoto úseku jsem byl za volné koryto před Nechanicemi docela rád. Ještě plavba až pod ně, kde se k řece naposledy přibližuje les, se nedá označit za úplně zbytečnou vzhledem trošinku rychlejšímu proudu. Potom už řeka trvale získává podobu regulérní magistrály. Postupně zmizí i ojedinělé překážky a kam až oko dohlédne, je vidět pouze klidná hladina. Všechen porost je vyřezán a odstraněn. Za velké vody to alespoň teče, ale při nižším stavu to bude jen o vodákových svalech. Tahle část je vhodná tak pro jezerní kajak nebo pohodovou plavbu na otevřené kanoi. Ty sice mohou začít i dříve, ale já osobně bych se s takovou lodí některými zarostlými místy prokousávat nechtěl ani omylem. Jinak při tom pohodovém relaxu posledních kilometrů by nebylo od věci dát pozor na jez u Kosic, kde případné přepadnutí přes něj za velké vody by mohlo být to poslední, co by člověk na tomhle světě viděl. Jinak právě u téhle vesnice jsem svou plavbu skončil, protože dál to zjevně v kajaku nemělo smysl.

Oba úseky (Miletín – Sadová, Sadová – Kosice) mi bez přestávek zabraly přibližně čtyři a půl hodiny. Pro druhý úsek by na vodočtu v Rohoznici mělo stačit nějakých 45 cm, ale kvůli odvádění vody do náhonů a naopak přitékajícím potokům je třeba toto číslo brát jen jako ilustrativní. Možnost splutí lze odhadnout i podle vody na okolních řekách (Cidlina, Javorka). Lepší bude rozhodně nadlepšený stav z důvodů uvedených výše.

Vojta Brádle