Oteplení z kraje března přineslo nejen vodu do našich řek a potoků, ale i do řek v blízkém příhraničím. Velmi zajímavou alternativou pro splouvání řek ve východních Čechách je horní část polského Bóbru. Ten nabízí za dobrého stavu vody až 40 km příjemně tekoucí říčky s obtížností okolo WW I a to z Kamienne do Jelenie Góry.

Pro jednodenní výlet chceme zvolit kratší trasu. Jako začátek nejprve plánujeme vesnici Ptaszków, protože i Poláci si všimli mých zásluh pro vodáckou veřejnost, a pojmenovali po mně vesnici ležící na břehu řeky. Sám ale uzarděle nabádám ostatní k tomu, že musíme sjet auty trochu níže, abychom celou trasu zvládli za světla. Začínáme poměrně pozdě, a tak nakonec přejíždíme o několik kilometrů níže do vesnice Marciszów.

Nasedáme na řeku širokou asi 12 m a v rychlém proudu za občasných malých peřejí jedeme vstříc krásnému listnatému údolí. Cestou skáčeme 1 m vysoký jez a po chvíli za železničním mostem i malý stupínek s válečkem. Pak už dojíždíme k vakovému jezu, který by měl být posledním před vstupem do údolí. Bohužel tomu tam není. Po zhruba 2 km následuje nově vybudovaný jez na původním rozvaleném a sjízdném jízku, který je velmi podobný tomu předcházejícímu. A opět i zde vodu krade náhon na dlouhou vzdálenost téměř 1 km. Bohužel zrovna v tom nejhezčím úseku, kde se začínají objevovat kameny a proud ještě zrychluje. Na březích si všímáme tvůrčí činnosti místních bobrů, kteří zde kácí poměrně silné stromy, i když mají na výběr slabší náletové dřeviny.

Za nižšího stavu vody projíždíme krásným úsekem, kdy se mělké údolí začíná více uzavírat a objevují se rozsáhlé bukové lesy. U železničního mostu nám elektrárníci milostivě vrací vodu a hned to jede lépe. V řece jsou rozseté velké kameny a objevují se místa WW I. Takto to pokračuje až do Janowice Wielkie, kde se údolí rozestupuje a řeka opět začíná téct mezi loukami a poli. Proud ale neustává a my se alespoň můžeme kochat pohledem na Sněžku ze strany, odkud ji moc neznáme.

Pokračujeme dále a najednou před námi vystupuje silueta krásného hradu s hradbami. Jmenuje se jak jinak, než hrad Bóbrow. Kolem něho přichází asi nejzajímavější pasáž, kterou jsme už ani nečekali. Peřeje dosahují obtížnosti lehké WW II, ale jen krátce na zhruba 200 m. Už se těšíme, že budeme končit, protože auto na nás čeká někde pod zámkem u jezu. Jenže hrad není zámek a jez nikde, a tak stále pokračujeme. Po 2 km dojíždíme k zámku Wojanów a ještě nás čeká 1 km po oleji k jezu, kde už konečně budeme končit. U jezu zjišťujeme, že výstupní místo bylo zvoleno dobře, protože opět náhon na dlouhou vzdálenost krade vodu a v řece jí nechává žalostně málo.

Za 5 hodin jsme ujeli 25 km na neustále pěkně tekoucí řece s častými drobnými peřejemi. Nejhezčí úsek je údolí před Janowice Wielkie, ale i pak se najdou zajímavá místa. My jsme měli průtok 4,5 m3/s v Kamienne Góře, cestou byly občas nějaké přítoky, přesto jsme pod jezem na začátku údolí měli vody poměrně málo. Elektrárenská lobby zasekla své drápy nejenom na Bóbru pod přehradou, ale začíná se rozpínat i v jeho horní části, která vytváří dlouhé esovité zatáčky. Ideální pro přepažení a výstavbě MVE. A ještě upozornění pro případné řidiče. Cesty v této části podél řeky sice vedou, ale jsou velmi úzké pro jedno auto a ve špatné kvalitě. Lepší je objet to přes hlavní silnici.

Petr