Začátkem července jsme s kamarády dva dny splouvali polskou Obru a tak bych chtěl doplnit článek, jehož autorem je kolega Šakal. Proplutí meandrů na dolní části řeky představovalo jeden z nejsilnějších zážitků za týden na polských řekách vůbec a zaslouží si podrobnější popis.

První den bylo koryto hodně zapadané

První den jsme vyrazili z nástupního místa situovaného v prostém tábořišti u městečka Sw. Wojciech. Čekal nás 18 km dlouhý úsek (podle místní polské kilometráže měří dokonce 20 km). Oblast je vyhlášená padlými kmeny, které se po chvíli v Obře začaly jen hemžit. Některé šlo podeplout či přetáhnout a dost toho bylo s citem prořezáno. Tedy tak, aby to kajakář či kanoista neměl úplně zadarmo a přitom mohl vždy někudy proplout. Menší část překážek jsme překonali přetažením Pálav po břehu.

Na řece jsou tábořiště i rybárna

Postupovali jsme jen pomalu, jak se na zapadanou řeku patří. Kolem ř. km 34 se po levé straně objevila oáza odpočinku uprostřed lesní divočiny – tábořiště s velikou loukou, která dávala tušit, že o víkendech jsou zde davy. Ale v pondělí, kdy jsme tudy pluli my, zde nebylo ani pádlo. Hned kousek opodál stála útulná rybárna, kde nabízeli vlastní ryby na X způsobů a za rozumné ceny (dávám jednoznačné doporučení). Poté se Obra ještě několik hodin klikatila a pozvolna se rozšiřovala, až nás obestoupily vody táhlého bledzewského jezera, které je plné stulíků, leknínů a šumících rákosin. Jezero je podobně meandrovité jako řeka, má spoustu záhybů a zátok. Bory na jeho březích šumí, vodní ptactvo haleká a rybáři číhají na sumce. Protože jsme ten den vyráželi pozdě (cca v půl třetí), zastihl nás na jezeře neplánovaně soumrak – a bylo to nádherné. Měli jsme štěstí na počasí, bylo přiměřené teplo, vzduch svěží a viditelnost dobrá – ovšem za větru a deště bych přes setmělé jezero pádlovat nechtěl.

Pod hrází jezera Bledzew se nachází malý a útulný kemp (15 Zl za osobu/noc), zde se všem moc líbilo. K dispozici je záchod, sprcha, kuchyňka, ohniště a můžete si buď pronajmout karavan, nebo postavit stan pod stromy, které jsou udržované právě a jenom k tomu, aby se pod nimi stanovalo – poskytují příjemný, stabilní chládek a vás tak po probuzení neuškvaří plamenomet ranního slunce. FOTO 3 (autor: Lasička)

Další den již padlých stromů ubývá

Druhý den jsme chtěli strávit odpočinkově a plout jen 9 km do Stareho Dworku (to nám nakonec zabralo asi 4 hodiny). Ještě asi dva kilometry pod hrází pokračuje Obra zapadaným korytem, načež se pod městečkem Bledzew změní charakter toku, ubývá napadaných stromů a meandry obklopí vysoké stěny z rákosí lemovaného stulíky. Je to tu plné zvířat. Viděli jsme z řeky pít čápa i maličkého kolouška, který sotva stál na kopýtkách a snažil se napojit u ústí potůčku do Obry. Potkali jsme i labutí pár se dvěma mladými a celá rodina nám ochotně zapózovala do objektivu.

Obra bývá přirovnávána k Ploučnici, ale já bych mezi ně rovnítko nedával. Ploučnice je sice z pochopitelných důvodů synonymem plavby po zarostlých říčních meandrech, ale Obra je výrazně širší a vodnatější a nepotýkáte se ani tolik s vrbičkami jako s kmeny. Spodní část pod Bledzewem zase připomíná deltu plnou rákosí. Dvoudenní úsek tak nabízí dva odlišné a přitom srovnatelně krásné typy meandrů a jezerní plavbu mezi nimi pro zpestření. Na celém úseku není žádný jez a vody tu nejspíš bývá dost celoročně. Obra leží jen cca 2 hodiny jízdy autem od Bóbru či Kwisy a rozhodně stojí za to podniknout tenhle krátký přejezd k ní, jakmile se do Polska vypravíte.

Lasička