| Diskuse nad článkem |
Jo to znám, Had, 19.06.2020 13:32:01Na Vánoční Sázavě zasahovala sanitka Je o tom i článek od Petra Když se ráno startovalo bylo 17st ale mínus přes už přijatelných -10:)) Když jsem se práskli musím říct že ve vodě bylo líp než na suchu neoprenu jsme měli a bylo zajímavé sledovat jak rychle se ti dělá ledové brnění:))) Myslím že kdo hodně jezdí má co vyprávět Jako třeba setrvat sprajdu ledovejma kolika místo prstů na Kamenici je velká bokovka když seš priplaclej na strom Odpovědět
|
|
|
Re: Jiné starosti, Václav, 16.06.2020 23:20:54Tuším popisoval Kmocháček, pamatuju se na to... Jinak naše ledové kleště (+ čundry v keckách, kdy v nížině bylo jaro a ve Žďárských vrších překvapivě sníh, šel jsem v něm dva dny, nebo letní noc na Pirinu, kdy nás přepadla sněhová bouře atd.atd.) jsou důkazem, že přežití zdaleka nezaručuje materiál ani ochranná výzbroj. Kterou teď už samozřejmě nosím taky. Důležitá je dle mého určitá otužilost, otrlost, trénink (kdo zažil zimní táboření ve vatovém spacáku, pochopí)a síla vůle. A pak taky štěstí, samozřejmě. Nicméně sám po padesátce na pohodu běhám v zimě naboso ve sněhu svých pět, šest kiláčků, aniž bych kromě pálících nohou pociťoval jakoukoliv újmu. Vším tím naznačuji, že se vliv výzbroje dle mého soudu poněkud přeceňuje. Zajistí komfort, ale přežít se dá i bez ní - jak je vidno. Odpovědět
|
Jiné starosti, Wigo, 16.06.2020 22:49:20Skryjská jezírka je můj sen. Popiš blíže. Dik Odpovědět
|
jiné starosti, Střelec, 16.06.2020 19:23:16Když jsem v půlce ledna 2010 prohučel po čuni Skryjskou soutěskou, neměl jsem na nějakou zimu čas, neb mě ohřívalo otloukání o stěny á la píšťalička a mysl se zabývala nedostatkem kyslíku a následně různými výjevy s tím spojenými. Když jsem se dole vysápal z jezírka s pocitem "bolím celej" a počítal kosti, z útesů znělo radostné halekání bandy z Válce, protože na vyproštění mých ostatků nemuseli čekat do jara. Jen se divim, že z kamení popadanýho ze srdcí účastníků zájezdu nevznikla hráz velikosti Slapů. Odpovědět
|
Normálka, Vladimír, 16.06.2020 14:32:20Mám pocit, že "ledové kleště" jsou na vodě normální situace a každý pořádný vodák ji mockrát zažil. Aspoň je na co vzpomínat. Já mám před očima především dvě scény - dva dny protrpěné začátkem května v dešti a sněžení při slalomech na Čendě, čekání bez úkrytu proložené čtyřmi jízdami v ledových peřejích a korunované noclehem v mokrém spacáku pod smrky, a pak dubnové splutí Trnávky, kde mi nad jezem vypadlo z mrazem znecitlivěných rukou pádlo (ten jez jsem splul bez něho). Anebo taky některé předjarní sjezdy Oslavy, kde si člověk v peřejích mezi zasněženými břehy jen říkal "teda dnes bych se tady nechtěl prdnout".  Odpovědět
|
Skalice, květen 1987, Pepura, 16.06.2020 13:15:09Vodácký zájezd podniku Stavební geologie, na rozloučenou s tátou Petarem, který hned ve středu odlétal služebně na rok do Iránu. Zaplavali jsme úplně blbě, na druhém jezu asi ze 7, tepláky, gumáky, nějak jsme tu výstroj a výzbroj podcenili. Ovšem jiní na tom byli hůř, plavali ve vaťáku. Večer v kempu v Aníně, kde mě táta donutil sušit mokré hadry na holém těle ve spacáku. No a později asi Vánoční Sázava, kde jsme ovšem nedopadla zdaleka nejhůř, pamatuju experty, co pod vlivem vylezli na plovoucí kru a domnívali se, že jsou na břehu... Odpovědět
|
Sázava v únoru, Vlk, 16.06.2020 12:47:45Sázava v únoru při 1 m nad stav, teplota kolem 0,  x2, sněhová bouře. Odpovědět
|
podcenit se dá vše, Zdeněk Princ, 16.06.2020 11:22:27Terén: Novohradská Černá pod Soběnovskou přehradou WW 3+ Termím: Někdy před mnoha lety, leden až únor. Jarní tání, hodně vody, sluníčko a fajn parta. V loděnici vedro, tak si přece nebudu brát nepohodlný dlouhý neopren vždyť celkový úsek z Ličova je do 10 km. Beru si neoprenové kraťasi, Když se cvaknu tak mi voda nevadí eskymoval jsem v tu dobu na 99,5 %.Krásná voda nájezdy, válečky blbnutí. Každý si nějakého eskymáka vyzkoušel. V úzkém údolí pod přehradou ležel ještě všude sníh. Vesele jsme blbli až se mi najednou nepovedl asi 3 eskymák a já musel z lodě, loď mi uplavala a kolegové se ji jali stíhat. Na konec trasy pod elektrárnou to bylo necelé 2 km, to dojdu. V tu chvíli začal PROBLÉM!! Na cestě leželo sníh do výšky kolen až pasu, cesta zavátá neprošlápnutá a já se brodil v nízkých botkách a krátkým neoprenu. K elektrárně jsem nakonec sněhem dobrodil, ale skutečně z posledních sil. Cesta k vodě nesjízdná pro normální auta a tak mne kamarádi skutečně dovlekli asi 2 km na hlavní silnici Kaplice - Blansko. Černou jsem jel ještě mnohokrát a ani na jiných řekách jsem si nikdy nehrábl na dno svých sil jako tenkrát. Odpovědět
|
Horní Teplá, Český Honza, 16.06.2020 9:09:59Horní Teplá, jarní tání. Most, vlevo ohromné jezero, vpravo ohromné jezero. Vedoucí zájezdu nás vysadil před mostem a řekl: Tady máte řeku, jeďte. Vikslajvantové hydro, kromě Jägerova prádla pod ním ještě tenké tepláky. Hokejové přilby. Velice rychle jsme ztratili koryto řeky. Po chvilce bloudění po vodní pláni vidím řadu olší. Ha, mám koryto. Byla to polní cesta. Polozamrzlý rybník, přes led jsme se nemohli dostat na hráz. Ledové kleště přišly pod hrází, vždycky ve vrbičkárně; s deblem se manévrovalo ne moc dobře. Mládí hřálo. Odpovědět
|
Kdysi na Doubravě,, Václav, 16.06.2020 0:49:18domovské řece. Konec osmdesátek. Když tekla Doubrava, poznali jsme to a) podle hučení řeky b) při návratu domů čugálou z Čáslavi ve Žlebech, kde křižuje řeku (automatický pohled dolů z okna vlaku). Kubíky nikdo neřešil, prostě TEKLO! Únorové tání. Se švagrem na Vertexce (nízká laminátová loď, stabilní, ale zalevájící se). Tepláky, starý svetr. Žádné vesty, přilby. Jenom nadšení! Když jsem ponořil ruku do ledové vody pod Pařížovem, došlo mi, že se nesmíme cvaknout. Za chvíli přišla sněhová vánice... Vystupovali jsme Mladoticích, mokří od vln, ale přeživší! Za nějaký rok potom - dubnové tání. Tepláky, svetr, žádné vesty...Vodáci na břehu na nás zvláštně koukali, oblékali se do neoprénů a předpisové výzbroje. My jsme přijeli, hodili loď na vodu a v těch teplácích vypluli. Když nás dojeli, zatímco jsme se zahřívali cigárem, zavolali: "My to taky umíme!" U první skály pod Pařížovem zvané místňáky "Panna" jsme se se ségrou v zatáčce cvakli. Plavali jsme v ledové vodě, sevření ledovými kleštěmi:"Ty, ty, ty krrávooo, cccoss to udělalla!" "Tyyy vvvollee, jjjakk ttto řříddííš!" Ten ledový dialog si od té doby vybavuji vždy, když v naprosté pohodě pluji kolem. Tenkrát jsme vylezli na břeh, vylili loď a zmrzlí dojeli do Mladotic. Nic jiného prostě nezbylo. Požehnané mládí nevybouřené!!! Odpovědět
|