JoFajn, knihu si určitě koupím. Akorát, že takových vodáckých osobností je (bylo) kolem nás daleko víc. U nás v Brně třeba Honza Černohlávek, Pepa Pícha, Marek Srba, Jirka Havel, Ivoš Černohlávek (kanoista od Pánaboha a nositel ceny Fair Play za záchranu lidského života, umřel na lodi, kterou jsem mu postavil a je po něm pojmenovaná hvězda) a další. A takových vzácných lidí bylo a je, ve všech loděnicích naší vlasti... Kdyby tak takových knih byla řada, bylo by to krásné, no holt ale ta knižní realita v zemi kdysi tak písmácké... |
Re: JoAhoj Vladimíre, holt co si člověk neudělá sám, to často nemá. Co kdybys svoje bohaté zážitky a kontakty přetavil do knihy?  Tu bych si zas rád koupil já  |
Re: JoNuž, přemýšlel jsem o tom v souvislosti s Dunajem, který mně inspiruje. Ale jak se říká - Ars longa, Vita brevis. Jedna věc je chtít a druhá umět a uskutečnit to. Ars je na vzdáleném druhém břehu a na překonání řeky nestačí jen touha. Rčení, že kde je vůle je i cesta, zde zdaleka neplatí. |
Re: JoJojo, jak už je v Saturninovi, jedna věc je snít o házení koblih v kavárně a druhá koblihy opravdu začít házet  Nejtěžší je se donutit začít, no a pak vytrvat... Nicméně takovou knížku, kde jako hlavní niť pluješ po Dunaji, což tě inspiruje tu k duševní odbočce k planetkoidnímu vodákovi, tu ke vzpomínce na vodácký zážitek se slečnou u Čertovky, si představit dovedu docela živě. Kdo, když ne ty, kdy, když ne teď? |
Re: JoAhoj Vladimíre, naprosto souhlasím s Ekim. Kdybychom tehdy během vodáckého Maratonu pustili diktafon, půl by bylo hotovo.... Měj se, Michal |
Re: JoTož fajn, pánové,napíšu. Zálohy na knihu přijímám předem na účet s heslem "Argentýna". |
Re: JoAhoj Vladimíre, já se k prosbě o Tvou budoucí knihu přidávám. Doufám, že i když by byla o velkém Dunaji, našla by se tam i jedna kapitola o naší malé Oslavce... Buď zdráv. Ondra ZN |
Re: JoJo, Eki, máš pravdu. Vážně se nad tím zamýšlím. Mimochodem - kdy dáš literární podobu vodácké historii tvého kmene? Tu knihu bych si pro změnu pořídil zase já. |
Re: JoAhoj Vladimíre, dík, to jsi mě potěšil. Přece jen udělat zmínku o starých kamarádech a příbězích, které by se jinak nenávratně ztratily, je záslužné  . Já píšu, ale hlavně studie a posudky do práce, snad v důchodu bude čas? Zatím můžu slíbit pár dalších retročlánků zde, mám je v hlavě a fotkách. Ostatně ten poslední vydaný www.raft.cz/Clanek-Jak-vodak-p... jsem psal i s myšlenkou na tebe, že vše nemusí dopadnout tak blbě, jako na tebou zmiňované Oslavě |
postavy bájnépro mne, anžto suchozemce, jsou to postavy bájné, ale není, Petře, Tebou uváděný Vladimír Jirásek také známý pod skautskou přezdívkou Olaf? Ten, který svůj první 'velký' závod (Mindův memoriál) uzavřel prokutálením helmovské šlajsny marně vzduchu hledaje? Před poslední pětistovkou jsem si s chutí přečetl, ba přímo zhltnul, jinou kolekci osobností: "Příběhy psané pádlem na řece" od Otty Janka (Leprez, 2000) a musím říct, že Olafův příběh na mne doléhá velmi intenzivně. Zejména již jednou citovaná pasáž: "Jezdil sám. Vodácký rok začínal Berounkou. Když odešly ledy, přišel Olaf. Nemusely odejít všechny, čekal jen až ledový příkrov na řece začne praskat a až se pohnou velké ledové kry. Malé mu nevadily. Mohl mezi nimi kličkovat anebo je mohl také odstrčit. Ledová tříšť mu poškrábala pádlo. List míval tak roztřepený, že by se dal snad česat hřebenem. ... Jezy jezdil šusem." www.kanoe.cz/?view=article&id=...www.padler.cz/vladimir-jirasek...Díky za recensi, tento druh duchovní stravy je na zimu lepší než sádlo! Dan |