Čtyři dny vodáckých velikonočních svátků letos připadly na přelom března a dubna. Přihodili jsme si k tomu dva dny dovolené a zmizeli na průzkum řek do severovýchodní Itálie. Chceme vyrážet ráno na Velký pátek, kdy se, jak známo, zázračně otvírají hory s poklady. Nám se pro změnu zázračně otevřel chladič auta. Náhradním vozidlem, sice se zpožděním, ale přece jen, odjíždíme. V kolonách na dálnici za Salzburkem si připadáme jako doma na D1. Jeden z páru tunelů je zavřený a i jinak se na dálnicích mohutně opravuje. Podobně pozvolna asi Alpy překonával Hannibal se svými slony…

Výběr řek

Jedem s jedním autem ve dvou lidech s jednou barakou. Proto plánuju nějaké možnosti bezpečnějších tekoucích klidnějších alpských a podalpských řek tak okolo WW1, kde by byl možný pendl vlakem. Za tmy sjíždíme z dálnice, ubytování máme v městečku Sútrio nad říčkou Bút.

Ráno zjišťujeme, že zejména dolní tok řeky Bút (levostranný přítok Tagliamenta) by šel za aktuálních podmínek splouvat. My ale máme v plánu řeku Fella z osady Carnia, kde je i vlakové nádraží.

Fella

V Carnii vedou přes řeku Fella dva mosty. U nich na levé straně řeky sjíždíme po štěrkové cestě autem až k řece. Ta se tu příjemně vlní za zelenými protipovodňovými valy, které zdobí kvetoucí petrklíče.

Začínáme až pod mosty, pod kterými je znatelný stupeň. Po zelenkavé vodě vyplouváme. Míjíme zbytky dalšího mostu, které ukazují, co řeka dovede.

Vpravo se otevírá údolí s vesničkami. Za chvíli doplouváme zaštěrkovanou rovinou na ústí Felly do řeky Tagliamento.

Tagliamento

Charakter řeky Tagliamento je obdobný. Divočící řeka nanáší do údolí štěrkové náplavy. Krčí se u ní i starý betonový bunkr.

Kličkujeme mezi štěrkovými ostrovy. Mezi mraky občas posvituje slunko. Pak řeku lemuje na levém břehu železniční viadukt s kamenným břehovým opevněním.

Viadukt končí skalkou s velkou vlnou. Vůbec tu v toku největší vlny tvoří mohutné bloky šedých vápenců. Pak proplouváme okolo vodoměrné stanice nad hezkým historickým městem Venzone s mohutnými hradbami.

Řeku tu přetíná dlouhý silniční most.

U mostu ve městě Venzone je možné skončit, nedaleko řeky se tu nachází i železniční zastávka. Ale proč plavbu tak brzo zabalit na takto příjemné řece? Trochu adrenalinu vnáší do plavby kamenné polostupně chránící pobřežní navigaci.

Rameny mezi štěrkovými ostrovy vplouváme na volej. Volej a tady?

A opravdu. Zjišťujeme, že na levé části řeky je u městečka Ospedaletto postavená podelná betonová hráz, kam je svedeno hlavní rameno řeky. Zdrž je zakončená jezem s elektrárnou. Kánoi tedy raději přenášíme přes vysokou zeď zpět do hlavního koryta.

Pak míjíme inkriminovaný jez s vodní elektrárnou.

Vyjasňuje se. Nad řekou krouží paraglajdy a volavky popelavé.

Do říčních vlnek se opírá oslňující jižní slunce. Blížíme se k osadě Braulins, kde plánujeme končit.

Osada je totiž silničním mostem spojená s městem Gemona del Friuli, kde staví vlak.

Pod mostem hučí stupeň. Přistáváme na pravé straně řeky Tagliamento, kde se kromě pláže nachází i příhodné parkoviště. Rozhodujeme se, kdo z nás půjde tu dálku k nádraží. Naštěstí na parkovišti stojí škodovka oktávie s modrým kajakem na střeše. U ní nudící se dívka s dlouhými vlnitými vlasy vyhlíží další vodáky. Dáváme se do řeči. Vodák má kamarády všude. A tak nakonec dívka nabízí pomoc a bere mě zpět k autu do Carnie. Je z Vídně a čeká na svých 5 kamarádů, kteří od rána splouvají Tagliamento. Jí se dnešní začátek zdál moc těžký. Dál mají v plánu splout tuhle řeku až do moře.

Závěr

Při návratu z pendlu se zdravím s rakouskými kolegy. Znají i české „Ahoj“. Jsou to jediní vodáci, které jsme v Itálii za celý ten velikonoční týden potkali.

Jistě by bylo příjemné s nimi splouvat dál. Nebo, podle slovníku mladších, chvilku „pofelit“ na Felle. Nás ale čekají ještě jiná dobrodružství a řeka Isonzo.

Ahoj Eki